Hnüs

Od Bohemian Rhapsody se nějak uchytil trend životopisných filmů s nějakou legendární hudební postavičkou nebo kapelou. Tentokrát šli na paškál homofetky Mötley Crüe, kteří vládli hlavně v osmdesátkách. Byť jsem to období nezažil a ještě jsem přeskakoval z varlete do varlete, Dr. Feelgood jsem hrnul do uší ještě když jsem hovnu říkal koko a už tenkrát mi mohlo jasný, že jinak než na drogách to celé vzniknout nemohlo. Heslo sex, drogy a rock'n'roll je v The Dirt vystihnuto fakt výsostně. Vypravovací systém různých postav nebyl zmatený a drželo se to správnýho tempa a laikovi je pak kapela krásně představena v nejjasnějším světle. S Ozzym, který jim v určitou chvíli dodal manuál Etikety a společenského chování pak proháněli rypáky a žíly všelijakým sajrajtem a ukázali světu, zač je toho party. (31.05.2019)

Slogan sex drogy a rocknroll nikdy nesedl žádné jiné kapele tak moc, jako právě Mötley Crüe. Je tedy více než zřejmé, že snímek pojednávající o jejich vzestupu, tvrdé muzice a životnímu stylu bude právě v tomto duchu. První polovinu snímku The Dirt tomu tak i skutečně je. Tato část je divoká, bez zbytečných zákrut a má i to správné vysokooktanové tempo, díky němuž Vám dojde, jak šílený život tato kapela vedla. Za zmínku zde rovněž stojí i skvěle nasnímané koncerty a výběr ústředních herců, což výsledný dojem ještě více umocňuje. Je ale vážně velká škoda, že druhá polovina snímku se zvrhne v šablonovitou podívanou o nápravě a cestou za střízlivostí. Jistě, v knize tato část zřejmě nebude tak rušivá, nicméně ve filmu působí vážně hodně uměle a nepatřičně. Kéž by tvůrci snímku tuto část vypustili a věnovali celý počin divokému stylu a tvrdé muzice jako v polovině první. Výsledný produkt by pak určitě vypadal daleko lépe. Ale i přes tento "nedostatek" se jedná o skvělý hudební film, který fanoušky kapely i úplné laiky vtáhne a už nepustí. Skvělá práce! (Netflix) „We wanna knock people on their asses and we gotta give them a show. I'm talking like on stage or in clubs. The fans, they're dying for some anarchy. So let's give it to them.“ (29.08.2020)

