Temná hvězda

Během sledování mě teda nenapadlo, že se snímek nebere vážně, snad až na konci, který je mimochodem opravdu povedený. A to, že se nebere vážně, mě nenapadlo ne proto, že by byl tak vážný, ale proto, protože je tak vážně natočený a s vážným tématem a přitom s tak nevážnými situacemi, které jsou natočeny ale dosti vážně v rámci celkově vážného celku s poměrně vážnými logickými a znalostními nedostatky. Ale zase na druhou stranu, kdo by bral vážně mimozemšťana, co vypadá jak beruška křížená s nafukovacím balónem? A kdo by bral nevážně geniální sebeuvědomovací proces bomby? Takže je to dost zvláštní film, u kterého přesně nechápu, co jím chtěl autor říct...asi všechno najednou...a zabalil to do vizuálního hávu, za který by se možná vážně styděl i o osm let starší televizní Star Trek... (17.02.2009)

Gymball s nožičkama hrající zlomyslného mimozemšťana. Existenciální rozhovor s bombou. Surfováním po Mléčné dráze. Tento film určitě má co nabídnout. Výchozí nápad o tom, že cesty do vesmíru jednou, tak jako všechno, zevšední, je zajímavý. Problém je, že koukat na letargické a nudící se astronauty-vagabundy, plující vesmírem už 20 let, je občas.. zkrátka.. tak trochu nudné. (16.08.2017)

Původně studentský film Johna Carpentera, který se po pár úpravách a dotáčkách podařilo uvést do kin, kde se setkal s téměř nulovým zájmem, ale později si získal kultovní status. Temnou hvězdu málokdo zná, ale ve své době šlo o dost průlomový film, který byl takovým protipólem k tehdejším sci-fi filmům. Členové posádky titulní vesmírné lodi nebyli žádní dobrodruzi objevující nové světy. Byli to znudění a nezodpovědní flákači, kteří si vzájemně lezli na nervy a vykonávali úmornou a monotónní práci. Obvyklé sterilní interiéry vesmírné lodi z dřívějších sci-fi filmů tu nahradily kajuty plné nepořádku a orchestrální hudbu nahradilo country. Údajně šlo i o první film, kde byl vyobrazen skok hyperprostorem, který dobře známe např. z pozdějších Hvězdných válek. Najdeme tu spoustu podobností s pozdějším Vetřelcem, který podobným způsobem odromantizoval život ve vesmíru a na kterém se také podílel scenárista Dan O'Bannon, jenž byl v obou případech nařčen z toho, že vykradl It! The Terror from Beyond Space. Neschopná, dysfunkční posádka vesmírné lodi a humor spojený s filozofováním byli zase zásadní inspirací pro sci-fi sitcom Červený trpaslík. Film nijak nezapírá svoji lo-fi výpravu (zdejší mimozemšťan vypadá jako nafukovací míč), ale na to, s jak omezenými prostředky ho Carpenter a O'Bannon natočili (interiéry lodi byly vyrobené z krabic od bot, kontrolní panely z tácku na led a helmy z dětských hraček), výsledek působí poměrně realisticky a skutečně máte pocit, že se nacházíte v kosmické lodi. Temná hvězda dokáže filmové fajnšmekry dodnes pobavit svou psychedelickou atmosférou, slapstickovým humorem a vtipnými dialogy (především nezapomenutelným filozofickým rozhovorem s mluvící chytrou bombou, kterou se člen posádky snaží přemluvit, aby nedetonovala). (01.12.2023)

Obsahuje mnoho spoilerov!!!! Tak tento pocin mi fakt nesadol...Nudil som sa viac ako spomynani astronauti po 20tych rokoch v kozme....ked prislo na krmenie mimozemstana,zostal som ako obarny pretoze vyzeral(a asi aj bol) ako nafukovaci balon s ktorim som sa ako decko hraval v bazene na kupaliskach.....doslovne fiozoficke prehovaranie atomovky aby nevybuchla....na konci som sa trochu pousmial....ale to je tak na 1 hviezdu...carpenter dokaze natocit perfektne filmy....ale aj riadne sracky ako je tato (03.01.2007)

Většina sci-fi filmů zasazených do vesmíru se pokouší diváky ohromit opulentními výjevy kosmických dálav, mimozemských světů či gigantických vesmírných plavidel. Právě velikost, či přímo nezměrnost vesmírných objektů má pomoci navodit úžas z perspektivy, která byla doposud dopřána pouze hrstce astronautů a jež tak drasticky má měnit náš egocentrický pohled pozemských krys. Ale není právě ona přízemní zaslepenost a titěrná každodennost onou pravou výsadou lidí? Dokáže jí vůbec něco otřást, obzvláště když se z neobvyklosti stane zase jen rutina? Právě tato úvaha je jedním z výchozích bodů fenomenální sci-fi satiry Temná Hvězda, kterou její tvůrci popisují jako Dr. Divnolásku hippie generace. Film pojednává o každodenních lapáliích posádky titulní vesmírné lodi, která již dvacet let brázdí vesmír s úkolem odstraňovat nestabilní planety. Taková doba se na pěti mužích, kterým společnost dělá jen poťouchlý mimozemský mazlíček, přechytračený palubní počítač a inteligentní termonukleární bomby, náležitě podepsala. Ústředním hybným prvkem vyprávění tak zůstává otázka, jestli vůbec něco dokáže hrdiny vytrhnout z letargie. Po šedesátých letech ve znamení nadšeného i vystrašeného snění o tom, jaké to bude, až se lidstvo vydá do kosmu, přišel film, který ukazoval, že i mimo naší hvězdnou soustavu na člověka čeká leda rutina, otrava a vyhoření. Ačkoli obvykle bývá Temná Hvězda vyzdvihována především jako režijní debut Johna Carpentera, nejen v rámci sci-fi kinematografie má zásadnější váhu fakt, že se jedná o scenáristickou prvotinu Dana O'Bannona. O pět let nato se jeho jméno objevilo v titulcích milníku sci-fi Vetřelce, se kterým starší snímek vykazuje mnohé paralely. Jen zatímco v pozdějším hitu slouží každodenní životy skupiny vesmírných dělníků jako výchozí kulisa pro znepokojivý horor, tentokrát jsou rozvedeny do poťouchlé vesmírné variace huličských komedií. [psáno pro LFŠ 2017] (03.07.2022)