Život je zázrak

Kusturicovi "komedie", na to musí mít člověk minimálně chuť, je to dobrý humor a vytříbený smysl pro ironii, leč mne tento autor mnoho nenadchl. Balkánský problém je složitý, složitější, než v odlehčených pohledech, ale stále vřící a aktuální na mnoha místech a myslím, že je spíše nutnost prostoru pro zmapování celistvého problému a mentality lidu, než odlehčovat něco, čemu mnohý jiný Evropan stále ještě dobře nerozumí a měl by porozumět!!!!!!! (01.01.2010)

Kusturica a jeho směsice žánrů, smíchu, pláče a balkánského temperamentu je kinematografický důkaz, že život je opravdu zázrak a stojí za to! Zkušená ruka režiséra s lehkostí zachycuje horkokrevnost Balkánu, jeho nespoutanou hudbu, nezřízené hodování či zápal do fotbalových zápasů. A navrch špetka absurdity pro ještě pestřejší menu! (24.01.2006)

Ze začátku typicky bláznivý a střelený film plný chlastu, tance, zpěvu a střelby:-) Postupem času se ale mění na smutný milostný příběh, jehož "oslí" konec je opravdu geniální a dokonale se hodí k názvu filmu. Život je v Kusturicově podání opravdu krásný a absurdní zároveň a pokud vás tento film ani trochu nedojme, jste zvláštní nebo máte nějakou citovou poruchu:-) A jen dodatek na závěr: Občas jsem měl pocit, že koukám na film Juraje Jakubiska...ta podobnost s Jakubiskovými snovými záběry nebo např. scéna s poletujícím husím peřím... Opravdu mě to až zarazilo, ovšem ne v špatném slova smyslu. (10.03.2006)

Toto je Kusturica podle mého gusta. Sundal trochu nohu z plynu, ubral přehnanou, ztřeštěnou zběsilost a s lehkostí, nadneseností i šíleností sobě vlastní namíchal tento energický koktejl z dramatu, komedie a absurdity a poprvé se se značným citem vypořádal i s romancí. A vyšlo mu to. U mě na plný počet. Vše klasicky doprovázeno živočišným balkánským soundtrackem, v kterém absence Bregoviče nebyla nijak znát. Oslavná óda na život, který v režii temperamentního filmového mága působí jako pravdivý zázrak. (31.07.2010)

Skutočná tragikomédia. Miestami som nevedela, či mám plakať, či sa smiať. Po zmätočnom začiatku, v ktorom som sa absolútne stratila, nasledovalo postupné vyjasňovanie jednotlivých postáv. Opätovné použitie scén, ktoré sú akoby vystrihnuté s Čiernej mačky, len autá sa zmenili na vlaky, isto neboli potrebné a aj počet postáv by som občas zredukovala – hlavne pre jasnejšiu orientáciu, ktorú už i tak bežnému konzumentovi zťažuje množstvo "zvieracích" alegórií. Hudbe a poetickej farebnosti však nevytýkam nič. Kusturicove postavy žijú vždy na emočných hranách a všetky ich prežívania sú plnotučné ako práve nadojené mlieko. Jeho schopnosť vniesť do vojnového vrenia dostatok korenia, robí z vojny iba jedno z ďalších životných období. To radí jeho z jeho tvorbu z vojnového prostredia do inej kategórie vojnových filmov. (14.11.2005)