V minulém roce přišel do kin biografický snímek Bohemian Rhapsody, jenž více než cokoliv jiného vzdával hold nejlepšímu zpěvákovi všech dob Freddiemu Mercurymu a skupině Queen a samozřejmě jejich hudbě. Kvůli tomu ve snímku pro získání širšího zájmu (tedy i počestných maminek a konzervativních otců) nenajdeme téměř žádnou stopu po všech prasárnách, jež dělají rockovou hvězdu rockovou hvězdou a došlo k neočekávanému náporu diváků všech věků, ras a pohlavních menšin. Tím Bohemian Rhapsody jako první z této už dávno, avšak méně prosazené, filmové kategorie našel, vyplnil díru na trhu a zasadil do bříšek jeho konzumentů hlad po něčem novém, dalším a podobném. Toho si všiml Netflix, dneska už megakorporace, jež se začíná rozrůstat více a více a přišla se svým biopicem o rockové hudební skupině. A vybrala tu s nejhorší pověstí na světě, již nemá v plánu v žádném případě napravovat, spíše naopak. Skupinu Mötley Crüe, průkopníky glam metalu, jsem znal od vidění. Věděl jsem, že nahráli cover na můj jeden z nejoblíbenějších songů mé nejoblíbenější skupiny Helter Skelter, věděl jsem, že jejich vzhled je na první pohled do očí bijící glam styl, kde kombinují prvky ženskosti k dosažení maximální mužnosti. Tam ale mé znalosti končily, jejich hudbě jsem neměl šanci dát šanci a nečekal jsem, že je začnu s radostí konzumovat tak brzy. Nu, po zhlédnutí tohto snímku, jenž mi převyprávěl ten neuvěřitelný příběh, se stalo to, že dnes s knižní předlohou v ruce poslouchám jejich hudbu každý den jako doplněk k četbě. K snímku samotnému. Nikdo po Bohemian Rhapsody nečekal, že další snímek tohoto vzorce bude tak upřímný, zde je všechno založeno na oné dekandenci, již se Bohemian Rhapsody snažila vyhnout a je to naprosto skvělé. Nestojí to ovšem jen na tom, ano, dekandentní styl života zahrnuje podstatnou část snímku a vžité pořekadlo sex (moc, moc sexu), drogy (ještě více) a rokenrol (a jak chytlavý) je hlavním mottem, avšak důležité jsou kulisy, příběh a samotní členové, jež dělají tento počin tak zajímavý. Jistě, obsahuje to různá žánrova klišé a občas až moc umělé kostýmy (hlavně paruky), ale i kromě té legrace a radovánek je zde hodně dobře vyvedena emoční stránka stojící na určitých událostech zahrnující tu skutečně zlou stránku drog, smrt a násilí. To je podepřeno zase žánrově nezvyklým stylem určité části vyprávění, kombinující vkusné bourání čtvrté stěny a neotřelé úhly kamery, hereckými výkony, kde nejvíce překvapil MGK a samozřejmě soundtrackem zahrnující hity této skupiny s nově nahraným songem zvláště pro tento snímek. Nejedná se o naprostou pravdu, prospěšnosti dramatu podlehlo pár událostí, ale nedošlo to do stádia Bohemian Rhapsody. Z počáteční skepse se ve mně vyvinula naprostá láska a nadšení jak ke snímku, tak ke skupině samotné. 8/10. (25.08.2019)

,,JE TO BOJ A JESTLI CHCEME VYHRÁT, MUSÍME JIM UKÁZAT NĚCO, CO JEŠTĚ NEVIDĚLI....“ /// A tak se tihle týpci stali symbolem osumdesátek. Jejich kariéra se nesla přesně ve stylu klišoidního hesla „sex, drogy a Rock 'n' Roll“ a já kvituju, že tahle metrosexuální (glam metalová) grupa aspoň neměla klávesy. Film je takovou podívanou pro dospělejší děti – takže i pro mě. Pánové z Mötley Crüe tak po všech těch knižních biografiích dostali i tu filmovou. Můžeme mrknout na jejich cestu na vrchol, slávu i pády. Místy to je hnusný nakouknutí do jejich třináctejch komnat. Ovšem nejnechutnější kusy tady stejně předvádí Ozzy. Příběh (i film) obsahuje všechno, co taková rocková skupina prožívá a já jen doufám, že těch autobiografickejch filmů nebude přibejvat, protože nejen tady platí – dobrého pomálu! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zakládáme kapelu. Neřešíme, jestli umíme hrát, hlavní je, aby nás žraly holky. 2.) Ozzy mi řekl, že mě život plnej drog, chlastu a nechráněnýho sexu zničí. 3.) Thx za titule ,,coollis“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (28.03.2019)

Na pohodu životopisnej film, kde se kolem tvrdé muziky točí hudebně nadaní idioti, chlast, kurvy, drogy a zase idioti. Chápu, že je to divokej styl života, stejně jako jejich hudba, ale přesně proto mi ta hudba nikdy nepřiroste k srdci, znám od nich tak dva songy. Bavil mě Ivan Rheon a stylistickej podmaz, jinak obyčejnej dokument o obyčejně neobyčejné kapele, která rozhodně měla víc štěstí než rozumu. Technicky nadprůměr. Všichni to srovnávají s Bohemian Rhapsody, jako by to šlo, když je premisa a hudba jen to, co to spojuje. Jinak je to někde jinde. Tohle je samozřejmě míň komerčně přístupný, kdo nemusí metal, tohle si nepustí. Kdo má rád hudbu, Bohemian si pustí. 4* a.k.a 70% (06.06.2020)