Kroužek sebevrahů

Nie, že by sa mi to nepáčilo..... ale z tak skvelého námetu na existencionálnu drámu, fakt že by si na tom mohol iný tvorca nadojiť Oscarov, spravil kontroverzný Šion Sono ďalšiu z rady svojich zvrhlých kinematografických výpovedí. Kub samovrahov nám predstavuje Japonsko na sklonku druhého tisícročia a zachytáva miestny bizarní chvíľkový ošiaľ. A to vlnu samovrahov z radov teenagerov. Obetí je veľa a spojitosť takmer nulová, Vyšetrovateľom sa to nezdá ale nedokážu zistiť či ide o zločin alebo nie, či, ide o organizáciu alebo nejakého fanatického vodcu. Predsa samovražda nieje zločin za ktorý by mal niekto sedieť. Snímka neustále prekvapovala svojou agresívnou ale zároveň Japonsko-úchilnou formou (Typický Sono) aj keď miestami išlo a silné emócie a myšlienky ktoré stáli za zamyslenie, vždy sa to zvrtlo na bizár . Vážnejšia tvár, aj keď sa o to snímka miestami pokúšala, sa utopila pod litrami striekajúcej krvi. Ale scenáristicky to bolo veľmi zaujímavé. Záverečné konšpiračné vyvrcholenie som nečakal.................. aj keď po pravde, tie texty popovej teen kapely sa mi nezdali už od začiatku. (11.12.2015)

Sonův (snad to skloňuju správně) postmoderní guláš, který, ač namíchán z rozličných ingrediencí, představuje překvapivě homogenní celek. Nachází se zde splatterově pojaté scény (úvodní scéna se školačkami a vlakem doprovázená cirkusově rozvernou hudbou či úklid ucha), klasický horror, sociální kritika, dekadentní muzikál alá The Rocky Horror Picture Show, ultračerná komedie či momenty jako vystřižené z tradičního krimi. Vše je navíc orámováno tématy blízkými japonské kultuře (mladičké pop-idoly, infantilita jako znak normality, školní kluby aj) a spoustou odkazů na populární kulturu (nikdo mi nevymluví, že Netopýr je odkaz na Batmana) a ano, funguje to a je to strašná a většinu času pořádně zlomyslná (kam se na to hrabe Red Meat) psina. A vsadím se, o co chcete, že když Sono točil závěrečnou písničku s jejím sluníčkovým poselstvím, tak se usmíval opravdu odporně potměšilým způsobem… (03.05.2013)

"Svět je jenom rozházené puzzle." Veľmi zvláštne, veľmi zaujímavé, veľmi originálne a netradičné. Nič podobné som v živote nevidel. V istých ohľadoch geniálne, mrazivé, desivé ale aj spoločensky a popkultúrne krikľavo kritické s priloženým posolstvom. A pritom brutálne a miestami dokladajúce, že Sono má vskutku zvrátený zmysel pre humor (čo neznamená, že sa divák bude smiať - naopak, stuhne mu úsmev na perách). A i keď v závere opona padá, zostáva jediná otázka - prečo? Pretože "Japonsko je příliš spokojené." Sono je génius, len s menšími výhradami. 80% P.S.: Po tomto mám ešte väčší strach z temných zákutí internetu než kedykoľvek predtým. (11.06.2014)

Původní manga je určitě zajímavá, filmová verze působí ovšem poněkud rozkouskovaně, mlhavě a rozpačitě. Po výborné první polovině s hutnou atmosférou následuje několik podivných scén zakončených filosofováním, které vyznívá poněkud do ztracena. Na své si přijdou milovníci gore scén a japonských podivností. A školaček. A kapel jako je Morning Musume. (27.10.2008)

Sono mi zůstal dlužen skok 200 dívek z hradu v Ósace, poněvadž zmínit tam tenhle masakr a pak ukázat jen 54 středoškolaček skákajících pod soupravu metra je docela slabý odvar.. Oprostím-li se však od tohoto mírného zklamání deathvoyera mohu s klidným svědomím prohlásit, že jsem zas jednou nahlédl do jedné zvrácené tajemné komory, protože to co se odehrává v tomhle filmu není běžně k vidění. Série hromadných sebevražd, které spolu evidentně souvisí, je vyšetřována skupinou detektivů, kteří nemohou zůstat nezúčastnění a tak se stále hlouběji noří do temného tajemství kolem těchto záhadných úmrtí..to co nakonec vyplave na povrch sice ne tak úplně dává smysl, ale nějak jsem to vzhledem k znalosti Sonových filmů ani nečekal, nebyl jsem tedy nemile překvapen. Čili ani ten přespříliš "psychokonec" mi nezkazil požitek z tohoto krajně úchylného filmu. (29.05.2013)