Kroužek sebevrahů

Bizarní a zneklidňující film s bezútěšnou atmosférou občas prokládanou podmanivými rytmy skladeb dívčí skupiny Dessert (ta poslední je opravdu výborná). Sice jsem tušil, že to je skvělý film, ale takovouto nálož jsem nečekal. Sebevraždy, při kterých se protagonisté usmívají či se tváří jakoby nic, jsou skutečně fascinující a patřičně krvavé. Akorát musím filmu strhnout bodík za Genesis a jeho bandu. Ve filmu působí jako pěst na oko. Pointa mě také moc nenadchla. Jinak úžasné a šokující japonské dílo. 9/10 (26.08.2005)

Z úvodních asi třiceti minut jsem byl totálně nadšený. Atmosférický, nepředvídatelný, zvláštní (v dobrém smyslu slova) a šokující film. Škoda jen, že pro následující hodinu můžu z uvedených adjektiv použít jen to "zvláštní" ... a spíš už v negativním smyslu slova. On ten film jakoby na něco upozorňuje, něco říká, ale říká to dost nejasně, divák to musí spíš odtušit ... a stejně se mi zdá, že si to občas trochu protiřečí. Každopádně za zkouknutí to stojí. A Dessert rulez :-D (14.02.2011)

Hodně slušně zpracované podobenství o podléhání tlaku médií, vymývání mozků a masovém přebírání jednoduchých životních řešení. V první části se film rozjíždí jako zajímavá mysteriózní kriminálka, aby se vše náhle začlo zvrhávat do docela bizarního víru, který hraničí až s absurditou. Postavy se začnou dostávat do zcela jiných rolí a rovin náhledu a vše směřuje až do bizarního (vizuálně i dějově, mimochodem dobrý nápad s mladými kuřaty, vůbec těch dobrých narážek na masový konzum je zde více - hoblík-značkovač, role kusů kůží a další) vyústění, které můžeme vnímat jak symbolicky, tak reálně, záleží co je nám bližší. Právě ona bizarnost je v tomto filmu zajímavá, jelikož občas znatelně kontrastuje s jeho druhou rovinou "sociologické sondy" a může jít právě na její úkor. Záleží pak na každém, jak si to přebere, pokud jste stejně jako já zvyklí na japan shocky tak se na to bez problémů mrkněte, slabší povahy s tímhle budou mít možná trochu problém. (08.11.2010)

Od Sona jsem viděl mnohonásobně lepší kusy. Film jako celek stojí za houby, ničím mě neoslovil ani neupoutal, popravdě jsem jeho konec ani příliš nepochopil (na svou obhajobu uvádím, že jsem při něm trochu klimbal), zaujaly mě v něm jen nějaké dílčí detaily (například pásy z odřezané lidské kůže) a sem tam nějaká scéna (třeba radostná hromadná sebevražda dívek v metru, při níž jsem si vzpomněl na Ladislava Klímu a jeho ideu radostné sebevraždy, jakožto projevu absolutní božské vůle v člověku). A líbila se mi roztomilá holčičí skupina, asi si jí stáhnu do auta. Ba ne, kecám, nestáhnu, nejsem magor. (04.06.2017)

Sono mi zůstal dlužen skok 200 dívek z hradu v Ósace, poněvadž zmínit tam tenhle masakr a pak ukázat jen 54 středoškolaček skákajících pod soupravu metra je docela slabý odvar.. Oprostím-li se však od tohoto mírného zklamání deathvoyera mohu s klidným svědomím prohlásit, že jsem zas jednou nahlédl do jedné zvrácené tajemné komory, protože to co se odehrává v tomhle filmu není běžně k vidění. Série hromadných sebevražd, které spolu evidentně souvisí, je vyšetřována skupinou detektivů, kteří nemohou zůstat nezúčastnění a tak se stále hlouběji noří do temného tajemství kolem těchto záhadných úmrtí..to co nakonec vyplave na povrch sice ne tak úplně dává smysl, ale nějak jsem to vzhledem k znalosti Sonových filmů ani nečekal, nebyl jsem tedy nemile překvapen. Čili ani ten přespříliš "psychokonec" mi nezkazil požitek z tohoto krajně úchylného filmu. (29.05.2013)