Organ

Zádumčivé chvílemi nudné drama. 1) Výstižný oficiální text distributora (konečně zase jednou!) je spolehlivým vodítkem pro interpretaci sdělení. Předpokládá se znalost společenských poměrů a historická paměť (na Slovensku tehdy asi obvyklá). 2) Je tu patrná snaha o básnickou hyperbolu. Tvůrci si hrají s obrazem, chrámovou hudbou, se zvuky, melodramatickým podáním. Atmosféru snímek má, jen mám pochybnosti o její autenticitě. 3) Film nepřekročí hranice dané režimem a dobou vzniku, ale současně projevuje jakési opojení z toho, co a že se opět může. Inu, dlouho toto období netrvalo. (01.06.2018)

Každý režisér by měl mít nějaký poznávací znak. U Štefana Uhera jsou to nepochybně kontrasty doby či zúčastněných osob. Toto rýpání do historického svědomí slovenského národa, je jich plné. I když je zde církev líčena částečně jako pomocník bližního svého, zvláště pak, když je to vynikající varhaník, stále na mě film působil jako střet dvou mocností, které chtějí lidi ovládat. Světské (fašistické) a až otrocký duchovní. Po režijní stránce je film zvládnutý skvěle. Pohyblivá kamera i citlivé záběry, to jsou atributy, které dělají jinak z těžkotonážního dramatu, které je mimochodem dobrou rozcvičkou slovenského i trochu polského jazyka, krásnou, jen lehce náročnou podívanou. (17.07.2013)

Traumy minulosti, vojna, náboženstvo, alkohol. História a mentalita každého európskeho národa je proste všade rovnaká. Podľa toho, čo som o Organe počul, som sa obával symbolického minimalizmu so sotva hmatateľným dejom, lenže Uher je tu viac dejový, ako v prípade Slnka v sieti a teda ak nepochopíte všetky obrazové metafory a budete sa iba kochať ich prepracovanou kompozíciou, spomeniete si na divácky aj umelecky atraktívny dejovo podobný Obchod na korze. Asi sa budete ako náročnejší divák k tomuto filmu po rokoch vracať a nachádzať v ňom stále niečo nové, ja moje prvé stretnutie s ním považujem za aklimatizačné. Ako by sme sa chovali my v časoch nástupu nacizmu k moci? Alibisticky, alebo vzdorne? Pomáhali by sme židom a ukrývali ich v našich príbytkoch? To sú tie jednoduchšie otázky, ktoré Uher rieši. Do toho filozofovanie o svetskom a náboženskom videní sveta, náboženskom a politickom farizejstve, symbolike posledného súdu vo vojne atď.. No nie je to jednoduché, ale má to dej, uchopiteľné postavy a je to krátke, takže je to prístupnejšie určite širšiemu publiku, ako sa tvrdí. Ešte na margo predstavenstva kláštora. Čo si myslieť o zmysle inštitúcie, ktorá sa celá necháva strihať podľa jedného hrnca na zemiaky....je to síce úplne mimo, ale spomenul som si na film Blbý a blbší.... (11.06.2013)

Na půli cesty... Ovšem jaké to cesty jsou, nebo proč si to myslím nejsem schopnej říct, možná je to jen pocit, že ač je organ přemýšlivá záležitost, která se zároveň nesnaží hrát na žádnou strunu rádobyfilosofiie, ani se nesnaží myšlenky divákovy do hlavy vecpat s momentností raněného kňoura, pořád mám pocit, že bez na výsost skvostné kamery s propracovanou, okopotěšujicí kompozicí obrazu, jaká se jen tak nevidí a bez vložek podkreslených varhanními recitály by byl organ jako film poloviční a mnohem hůře koukatelný (aniž by to ovšem vyznění snímku nějak ranilo). (17.07.2013)

Stanislav Szomolányi byl za kamerou o5 suverénní a Štefan Uher sice taky dokázal, že byl mistrem ve svým oboru ale na rovinu musím říct, že už jsem od něho viděl lepší filmy. U mě je to ale zapříčiněno tím(chyba je ve mě), že kostely, kláštery, hudba s tím spojená to není nic pro mě. A tady toho prostě bylo(na mě) až příliš. Hlavně té hudby. Až mě z toho rozbolela hlava. I tak za tenhle tip určitě musím poděkovat filmovýmu kolegovi darkrobyk. Díky. Sám bych se k němu asi nedokopal. Což by byla škoda. Za mě to jsou tentokrát "jenom" lepší 3hvězdy. (06.10.2023)