Král Richard II. (TV film)
-
King Richard the Second
Drama
Velká Británie, 1978, 158 min
Komentáře uživatelů k filmu (2)
-
Terva
William Shakespeare je na mě moc těžké čtení, ale tento cyklus seriálů televize BBC je ulehčením pro mou ubohou duši.(4.7.2011)
-
bogu
Richard II. je podceňovaná hra. Uvádí cyklus Shakespearových dvou historických tetralogií, který končí o dost slavnějším (ovšem ne nutně zdařilejším) Richardem III. a kvůli pomalému tempu a formalitě verše musela častokrát ustoupit dravějším, dramatičtějším historickým hrám jako Jindřich V. nebo právě Richard III. Podle mého názoru si ovšem zaslouží pozornosti mnohem, mnohem více. Shakespearův verš je sice stále ještě formální (rýmy), ale zato neobvykle květnatý, oplývající jak lyrikou, tak působivou rétorikou. Pomalé tempo kompenzují detaily Shakespearovy povaho-malby, především pokud jde o tragickou, rozporuplnou postavu samolibého, arogantního a marnivého krále Richarda, o jehož pád a hledání ztracené lidskosti (které připomíná například Leara) hra dramatizuje. Jediné dostupné filmové zpracování je právě tohle, od BBC, které vzniklo jako součást gigantického projektu televizní adaptace všech 37 Shakespearových her (1978-85). Naštěstí jde právě v tomhle případě o jeden z těch podařenějších kousků. V hlavní roli exceluje Derek Jacobi, srozumitelně mapující Richardovy vnitřní konflikty, slabiny, a motivace, byť někdy pro mě bylo těžké rozlišit mezi sebeláskou postavy a herce. Mnoho diváků také opěvuje výkon Johna Gielguda v roli Johna Gaunta, ovšem já měl bohužel často pocit, že jeho patentní styl velkého, deklamativního herectví moc nezapadá mezi utlumené, spíše naturalistické výkony jeho kolegů (i když jeho podání slavné řeči „This England“ mi sedlo). Sázka na jistotu je ovšem Charles Gray jako roztomile patetický, lehce senilní York a Wendy Hiller, která s ním zdatně soupeří jako jeho žena. John Finch, nutno dodat, je solidní Henry Bolingbroke (Jindřich IV.). Jako vrcholné momenty bych uvedl některé Richardovy monology (návrat z Irska, abdikace) a rozhodně onu přetěžkou scénu balancující mezi dramatem a fraškou kde York prosí krále o trest smrti pro svého syna, zatímco jeho žena prosí o milost. Problémů téhle adaptace je bohužel hned několik: Janet Maw je jako Královna dost slabá (zahradní scéna vůbec nefunguje), stejně tak mi hodně vadil David Swift jako Northumberland, který se svou parukou a fousy připomíná spíš trudomyslného trpaslíka Gimliho ražení. Ostatně právě lidé zodpovědní za paruky a vousy se nejspíš snažili kompenzovat storhost levných studiových kulis extravagancí svých vlastních výtvorů a tak muži mají co dělat, aby jejich herectví rozptýlilo rozpačité dojmy, které divák snadno získá z jejich vizáže. Kamera je někdy nepříjemně statická, střih líný (na to už je ovšem pravidelný konzument BBC Shakespearů nejspíš zvyklý). I tak si ale tahle produkce rozhodně zaslouží pozornost: přinejmenším jako seznámení s jednou z Shakespearových nejnedoceněnějších her posloží moc dobře. // LEPŠÍ VERZE: Vypadá to, že v Británii se schyluje k ambicióznímu televiznímu zpracování s Benem Whishawem (Richard), Patrickem Stewartem (Gaunt) a Davidem Suchetem (York)... to by mohlo být velmi, velmi zajímavé!(13.3.2010)
