Dotek Medúzy

Jak je to jednoduché....natočit kvalitní psychologický krimi-thriller. Přitom stačí „tak málo“. Silná původní myšlenka, která s postupujícím časem v člověku stále více a více hlodá, noří se mu hlouběji a hlouběji do mysli a vkrádá mu do úst slova: Co kdyby přeci jenom..... Potom už stačí „tak málo“. Mistrným způsobem postupně gradovat atmosféru, silný průvodní hudební doprovod a „ souboj“ dvou velikánů a Pánů herců. Lino Ventury ( coby inspektora Brunela) a uhrančivého Richarda Burtona, jehož hypnotický pohled by mu mohly závidět samotné sfingy (coby spisovatel e Johna Morlara). The Medusa Touch je s každou další ubíhající minutou lepší a lepší a graduje vskutku působivým závěrem. Tenhle snímek by se měl na seminářích pouštět všem začínajícím režisérům, aby pochopili, jak se má správně dávkovat a gradovat ATMOSFÉRA. Smekám Jacku Golde a musím konstatovat, že ani po více jak 30-ti letech snímek neztrácí nic na své působivosti ( ba právě zcela naopak ). 89% (09.02.2011)

Po zhlédnutí ve vás zůstane jediné... Znepokojivě mrazivý pocit "co když přeci jen". Odlitek Medúzy z úvodních titulků mě v dětství strašil ve snech déle než co jiného. K tomu dokonalá gradace děje (to napětí, TO napětí!), famózní herecké výkony všech herců (a to i ležícího Burtona; ten pohled, TEN pohled!), zajímavě uchopené originální téma, naprosto výtečná hudba (ten hlavní motiv, TEN motiv!) a především TEN nezapomenutelný závěr. Dodnes mě mrzí, že se mi do rukou nedostala knižní předloha tohoto britského skvostu. Nezapomenutelný film, který u mě formoval lásku k filmu. I když poněkud mrazivou cestou. PS: Ač je původní dabing nebývale kvalitní, tak v originálním znění s Venturovou francouzskou angličtinou a temnou Burtonovou dikcí je to zcela o něčem jiném. (10.01.2007)

Myslím, že příhodnější název by byl Pohled Medusy, ale nešť. Thriller, který mě jako dítě velice děsil, se mi teď (podobně jako Přichází Satan!) jeví jako hodně slabá káva. Strašidelné filmy rychle stárnou a třeba hroucení Westminsterského opatství na lidi uvnitř dnes vypadá velmi polystyrenově. Herecké výkony se ovšem počítají a osobně si neumím představit lepšího herce, kterému bych uvěřil, že zabíjí pohledem či myšlenkou, než Richarda Burtona (Liz Taylorová o tom jistě ví své). A pak je tu ještě velice nápaditá práce s kamerou: časté flashbacky nejsou řešeny rozmlženým obrazem a "rozčeřenou" hudbou, ale úplně plynule, jako běžný přechod z jednoho záběru do druhého, často v rámci jediného obrazu! 70% (12.08.2005)

"Dotek Medusy" je parádní film. Než jsem se dostala k jeho zhlédnutí, trochu jsem se obávala, že už si s ním pohrál zub času. Zaplať Pánbůh, nikoliv. Dostalo se mi 105 minut napětí, nervozity a příjemně nepříjemných pocitů. Snad malinko mě zklamalo, že jsem brzo uhádla, kdo se pokusil spisovatele Morlala zabít. Ale to přesto nemohlo ani na okamžik zastínit atmosféru snímku. Jestli se k němu ještě někdy dostanu, nenechám si ujít druhou projekci. (31.07.2005)

Velká škoda, že detektivní linka filmu je čím dál tím víc upozaďována a že ji odhalí dle mého každý, zbytek děje je sice výtečný, jsem si jistý, že literární předloha může být fantastická, ale psychologie některých postav je na můj vkus příliš ... Jednoduchá, nevykreslená a změny jsou příliš náhlé (to ovšem neplatí pro hlavní postavu, začínám chápat, proč někdo Lino Venturu tak sveřepě zbožňuje), bohužel to občas nalomí jinak výtečnou atmosféru, která krásně v závěru graduje. Hymlhergot, proč nikdo nenatočil pokračování se stejným detektivem? Teď abych zase sháněl předlohu, sakra. (21.12.2013)