Příběhy starých hospod

Osmidílná série, která je určena přesně pro mě. Vnáší mi do obýváku atmosféru dobových hospod a nabízí tak celou řadu nápadů na výlet, který bude zakončen nějakým tím kvalitním ležákem, který je pro naši kotlinu tak typický. Pepa Polášek si navíc s těmi lidmi hrozně hezky povídá a nejednou jsem mu to pivo na stole v té dobré společnosti záviděl. (04.03.2023)

Druhá série je ještě odbytější, než ta první. U té první jsem se ošíval, že mi kouzlo a atmosféra těch hospod zůstávají spolehlivě utajeny, bo pan autor jede mustr hodně faktů a dat z historie, až to divák přestává vnímat - něco málo současnost - případně ke konci zábavná historka, proložíme to záběry z dronu a honem dál. Jestli se nepletu, tak na jednu hospodu je pět minut. Za tu dobu místo planého tlachání lze natočit okolí, jak se lidé scházejí, bez komentáře vidět, co v té hospodě dělají, historii bych naopak vzal jen letmo, fakt stěžejní body (jak je stará, proč je oblíbená, za 45 sekund není o čem povídat), přidal bych víc na historkách štamgastů. A také mi vadilo, že v první sérii jdou jen po těch plzničkovských hospodách, ale ty skutečně historické a zajímavé v oblasti vynechají, neb se tam čepuje třeba Pegas nebo Schrott. Druhá série se snaží navštívit ještě víc hospod, ale často se o hospodě nedozvíme nic. Třeba v prvním díle jsme seděli po většinu času u plovárny a dozvěděli jsme se, které slavné osobnosti sem jezdily a jaké měly číslo kabinky. Popravdě, u tohoto pořadu je mi to šumák, to si nechejte na Regiony. Souhlasím s komentářem topi80. (26.01.2024)

Jakožto milovník všeho, co je staré (chápej ve smyslu vintage), jsem si Příběhy starých hospod užil. Josef Polášek opět dokazuje, že se pro moderaci takovýchto dokumentů narodil, je přesně tak příjemný a zároveň vtipný, jak si tato role zasluhuje. Hospody máme napříč republikou opravdu krásné, tu více, tu méně (U Fleků nebo U Pinkasů by měly být zapsány na seznam UNESCO, a nejen ty). A pokud v hlavách pracovníků ČéTé nevznikají nápady na druhou řadu, snad se dočkáme typově podobného dokumentárního cyklu. Samozřejmě opět s Pepou Poláškem. (04.03.2023)

Pepa Polášek se pro tohle fakt narodil, v tomhle nádherném pořadu je opravdu ve svém živlu. Nesmírně zábavný a příjemný. Samotný pořad samozřejmě nabízí hromadu tipů na výlet, protože všechny hospůdky a podniky, které Pepa navštěvuje, jsou opravdu jednak krásné, jednak z nich opravdu dýchá úžasná atmosféra starých dob, jednak mají všechny do jedné nesmírně zajímavé příběhy a samozřejmostí je také zajímavé okolí. Tenhle typicky český pořad by klidně snesl i další sérii, je to fakt neuvěřitelně hezké, lidské a u srdce zahřívající. A vůbec nevadí, že pivo nepiju, tenhle pořad je úplně o něčem jiném. A také jednou z nejlepších sérií, které ČT v posledních letech natočila. Velké díky, nádhera! (09.04.2023)

Česko je pro pivo jak stvořené a hospody k němu od nepaměti patří. Ty staré mají navíc v sobě spousta osobité atmosféry. Příběhy starých hospod tohle všechno zkombinovaly. Josef Polášek zavítá do několika krajů a svým milým projevem přiblížil historky a jiné zajímavosti. Tohle musí dostat pokračování. Nezmíněných hospod, které stojí za to je na několik řad aniž by utrpěla kvalita. Škoda kratší stopáže. Nejzajímavější hospody: Krčma Jonáš ze Svobodných Hamer. U Janíka na Horečkách. Hančova bouda na Benecku. U Silvera v Záboří. Hostinec U Bláhovky 2. řada: Pokračování v nastoleném trendu. Tohle by mohlo běžet stále. Z obou řad mám 12 navštívených hospod a žádná nezklamala. Nejzajímavější: U Zlatého tygra v Praze, U Mokrošů na Bystřičce, Čarták na Soláni, Tančírna v Račím údolí a Krčma Lanškroun. (13.03.2023)