Macbeth

Ještěže to bylo tak brutální, jinak bych asi umřel nudou a v některých pasáží se zadní projekcí vojsk asi i smíchem. Fascinoval mě jeden rozhovor dvou lidí na koni. Byl zpracován formou střihů mezi těmito dvěma lidmi, jeden z nich byl normálně venku na hřebci, druhý ale byl ve studiu, za ním byla zeď a tak trochu nadskakoval, aby vzbudil dojem, že je na koni a někdo mu foukal trochu do vlasů. To bylo skoro Woodovské, Romčo. Je to ale skvělý a promyšlený příběh, což ale není zásluha snímku, nechápu, proč musí mít všechny nebo většina filmů podle literárních klasik minimálně dvě hodiny z úcty k dílu i přesto, že na takovou dobu nemají často co nabídnout. (19.04.2008)

Bohužel je mé hodnocení ovlivněno tím, že jsem film viděla v originále s českými titulky. Jsem sice velký odpůrce dabingu, ale zrovna u Shakespeara by asi byl vhodnějsí. Když se člověk soustředí na čtení veršů, uniká mu děj a naopak. Jinak mi jde hlavně o ty verše, je li filmová podoba krvavá či nikoli je pro mne druhotné. Mám li srovnat s Branaghovým Hamletem nebo s Radfordovým Kupcem Benátským, je to zcela nesrovnatelné. (17.06.2008)

Snaha po zobrazení hrůz (ňapř. v Kmotrovi nebo v A Clockwork Orange se v sedmdesátých letech nezastavuje ani před zfilmováním tohoto dnes už klasického dramatického díla ze 17.století od Williama Shakespeara. Režisér Polanski v tomto svém filmu v níž si šlechtic Macbeth nečestným a nekontrolovatelným způsobem (touhou po moci) zajistí skotský trůn ale nakonec se i o sám stane obětí vlastních intrik, plně respektuje původní předlohu. Jeho zájem je spíše soustředěn na činy a konání jednotlivých historických postav. Navíc klade například větší důraz na neobvyklý projev-pozornost spíše budících jednotlivých scén, než na odvíjení vnitřního dramatu. Některé pasáže ve filmů jsou opravdu hodně drsné a krvavé a se svým až naturalistickým podáním se spíše podobají než dramatu scénám z hororů. Film tenkrát s velikým nadšením přijali ve Velké Británii, naopak v USA se objevil až dva roky po násilné smrti manželky Romana Polanského, Sharon Tateové, tam ho však kritika dokonale ztrhala. (26.10.2006)

Přepsáno v únoru 2020. Macbeth Romana Polanskiho se v neogotické rozmáchlosti ošívá v rytmu shakespearovského veršování. Hluboký skotský středověk povstal v surové krutosti životních podmínek, strohé špičky kamenných hradů jsou nedílnou součástí melancholie krajiny, osamělý hrádek Lindisfarne nalezl své další praktické využití. Obrazy brutality hrůz a krvežíznivých skutků jsou působivě podávány z bezprostřední blízkosti pohybu. Strach, úzkost a beznaděj vyvěrají, jsou přirozenou částí vyvolávané nálady, naproti tomu úzké stavy rozervanosti se nešikovně potácí ve chvílích nedostatečného pochopení prožitku. Macbeth poodhaluje principy vetření svědomí diktátorského uchvácení moci a jeho udržování, byť je i toto svědomí podřízeno představám romantického idealisty. Filmová stavba je nejvýraznější v zuřivosti pohybu obrazu i v halucinačních imaginacích. Hlavním atributem známé Shakespearovy tragédie je Macbeth (zajímavý Jon Finch), skotský válečný vojevůdce a později též král. Mocenské ambice, podpořené temným pokušením, sami sebe zahání do bludného kruhu věčného strachu a hrůzných trestů. Smrdutý pach smrti se rozlévá nad skotskou zemí. Důležitým atributem opojení vidinou moci je lady Macbeth (Francesca Annis), naléhavý podněcovatel manželovy politické ctižádosti. Vždyť zdráhavé pochybnosti nemohou nikdy být odměněny vítěznou pozicí. Z dalších rolí: Macbethův přítel, zkušený skotský vojevůdce a nepříjemný svědek temného proroctví Banquo (Martin Shaw), šlechtic a později nejzuřivější Macbethův oponent Macduff (Terence Bayler), novému vládci dlouho věrný šlechtic Ross (John Stride), zrazený skotský král Duncan (Nicholas Selby), plánovaný dědic trůnu a Duncanův starší syn Malcolm (Stephan Chase), Duncanův mladší syn Donalbain (Paul Shelley), tři čarodějnice temného proroctví (Maisie MacFarquhar, Elsie Taylor a Noelle Rimmington), Banquův mladý synek Fleance (Keith Chegwin), v nevybíravé krutosti osudu nebohá lady Macduff (Diane Fletcher), zjištěním královnina stavu zaskočený lékař (Richard Pearson), ošetřovatelka lady Macbeth a řádová sestra (Patricia Mason), skotský šlechtic Lennox (Andrew Laurence), či Macbethem naverbovaní sprostí vrazi Banqua (Michael Balfour a Andrew McCulloch). Polanskiho Macbeth se zaměřil na zuřivost doby, temná zákoutí mocichtivé lidské duše a rozpolcenost morálního svědomí. Obrazově dychtivá podívaná vyznává krokové variace autora předlohy. Působivá podívaná! (04.10.2009)

Druhá verze Macbetha a opět pekelná nuda. Polanski se sice snažil, takže oproti Wellesově verzi je tu pěkná krajinka, něco málo krvavých scén, nahoty a opravdu vynikající finální souboj. Jenže ten příběh je prostě řídký - Macbeth ponoukán věštbou a manželkou zabije krále a stává se tyranem; navíc to nemá nic společného s historií. Nikdo známý nehraje, jen díky jménu jsem v Bankovi objevil vousatého a vlasatého Doyla z Profesionálů. A zatřetí postavy začnou na začátku žvanit a melou a melou a melou celou stopáž naprosto nezajímavé, nudné, prázdné řeči, přičemž Polanski to žvanění natáhl oproti Wellesovi na hrůzostrašné dvě hodiny dvacet. Tam kde podobně utahaného Julia Caesara z roku 1970 zachraňoval příběh a herecké výkony, tady není nic, jediná zajímavá scéna. Díky kladům ze začátku a tomu že nechci být úplný barbar dávám 1*, ale jinak další nesledovatelný Shakespeare. (10.01.2023)