Strom na dřeváky

Téměř všechny recenze vyzdvihují Olmiho film jako poetickou rekonstrukci toho, co tu všude kdysi bylo a nikdy už nebude. Vydělávat si na život prací (a drobnými podfuky, o kterých víme, že sice nejsou dobré, ale jsou prospěšné) je hudbou minulosti. A tak ještě něco k hudbě; Kulmon píše: "Nutno říci, že tento obraz není tolik odlišný od Ladových obrázků či Jiráskových románů". V tom má pravdu, ale ani hudba a písně, které tu zpívají, se příliš neliší od našich horňáckých. A navíc, kdo by necítil sympatie s malým školáčkem, uvážlivou rodičkou nebo rajčatovým dědou. A ještě navíc je tu pohyb; žádný špacírgang, ale co nejefektivnější přesun z jednoho místa na druhé. Pohyb který odděluje jednu práci od druhé,  pohyb nutný, ale je to jen vložka, zdržení mezi dvěma nutnostmi, ať už při cestě do školy nebo do chléva. Zvláštnost v naší době, kdy je "procházkám" vyhrazena nezaměnitelná hodnota. Film hodnotím vysoce i jako "projekt". Pro jeho zařazení do filmového myšlení doporučuji komentář: Lavran *****. (30.07.2021)

Rekonstrukce každodenního života v rozlehlé severoitalské usedlosti na konci 19. století. Obrazy úmorné dřiny se prolínají s líčením koloběhu ročních dob a duchovních tradic zaniklého společenství. Z drobných příhod se vynořuje několik dramatických příběhů. Jeden z nich sleduje námluvy a svatbu mladého páru. Hrdinou dalšího je otec, který porazí strom svého domácího, aby mohl vyrobit boty pro syna. Kultivované vyprávění - inspirované vzpomínkami a úvahami režisérovy babičky - si všímá také venkovských rituálů a lidského soužití s přírodou. (31.03.2009)

Spíš než film dal by se Strom na dřeváky označit jako sonda, obraz každodennosti italského venkova koncem 19. století. Až jako podružný mi přijde příběh, který není tak výrazný. Nutno říci, že tento obraz není tolik odlišný od Ladových obrázků či Jiráskových románů. Prostě agrární venkov se vším, co k němu patří. (07.01.2010)

A to som si myslel ze tito obycajni taliani ziju niekde v okoli vecneho mesta Rima. Hovno, teda pardon, som sa pomylil a chcel napisat. Bergamo je talianske mesto pri Milane, na severe v Padskej nizine. Hned som si vsimol - jakozto clovek venujuci sa filmovej praxi namiesto teorie - ze Olmi ako reziser mal uvolnenu strukturu vypravania, nema tu ani jedneho slavneho herca, naopak film obsadil nehercami, obycajnymi Talianmi. Film nema uceleny dej, skor je to sled volnych asociacii- rocne obdobia sa striedaju, sem tam nejaka ta zabijacka, svadba a trhy. Nudny namet na film, najma ked ma 3 hodiny. Suhlasim s tym, co pise Pierre, abych si film uzil, musel by mat o polovicu menej minut, no a za seba dodam ze aj plechovu prdel : 50 % (16.11.2019)

Připadám si jako nekulturní hovado, když tomu neskutečně natahovanému hranému dokumentu dám jen 2 hvězdičky. Já jsem se nudila. S hejnem podobně ukoptěných postav, které kvůli ukoptěnosti nelze pořádně rozlišit, se zkrátka nedá utáhnout časosběrný dokument o ukoptěných lidech, aby se na něj dalo dívat. (16.05.2013)