Režie:
Šion SonoScénář:
Šion SonoHrají:
Rjó Išibaši, Masatoši Nagase, Mai Hošó, Takaši Nomura, Rolly, Takatoši Kaneko, Kendžiró Cuda, Jukidžiró Hotaru, Kimiko Jo, Kei Tanaka, Tošijuki Kitami (více)Obsahy(1)
Tokijská policie se ujímá podivného případu masové sebevraždy 54 středoškolaček a během vyšetřování zjišťuje, že tento konkrétní incident byl jen jedním z mnoha projevů ohromného sebevražedného šílenství, které Japonsko neznámo proč zachvátilo.
Kontroverzní snímek JISATSU SAAKURU vzbouzející silně protichůdné a bouřlivé reakce tématicky vychází ze stejnojmenného komiksu, režisér Sion Sono na něm založil svoji knihu a samotný film následovalo ještě volné pokračování: NORIKO'S DINNER TABLE. JISATSU SAAKURU rovněž obdrželo ocenění za nejprůkopničtější snímek roku 2002 na festivalu Fant-Asia. (kiddo)
(více)Videa (1)
Recenze (164)
Přímý zásah! Na většinu horrorů natočených v 21. století lze snadno v současné žánrové konkurenci zapomenout do pár dnů, na Sebevražedný klub určitě nikoliv. Přestože jedna ze dvou hlavních linií plyne ve stopách klasické krimi s policejním vyšetřováním, námět a samotný film vnímám jako nesmírně originální. Promyšlený bizarní děj je okořeněný nečekanými filmařskými a stylovými nápady, včetně hudebních či muzikálových prvků a střídání sugestivního hudebního motivu evokující s daným tématem smutné drama, spousty mrazivých zvratů a záblesků silně černého humoru. Snad jen sekvence s bizarním únosem a rockovou písní mi připadala zdlouhavá. Dost mě ale (pozitivně) překvapuje, nakolik měl Šion Sono vzhledem na žánr a svérázný styl vše tak promyšlené. Ve finále zde vnímám i silnější odkaz ve smyslu, že navzdory různým šíleným sektám, kultům a podobným vyšším vlivům si člověk vrhající se do sebevraždy může za své rozhodnutí většinou zejména sám, neboť záleží v první řadě na jeho vůli takový čin spáchat nebo nespáchat: SPOILERY! Ukazuje to jednak i pro mě snad nejvíc šokující scéna, v níž partu úhledně pooblékaných studentů vybrané školy s inspirací v nedávném incidentu přepadne šílená myšlenka ještě hromadnější sebevraždy, kterou navzdory plánům nejdříve si trochu užít vykoná parta s radostí a okamžitě i bez přímého vlivu nějaké sekty, ale také tuhle myšlenku s ukázkou protikladného případu vnímám v závěru, byť částečně otevřeném. [85%] ()
Japonské dny lumíků… Kriminální drama s hororovými prvky, co se nenuceně přehoupne do lehce muzikálového mindfucku beroucího si na paškál pubertální zbožňování idolů, komunikační sílu internetu a hlavně tradiční Nippon důvod k dobrovolnému odchodu ze světa - nedostatek sebeúcty. Ubrat plyn v úsměvných gore efektech, symbolice a jinotajích, naslouchalo by se asi mimoasijskému divákovi lépe, nicméně pak by to už nebylo to pravé Shionovo Sono japonské společnosti.. To já mám k sobě dobrý vztah - kdykoliv slyším Justina Biebera, mám nutkaní hodit pod vlak jeho, nikoliv sebe.. ()
Čistou hodinu jsem měl za to, že sleduji vcelku seriózní a originální detektivku, kde až na pár cákanců krve vlastně nic tak strašně šokujícího, bizardního či zvrhlého není - o to víc jsem s napětím čekal, kdy "to přijde" a dostane se mi nějakého bližšího vysvětlení... Bližšího vysvětlení, které když přišlo, tak působilo jako pořádný kopanec do žeber, leč jsem od toho nemohl odtrhnout oči... Vzhledem k tomu, že japonskou kinematografii téměř vůbec neznám (až na pár komerčáren, samozřejmě), bylo pro mě i to "filmové prostředí" v podstatě nové a upřímně jsem čuměl jako vyvoraná myš, jak umí v tom Japonsku točit, protože něco obdobného jsem doposud nikde neviděl. Svou hloubkou, propracovaností a celkovou kompaktností mi to připomnělo Kubricka, navíc je z toho cítit extrémní kritika společenských poměrů, snaha poukázat na to, jak velmi snadno jsou lidé ovlivnitelní a co se týče nějakého hodnocení - tohle asi nejde hodnotit nějak průměrně nebo jen na oko či na to aplikovat nějaká obecně stanovená měřítka... Buď to neskousnete a zatratíte to, nebo tím budete naprosto fascinováni... ()
Matoucí, drsný a šokující snímek . . . Začínající tak kontroverzní scénou a natočen skoro poloamatérskou kamerou, brutalitou s japonským popíkem - ano to je Suicide Circle. Film rozhodně nenechá klidného nejednoho diváka. A co si o filmu myslet, měl nějakou pointu nebo poselství ? Vše již napsal za mě Matty, velmi rozsáhlým komentem. Některé filmy se hodnotí a komentují obzvlášť těžce a SC je jeden z nich. Jedna z mála věcí, která mi vadila byl konec filmu a extrovert Genesis v bowlingové hale. Závěrečná píseň skupiny Desert, kterou ve svém komentáři cituje Molotov je vše říkající a není k němu již dále co vykládat. Desert Ending Song 75% ()
Rozhodně to není špatný Film... Zajímavý a neokoukaný nápad! Všude je to samá sebevražda.. Vidět 50 Školaček, jak skočí pod vlak, či ze střechy. .To se ve filmu jen tak nevidí.. Akorát efekty a krev na tom byla bídně znalec pozná, že se jedná o Barvu a né krev! Ále ok:) Uvítal bych Americký Remake na stejné téma! To by byl trhák! ()
Galerie (9)
Photo © Earthrise
Zajímavosti (5)
- Popová skupina Desert je fiktivní a vytvořená jen pro tento film. Reálný je jen zpěvák Rolly Teranishi. (Terva)
Reklama