White Plastic Sky

U mě dobrý. V sále celkem tři kusy náruživého diváka, takže je z toho oficiální blockbuster. Minimálně v Kině 99. Někdo tu zmiňuje laciné CGI, což uznávám - pár detailů působilo jako z dob prvního Tomb Ridera. Ale člověk to v tom zvláštním vizuálu skoro nevnímá a naopak se jím divák může nechat směle pohltit a unášet jako ve snu. Komplexní sen je asi to, jak na mě příběh a vizuální forma spolu s audio podkresem působily. Maďarštiny jsem se zprvu bál, ale i to po pár minutách přešlo. (13.10.2023)

Krásně vypadající sci-fi romance zdatně mixuje prvky známé z mnoha jiných dystopií i road movie, přetváří je však ve svébytný a velmi pohlcující tvar. Příběh o dvojici snažící se obelstít represivní a dehumanizovaný systém končí výrazně jinak, než bývá zvykem, a správně naladěného diváka tak velmi podnětně zabaví. Více zde. (20.10.2023)

Podstatou science fiction je předkládat svému publiku podněty k zamyšlení skrze vize, v nichž se odráží fenomény stávající společnosti a světa domyšlené do jejich možného budoucí podoby. Většina kinematografických příspěvků žánru onu popsanou rovinu spíše upozaďuje v zájmu prvoplánově stimulujících diváckých atrakcí v čele s akčními pasážemi, dramatickými zvraty, hereckými hvězdami či extravagantními speciálními efekty. Ač by tomu užití animace nahrávalo, nesází "White Plastic Sky" na pompézní výjevy, ale právě na myšlenkové podněty. Nicméně se coby zádumčivá a melancholická náladovka straní doslovných konstatování a soustředí se na rozmisťování co největšího množství oněch drobných podnětů, kterých se buďto divák chytne, nebo ne. Ostatně i zdejší pouť napříč futuristickým Maďarksem po globální enviromentální katastrofě je pojatá jako sled záminek k zastavení a předkládání dalších pohledů na ústřední témata definice lidství, lpění na životě a nelehkého přijímání jiné perspektivy než té existenčně sebestředné. (30.09.2023)

Depresivní postapo natáčené rotoskopickou animací. Co zpočátku vypadá jako "standartní" dystopie po vzoru Soylent Green a Logan's Run o společnosti která na mrtvém světě přežívá díky průmyslovému kanibalismu se postupně mění na docela psycho sci-fi... a samozřejmě s neskrývaným enviromentálním podtextem. Na to že tohle vzniklo spojenými silami Slováků a Maďarů, a debutantů k tomu, jde o solidní překvapení. A díky stylu animace postav i vypadá dost světově, byť některá z cgi pozadí vypadají docela hnusně, jak ze staré videohry. 7/10 (31.08.2023)

Formálně i obsahově velice ambiciózní filmový projekt, ve kterém si patrně potomci orbánovců sající evropské dotace za sto let vybudují neuvěřitelně hyperfuturistické hračičky uprostřed postkatastrofické pustiny. Až budou sociologové a historici za další stovky let - pakliže to lidstvo tedy přežije - zkoumat náš věk, musí ho podle mě nazvat druhým chiliasmem, který není toliko křesťanský, jako spíše environmentální. Z podobných kořenů čerpá i tento film. Pomiňme nesmysly, které se táhnou od samotné premisy přes děj, fyziku a svět, který je tu načrtnut, a hrajme klidně jeho hru. Tehdy nám film nabídne dechberoucí a pěknou animaci až avatarovských momentů, stejně jako něco, co je vždy třeba náležitě ocenit: náměty k přemýšlení. V leckterých momentech působivé, a to si to vypomohlo akčními scénami jen trošku. Rotoskopií a atmosférou může připomenout nějaké filmy od Linklatera, i když ten točí o ničem jiném. (14.10.2023)