White Plastic Sky

Podstatou science fiction je předkládat svému publiku podněty k zamyšlení skrze vize, v nichž se odráží fenomény stávající společnosti a světa domyšlené do jejich možného budoucí podoby. Většina kinematografických příspěvků žánru onu popsanou rovinu spíše upozaďuje v zájmu prvoplánově stimulujících diváckých atrakcí v čele s akčními pasážemi, dramatickými zvraty, hereckými hvězdami či extravagantními speciálními efekty. Ač by tomu užití animace nahrávalo, nesází "White Plastic Sky" na pompézní výjevy, ale právě na myšlenkové podněty. Nicméně se coby zádumčivá a melancholická náladovka straní doslovných konstatování a soustředí se na rozmisťování co největšího množství oněch drobných podnětů, kterých se buďto divák chytne, nebo ne. Ostatně i zdejší pouť napříč futuristickým Maďarksem po globální enviromentální katastrofě je pojatá jako sled záminek k zastavení a předkládání dalších pohledů na ústřední témata definice lidství, lpění na životě a nelehkého přijímání jiné perspektivy než té existenčně sebestředné. (30.09.2023)

Krásně vypadající sci-fi romance zdatně mixuje prvky známé z mnoha jiných dystopií i road movie, přetváří je však ve svébytný a velmi pohlcující tvar. Příběh o dvojici snažící se obelstít represivní a dehumanizovaný systém končí výrazně jinak, než bývá zvykem, a správně naladěného diváka tak velmi podnětně zabaví. Více zde. (20.10.2023)

U mě dobrý. V sále celkem tři kusy náruživého diváka, takže je z toho oficiální blockbuster. Minimálně v Kině 99. Někdo tu zmiňuje laciné CGI, což uznávám - pár detailů působilo jako z dob prvního Tomb Ridera. Ale člověk to v tom zvláštním vizuálu skoro nevnímá a naopak se jím divák může nechat směle pohltit a unášet jako ve snu. Komplexní sen je asi to, jak na mě příběh a vizuální forma spolu s audio podkresem působily. Maďarštiny jsem se zprvu bál, ale i to po pár minutách přešlo. (13.10.2023)

Najprv pozitíva filmu - príbehová premisa a funkčne a originálne zobrazený fikčný svet. Vďaka rotoskopingu sa film môže pochváliť aj slušnou atmosférou, čo je jeho najväčšia devíza. A hoci atmosférický nie je stále, väčšinu času to tam funguje. Problémom filmu je ( mimo absolútne nevyužitého potenciálu) niekoľko vecí. Vzťahy medzi postavami sú chladné a nedostatočne zmotivované. Aj keby som dokázal pochopiť, že sa psychológ snaží zachrániť človeka, ktorý očividne trpel depresiou a preto sa rozhodol pre razantný krok, celkom nechápem princíp hľadania si cesty k sebe skrz chladné a neemočné dialógy. Každý jeden vzťah je tam preto, lebo by tam mal byť. Ale skúste si spomenúť na akékoľvek meno postavy aj o dva dni neskôr. Kauzálnosť tam síce je, ale je vykonštruovaná. Nepôsobí reálne a dialógy typu - Strašne to bolí. Počkaj utriem ti čelo -, pôsobia nevkusne. A do toho logické lapsusy. Lanovka je neporušená aj napriek tomu, že je vo filme scéna, kedy je vyslovene zmietaná živlami a už ju malo asi tisíc krát niečo zničiť. Alebo dokonale naladený klavír v zničenom meste. Finále nekorešponduje s príbehom a absolútne zabíja ústrednú zápletku. Čo je na ňom ale horšie je fakt, komunikácia s rastlinami je tak dobrý nápad, že zamrzí, že práve ten nebol hlavnou témou príbehu. A úplne nakoniec je to vizuálna nuda. V kine som počul niekoho chrápať. Čo pri sedem ročnej práci trochu zamrzí. Slovenskí tvorcovia sa stále boja emócií a je to vidieť. A tí maďarskí očividne tiež. (15.11.2023)

Mal som určité očakávania a film ich absolútne všetky sklamal. Zle vystavaný príbeh, neosobné postavy a fikčný svet budúcnosti úplne bez atmosféry. Je doslova nakreslený, nevysvetlený a nepochopiteľný. Niečo o agresívnych rastlinách, operáciách na ľuďoch a skoro nič som nepochopil a po pol hodine filmu som sa už ani nesnažil. Sklamanie a viac takýchto pokusov o sci-fi už nechcem vidieť. (22.04.2024)