Obsah
-
Filmový režisér Jozef Zachar sa narodil v r. 1920 v Hlohovci Od r. 1950 pracoval v bratislavskom Štúdiu populárno-vedeckých a náučných filmov, kde nakrútil viac ako 120 autorských krátkych filmov. Vyvrcholením jeho dokumentárnej tvorby bol populárno-vedecký film Psychodráma, ktorý bol na tú dobu objavným autentickým popisom nového účinného spôsobu liečenia neurózy pomocou psychodrámy. Bol nakrútený v psychiatrickej liečebni v Šternberku pri Olomouci. Film po svojom dokončení nebol uvedený do distribúcie, dostal povolenie len k obmedzenému premietaniu koncom roku 1967, do širšej distribúcie sa na Slovensku dostal až v marci 1968. Film zachytáva hru pacientov a lekárov Psychiatrickej liečebne v Šternberku. Je v istom zmysle experimentom, a to nielen z hľadiska zachytenej témy, ale i jej formálneho spracovania. (oficiální text distributora)
Filmový režisér Jozef Zachar sa narodil v r. 1920 v Hlohovci Od r. 1950 pracoval v bratislavskom Štúdiu populárno-vedeckých a náučných filmov, kde nakrútil viac ako 120 autorských krátkych filmov. Vyvrcholením jeho dokumentárnej tvorby bol populárno-vedecký film Psychodráma, ktorý bol na tú dobu objavným autentickým popisom nového účinného spôsobu liečenia neurózy pomocou psychodrámy. Bol nakrútený v psychiatrickej liečebni v Šternberku pri Olomouci. Film po svojom dokončení nebol uvedený do distribúcie, dostal povolenie len k obmedzenému premietaniu koncom roku 1967, do širšej distribúcie sa na Slovensku dostal až v marci 1968. Film zachytáva hru pacientov a lekárov Psychiatrickej liečebne v Šternberku. Je v istom zmysle experimentom, a to nielen z hľadiska zachytenej témy, ale i jej formálneho spracovania. Komentáře uživatelů k filmu (5)
-
Jeremy.jk
55% [FNR 2010].(11.8.2010)
-
hippyman
snímek přibližuje zajímavou analytickou metodu psychiatrické studie pacientů poměrně unikátní formou, která navíc zveřejňuje tabu a "dává facku režimu", což je na dobu vzniku dost odvážný počin... nicméně film stihne diváka celkem záhy nudit . je to prostě originál a zas trochu něco jiného, než se točí dnes, a to se taky cení... aspoň na 70%. [Festival nad řekou, 2010](9.8.2010)
-
Radko
Psychoterapeutický postup, kedy pacient psychiatrie s pomocou lekárov a ostatných spolupacientov hrá divadelné scény obsahujúce dôležité momenty zo života je základom dokumentárneho filmu zaznamenávajúcom jedno zo skupinových sedení. Katarzia zo znovuprežitia dôvodov vedúcich k poruche a rozhovory o odohranom sú základom terapie. Hlavným hrdinom je smutný mladý muž. Má za sebou samovražedný pokus. Rekonštrukcia dôvodov vedúcich k rozhodnutiu ukončiť dobrovoľne život prebieha v inscenovaných výjavoch z minulosti. Nemožnosť zveriť sa rodičom, s ktorými má komplikovaný, odcudzený vzťah je zrejme prvotným zdrojom jeho ťažkostí. Smutné, ponuré a miestami zdĺhavé ladenie dokumentu podkresľuje čiernobiely obraz, nekomentované zábery priebehu psychodrámy a mrazivo pôsobiaci záver rekonštrukcie samovražedného pokusu.(8.10.2005)
-
Terminus
Československý dokument Psychodráma Jozefa Zachara je typickým příkladem filmu, který byl v době svého vzniku zakázán a po prolomení ledů takříkajíc zůstal pod hladinou, i když by měl být právě naopak dnes a denně promítán. Jednak pro nesporné filmové kvality (z minimálního prostoru je vytěžena překvapivá dramatická síla), tak pro to, jak v druhém (?) plánu otevřeně (na někoho metafory nefungují, jiný však stejně nepochopí ani křišťálově čistá vyznání) rozkrývá to, jak mocenská zlovůle ovlivňovala volnost jednání i psychické zdraví lidí. Uvozující titulek J.L.Morena "Zopakování trýznivých zážitků na jevišti člověka osvobozuje. Znovuprožití ho zbavuje strachu a úzkosti." nabývá při dnešním vnímání filmu nového významu. Nevztahuje se totiž jen k psychologické metodě, kterou film odhaluje, ale též k tomu, že znovuprožití trýznivých momentů doby minulé by rozhodně neosvobozovalo, ba naopak strach a úzkost vyvolávalo. Jedinečný lidský osud v nadprůměrném filmu. vp 8.10.2005(13.10.2005)
-
Suki
Psychodráma Slovensky hraný dokument z prostredia psychiatrickej liečebne v Steinberku o tzv. metóde psychodrámy, kde si pacienti hrali sami svoje dramatické zážitky zo života. Takmer všetky scény boli snímane skrytou kamerou pre lepšiu autentickosť. A čo je na tom najzaujímavejšie, je to to, že pacienta,ktorý podstúpil tuto psychodrámu hral František Dibarbora, ktorý sa v tej liečebni predtým liečil a teda si to všetko znovu dobrovoľne zopakoval.Ostatne ostatní boli skutočný zdravotnícky personál a pacienti.(16.6.2007)
