Ulice hanby

Pálčivá téma predostrierajúca lásko-klamivé útrapy morálky a slasti matérie. Strašne mi imponuje, ako dokázal Mizoguči džentlmensky-čisto točiť dlhé zábery a naplniť ich tak tabuizovanými témami. Fakt hlboká sonda dovnútra špinavých zákutií, kde život beží a končí. Najhoršie momenty však prinesú práve (koľkokrát nečakané) stretnutia s rodinou, ktoré by mali byť pre predajné ženy ich najväčším vykúpením. O to silnejší efekt majú. Kenji sa v mnohých momentoch dokázal zriecť svojich majstrovských long takes a počastoval dej prirodzenejším strihom. Povedal by som, že je za tým doba (v tom čase súčasnosť), ktorú interpretoval a nie orientálne legendy zo stredoveku. Svetu dalo vzniknúť dielo klasického pesimizmu v umeleckom ponímaní. (06.01.2015)

Hodně zajímavý film, takový nejaponský, ale přitom mě připadal svým realismem asi nejvíc o Japonsku té doby vypovídající a to velmi nenuceně. Výborna skladba charakterů a osudů. Jako by jsem jen nakukoval na okolo probíhající život. Zvláštní, že mě film nijak emočně nevysával ani neznervóžnoval. Asi to bylo tím, že kamera měla větší odstup a nešla tolik do detailů ano do exploatace situací. Taky bylo zajímavé, že vlastně ta jakoby necyničtejší holka to měla nejlíp srovnaný a byla vlastně asi nejvíc racionální a taky že jí nikdo nijak extra nepeskoval a brali ji jako součást party. Asi jsem objevil zajímavýho režiséra a obávam se, že budu chtít od něj vidět všechno. (14.06.2019)

Každej je na stejný lodi. Moje panenství prodáno za 2000 yenů. Jenom jeden režisér by kdy moh udělat takovejhle film. Vyrovnanost kterou Mizoguči davá týhle story je působivá. Proč se ženy stávaj prostitukama? Proč jima zůstávaj? Jak prostituce ovliňuje jejich životy? Žádný snadný odpovědi od Mizogučiho. Poslední Mizoguči. Jeho dotek je pořád silnej, jeho vize je pořád unikát. (06.12.2015)

Poslední rozloučení se legendy japonského filmu. Klasikovo nejtypičtější téma je zde servírováno trochu odlišně, moderněji (zlehka až jakoby předznamenává novou vlnu), avšak s nemenší silou. Také hudba je poněkud odlišná od předchozí tvorby. Naprosto odzbrojující je Machiko Kyo, jak hereckým výkonem, tak vizáží jako takovou - ve více než 30-ti letech...opravdu klobouk dolů. Zvažoval jsem "pouze" ****, ale z úcty k panu Mizoguchimu... (06.04.2009)

Ano, je to stále Mizoguči, i když trochu zředěnější, vykalkulovanější a možná ani ta inspirace... Spíše než Múzy ho možná více pronásledovaly Erýnie. Jeho příběhy se vždy vyznačovaly silným tahem na branku, zde se spíš jedná o kaleidoskop postav nevěstince "Země snů", od majitele, přes zaměstnankyně, až po novicku. Klam, mam, prachy, násilí - Jošivara nám zde nabízí spíš svoji odulou a odpuzující tvář. (02.02.2015)