Psychodráma

snímek přibližuje zajímavou analytickou metodu psychiatrické studie pacientů poměrně unikátní formou, která navíc zveřejňuje tabu a "dává facku režimu", což je na dobu vzniku dost odvážný počin... nicméně film stihne diváka celkem záhy nudit . je to prostě originál a zas trochu něco jiného, než se točí dnes, a to se taky cení... aspoň na 70%. [Festival nad řekou, 2010] (09.08.2010)

Československý dokument Psychodráma Jozefa Zachara je typickým příkladem filmu, který byl v době svého vzniku zakázán a po prolomení ledů takříkajíc zůstal pod hladinou, i když by měl být právě naopak dnes a denně promítán. Jednak pro nesporné filmové kvality (z minimálního prostoru je vytěžena překvapivá dramatická síla), tak pro to, jak v druhém (?) plánu otevřeně (na někoho metafory nefungují, jiný však stejně nepochopí ani křišťálově čistá vyznání) rozkrývá to, jak mocenská zlovůle ovlivňovala volnost jednání i psychické zdraví lidí. Uvozující titulek J.L.Morena "Zopakování trýznivých zážitků na jevišti člověka osvobozuje. Znovuprožití ho zbavuje strachu a úzkosti." nabývá při dnešním vnímání filmu nového významu. Nevztahuje se totiž jen k psychologické metodě, kterou film odhaluje, ale též k tomu, že znovuprožití trýznivých momentů doby minulé by rozhodně neosvobozovalo, ba naopak strach a úzkost vyvolávalo. Jedinečný lidský osud v nadprůměrném filmu. vp 8.10.2005 (13.10.2005)

Hraná rekonstrukce jedné psychoterapie v podání skutečného mladíka trpícího depresemi, což vyústilo v jeho pokus o sebevraždu. Slovenský štáb natáčel přímo v léčebně ve Šternberku na tři kamery zároveň a celý film tak vznikl během jediného dne. Dokumentaristický přístup místy poněkud ztěžuje srozumitelnost dialogů, ale v doma jsem si klidně pořádně zesílil hlasitost. Jenže deprese hlavního hrdiny mělo z velké části na svědomí soudružské kádrování, takže film putoval na čtyři roky do trezoru. Ale už jen nápad vytáhnout na plátna kin psychoterapii musel v socialistických 60. letech působit jako zjevení z jiného světa. ;-) (13.02.2015)

Dokument nedokument, který je na hranici divácké únosnosti. Už dlouho jsem neměla takový problém u něčeho vydržet. Psychodráma ve mě vyvolalo velice nepříjemé emoce, pocit nicotnosti a zbytečnosti, lítost nad ztraceným časem. Přesně takhle vypadaly cca dvě svazácké schůze, kterých jsem byla nucena se účastnit. Děkuji Bohu, že je to za mnou a již se to nebude nikdy opakovat. Navíc nemám pocit, že by neustálé rozebírání a anylýzy někomu pomohly být šťastnější a spokojenější. (13.02.2015)

I na rok 1964 je film po technicke (hlavne zvukove) strance katastrofalni. Forma, jakym je dokument zpracovany uz by dnes nemel sanci na uspech. Plne se koncentrovat na tento pocin mi dalo zabrat, jsem rad, ze jsem to videl, napsal k tomu tri vety a tim bych to uzavrel. Namet mi prisel zajimavy, tesil jsem se, ale nic mi nedal. (13.02.2015)