Dotek Medúzy

Vo svojej dobe musel tento mysteriózny triler šokovať poriadne množstvo ľudí. Nie len témou, ale aj posolstvom a myšlienkami, ktoré provokovali a mali vzbudzovať sympatie k hlavnej postave. Ja som ich našiel. Film smeruje k svojmu nevyhnutnému záveru, ktorý síce neprekvapí, ale zaujme svojou monumentálnosťou v kontraste s komorným zvyškom. (01.06.2012)

Režie Jacka Golda je stejně uhrančivá jako pohled Richarda Burtona. Některé scény působí zcela moderně, svěže a neokoukaně, film jako celek má pak nepochopitelně mrazivý podtón (vepsaný do tempa vyprávění i použití detailů – zejména ale do hudební složky, kterou marně vykrádal Zdeněk Liška ve Studně). Samozřejmě, lze tu vytýkat táhlý závěr a velmi podivnou psychologii a interakci postav (vždyť oba hlavní aktéři se de facto nikdy nesetkají a většina postav se chová poněkud divadelně – to však patří k efektu odcizení), každopádně Dotek Medúzy je nezapomenutelným pohledem do srdce temnoty. Jsem jedině rád, že jsem tenhle film neviděl jako dítě, připsal bych si ho k nejniternějším děsům a traumatům. (21.09.2010)

"Všichni jsme děti ďábla. Zjistíme, co pohání slunce a uděláme bombu. Stvoříme bohatství a hned jsme posedlí lakotou. Získáme moc a zešílíme. Pořád ničíme." - Já jsem muž s mocí stvořit katastrofu. Celou dobu sledujeme umně natočený detektivní příběh, plný tajemného zla, uhrančivého démona Richarda Burtona a atmosféry v rozsahu od Hitchcocka po Přichází Satan!. A celou dobu by to bylo na velmi zasloužených 8/10. Jenže pak přijdou závěrečné zhruba dvě minuty, které by u jiného filmu působily jako dobrý vtípek, nicméně v Doteku Medúzy jsou zakončením bezmála geniálním. Absolutorium, schopné přimrazit k židli - alespoň já to tak mám pokaždé. Aneb jak se Medusa diváka opravdu dotkla... (02.01.2007)

Katastrofické filmy jsou i dnes velmi módní záležitostí, a bohužel ne všechny filmy jsou tak kvalitní. Protože pocit, že autorovi díla svým způsobem hráblo jsem měl již u několika podobných filmů, po kterých ani neštěkne pes. V tomto ohledu působí Dotek Medusy výjimečně, možná je to dáno trošku i tím, že zde hraje řada skvělých herců. A bezpochyby proto je film i lépe vnímán. Ve své době vzniku to musela být bezesporu filmová bomba. A dnes tak trochu nostalgie, vždyť kdovíjak by dnes v době digitálních efektů vůbec tento film dopadl. Na závěr dodám snad jen to, že telekineze má i dnes stále dost teorií. (17.05.2011)

Zlý film o zlém chlápkovi, který svými myšlenkami ničil zlou společnost? Ano, byly chvíle, kdy jsem si říkal: "Ty máš pravdu, Johne" a nebyl to jen vychytralý alibismus vedoucí k tomu, aby pan Morlar svůj nepříjemný pohled upřel na někoho jiného. Skvěle mrazivý zážitek mi navíc umocnilo vědomí, že v mém okolí existuje člověk s podobně telekinetickým potenciálem a já mám vlastně strach z toho, co se bude dít, až jednoho krásného dne odhodí svůj nekonečný optimismus. (15.02.2012)