Dotek Medúzy

Aj keď horory a mysteriózne filmy nie sú mojou šálkou kávy, Dotyk medúzy ma zaujal. Jednak dobre vystavaným dejom, gradáciou napätia a v neposlednom rade aj výbornými hereckými výkonmi s Richardom Burtonom na čele. Film ponúka množstvo námetov na premýšľanie aj po záverečných titulkoch. Vzdialene mi pripomenul Sprisahanie s Melom Gibsonom a priatelia konšpirácií si po 11. septembri iste spomenuli, kde videli kontakt dopravného lietadla s budovou po prvý krát. (25.03.2018)

"Televize bude zkáza při vyšetřování zločinu." "Jak to, inspektore?" "Nikdo už nic neuslyší." Film z dob, kdy jsem ještě chodila do kina s pětikačkou v ruce a občankou v zadní kapse od riflí. I po letech dobrá podívaná, přesto, že je konec známý. Vyobrazení katastrof jen s náznakem, žádný pohled na zohavená těla nebo roztříštěnou lebku, jak je tomu zvykem dnes. Přesto (nebo právě proto) působivé drama s hororovými prvky. (29.07.2014)

Zajímavý proces konstruování identit klíčového zločince - míním tím sestavování několika mediálních realit a pohledů na problém, aby je detektiv mohl poté zpětně dekonstruovat. Řekl jsem zločince? Nikoli, neboť jak tvrdí Depeche Mode v New Dress: „Tryskáč padá z nebe, rostou počty zemětřesení, Hoří temná předměstí, ale princezna Diana si zkouší nové šaty.“ (17.11.2008)

Po zhlédnutí ve vás zůstane jediné... Znepokojivě mrazivý pocit "co když přeci jen". Odlitek Medúzy z úvodních titulků mě v dětství strašil ve snech déle než co jiného. K tomu dokonalá gradace děje (to napětí, TO napětí!), famózní herecké výkony všech herců (a to i ležícího Burtona; ten pohled, TEN pohled!), zajímavě uchopené originální téma, naprosto výtečná hudba (ten hlavní motiv, TEN motiv!) a především TEN nezapomenutelný závěr. Dodnes mě mrzí, že se mi do rukou nedostala knižní předloha tohoto britského skvostu. Nezapomenutelný film, který u mě formoval lásku k filmu. I když poněkud mrazivou cestou. PS: Ač je původní dabing nebývale kvalitní, tak v originálním znění s Venturovou francouzskou angličtinou a temnou Burtonovou dikcí je to zcela o něčem jiném. (10.01.2007)

Až bude leden, pak jděte ven jen ve spodním prádle, vezměte si kýbl, naplňte ho ledem, stoupněte si do něj. Ale v zájmu svého zdraví si radši pusťte Dotek Medusy a dosáhnete stejného pocitu. Tohle je honě dobrý mrazivostní thriller v hávu klasickém, který i přes více jak 20tileté stáří ani zdaleka neztrácí na působivosti. Postupně budovaná atmosféra, využití starých záznamů o parapsychologii, skvělá hudba a hlavně takové podivně depresivní napětí, to jsou jen základní devizy celého filmu. Richard Burton by ani nemusel nijak extra hrát, stačí pouhý záběr do jeho očí a to zlo, to tajemné a svazující zlo mu prýští přímo z nitra. Lino Ventura jako vždy s kamennou tváří a chladně vypočítavým chováním mu tak jest velmi slušným protihráčem. A nesmím zapomenout ocenit ani Lee Remickovou, jenž zlu samotnému vytvořila křehký, avšak oduševnělý protipól. Závěr sám o sobě jest pompézním představením a dříve nakumulovaný strach zde dostává volný průchod, takže se výraz znepokojení ve tváři rozpíná, pozadí se zatlačuje neustále více a více do pohovky a oči vytřeštěně sledují pohybující se obraz. Takže ve výsledku jest divák strnulý, mírně zhouserovatělý (od té křeče), politý studeno potním výměškem a nevěřícně kroutí již předtím zablokovanou hlavou. Zkrátka skvělý thriller s prvky hororu a místy katastrofického filmu, se silnou mystickou atmosférou a pěti hvězdičkový hotel pro vaši napětí milující duši. (11.08.2004)