Ježíši, ty víš

Víra v Boha, případně v Ježíše, ke kterému zde zúčastnění hovoří, je podle mě jeden z evolučních vrcholů. Fantazie jako základ k přerodu v homo sapiens a následná víra. Víra v to, že za nás někdo, kombinovaný s něčím, vyřeší vše, co se nám nelíbí. Nezajímá mě rozdíl mezi katolíkem a křesťanem, a myslím si, že pro sledování tohoto dokumentu to ani není nutné. To, co mě ovšem velmi zajímá, je fakt, že nejsilnější politický systém všech dob byl, a vlastně stále ještě je, založen na oné víře. Staletí nadvlády člověka nad člověkem ve jménu Boha. Útlak, války, robota pro vrchnost a hromadění majetku. Lidé si holt vytvořili svého Boha, který určitě chce, aby zrovna oni byli ti nejbohatší a nejspokojenější. Učí tedy Bůh člověka k sobeckosti? Podle nároků věřících z dokumentu to tak vypadá. A co je nejhorší, zodpovědnost nechává na Ježíšovi, kterého poslal mezi jím stvořené bytosti na smrt. I přesto se lidé nepochopitelně odvažují ho o něco žádat. Jak píše Radko. Žádosti a prosby zúčastněných jsou tak nestoudně sobecké, banální a směšné, že to v divákovi musí vyvolat otázku, jak to vlastně tvůrci mysleli? Má být toto odstrašující příklad toho, na co všechno lidé Ježíše potřebují, nebo nám jich má být líto? Smysl dokumentu jsem opravdu nepochopil. Upalte mě, jak jste to dělávali stovky let před tím. Nicméně se budu obhajovat. Skutečně v tomto výběru už chyběl jen nešťastný, uplakaný klučina, který by naříkal, že k vánocům nedostal to, co si napsal. Celosvětové, nejen lidské utrpení se hlásí o slovo každý den. Zla je na světě rozhodně víc než dobra a otázka "warum..."? Která je dokumentu plná, dostává paradoxně směšný nádech. Celospolečenská mizérie se zde dostává do kontrastu s individuálními, civilizačními problémy. Tito lidé mají štěstí. Mohou zajít do kostela a použít Ježíše jako manželského poradce, právníka, psychologa, psychiatra, ale i jako sexuologa. Je to zdarma, člověku se uleví a nakonec si to stejně vyřeší dle možností, které jim nabídne prostředí, ve kterém žijí. Rozhodně ne vyšší moc. Kdybych i já v sobě cítil potřebu promlouvat k Ježíšovi, vím jistě, že v jakékoli prosbě k němu, by mi bránil přirozený stud a otázka, proč zrovna mě by měl pomoci. Nechám rozjímání i představ, neb u neskutečně nudné, statické kamery, která střídá scény jako fotky to nelze. Chvílemi opravdu nesmyslné scény (ping pong, stolní fotbal) přítomnosti či doplňujícího komentáře nějakého duchovního pracovníka se zde také nedočkáme. I proto na mě vše působilo jako skrytá kamera v kostele. Určitě jeden z nejnudněji zpracovaných dokumentů, bez jakéhokoli vyznění, který jsem kdy viděl. (16.02.2014)

Ježiš, len ty vieš, či je tento dokument naozaj dokumentárny. Dokáže normálny človek takto monotónne a dlho rozprávať o ničom alebo na to musí byť rodený alebo aj vyštudovaný herec? Aj ja sa pripájam k tejto polemike. Spoveď zachytená dokumentárne v celovečernom filme mi nejde celkom do hlavy. Má to aj pár svetlých momentov, výlučne statická kamera zaberajúca zvláštne kompozície, a jednu hviezdu pripájam ešte za záverečný osemčlenný mužský zbor, ten zaspieval naozaj dobre. (01.06.2013)

Vynikající dokument, který nás nechá nahlédnout do nejintimnějších záležitostí několika hluboce věřících lidí – do prostoru mezi nimi a Bohem. Výběr aktérů je až neuvěřitelný (jak dlouho je asi hledal?) a ač mi věci náboženské nic neříkají, prohlašuji film jedním z nejsilnějších dokumentů, co jsem kdy viděl. (14.01.2005)

Akási forma verejnej spovede, ktorá mi pripadala - žiaľ - priveľmi vyumelkovaná; síce osobná, na druhej strane sa však musím pýtať: úprimná? Nakoľko sa dá byť natoľko úprimným pred kamerou? Viac mi však prekážal v podstate vleklý "dej" a výber respodentov - neviem, proste mám o katolíkoch inú predstavu (respektíve; mám s nimi inú osobnú skúsenosť). Títo ľudia - pri všetkej úcte - mi pripadali všetci do jedného ako trosky. Nie je to klišé? Musí byť katolík zákonite ubíjaný životom a nepochopený okolím? Prosto, z toho "dokumentu" mám zmiešané, skôr však negatívne pocity. (04.06.2013)

Zdokumentovanie faktu, že napriek deklaráciám cirkví je viera v Boha najčastejšie egoistickou záležitosťou. O čo ide? "Ježiš, vieš, môj manžel je moslim, máme s tým problémy, okrem toho je chorý a chľastá, porob s tým niečo; Ježiš,som nadržaný, stále myslím na sex, aj biblické príbehy tak vnímam, pomôž; Ježiš posväť mi intrigu proti mužovi, páči sa mu totiž iná; Ježiš, vieš o našej láske, ale nechcem aby môj milý šiel do kláštora, pomôž a pod.". Namiesto príhovorov za mier, prírodu a dobro, prevláda prosíkanie v prospech úzko osobných túžob. Viera v Boha takto začína skoro vždy. Žiaľ, veľmi často v týchto limitoch ostáva do konca života. Film zachytáva vnútro kostola a schody k nemu vedúce, obydlia účinkujúcich a cirkevné centrum. Postava je vždy usadená presne v strede záberu statickej kamery. Dokresľuje sa tým absurdnosť spovedí, predelených zborovými spevmi, či modlidbami. Dôležitejším je vždy postava modliaceho, než symbolu Krista, ktorý sa vzýva. Jedinou kreatívnou odchýlkou bytov je kríž na stene. Zvyšok je až nemocnične vypulírovaný. Božia milosť tak veľmi ťažko môže preniknúť do priestoru, kde pod nánosom leštiacich saponátov a čistidiel hynie všetko živé. (16.02.2014)