Nechoď klepat na dveře

" Je samotár, čo stratil lásku svoju. Teraz spomienky mu krvou kolujú. Aj keď sa pred ním schováva, na dosah ju má. Samotár prišiel o lásku svoju, že samotár je si zavinil sám. Láska nie je ani vojna ani hra. Má tiene na duši, ako ich zaplašiť netuší. Že tak skončil, zavinil si sám ". Prvé sekundy príbehu ubehli a hneď som vedel, že pozerám na Wimove dielo. Kamera, hudba a muž utekajúci pustatinou pred...a hľadajúci....( pustatina je podľa mňa paralela na Ježišových 40 dní v púšti, kde opovrhol lákadlám tohoto sveta a vybral si " iné " hodnoty ). Príbeh o mužovi, čo napravil to, čo napraviť mal. " Stále som na teba myslela, pozerala staré fotky... jazdila som ti prstom po tvári, skúmala tvoje ruky pod lupou, hľadala žily, kĺby. Nejaké vodítko. Pozerala na seba do zrkadla, premýšľala. Hľadala aspoň zášklb oka, vrásku okolo pier. Čokoľvek, aby som to nechala. Na nič som neprišla. Vždy to zostalo na pol ukryté. A teraz si tu priamo pred mnou...Jeden z mojich naj filmových zážitkov. ALE KLOBÚK VÁM NEDÁM. MÁM HO UŽ TRIDSAŤ ROKOV. (28.01.2010)

Don't come knocking je vynikající mix mezi psychologickým snímkem o vztazích a "westernovou" road movie s úžasnými scénami z amerického Středozápadu. Divák objevuje nejen rozpolcené pocity stárnoucího herce-playboye, ale i atmosféru tamních maloměsteček a nádherné přírodní scenérie. Wenders a Shepard všechno zmákli na výbornou - scénář, psychologii postav, hudbu, i kameru. Sam Shepard hraje výborně a Fairuza Balk je ve své vedlejší roli perfektně tragikomická :-). A jestli to má happy end, nebo ne ... tak to ať si každý domyslí sám :-) . Dávám 4,5 * zaokrouhleno nahoru. (22.09.2005)

Kdybych nikdy neviděl nic od Wenderse, tak bych možná těch slabých 5* i dal, ale takhle ne. Je znát, že za tím stojí Wenders - skoro to nenudí, rychle to utíká, má to lidský příběh, který se dobře vyvíjí, postavy to má napsané perfektně, je zde dobře vybraná hudba a hlavně je tady naprosto skvělá kamera, která filmu dodává poetičnost a i tady Wenders naprosto dokonale chápe poetiku mraků. On ten příběh samotný je i celkem silný a líbil se mi. Ale když to srovnám s filmy jako Až na konec světa, Lisabonský příběh nebo (a to teda především) Paříž, Texas, tak to na ně prostě nemá. Hlavně teda Nechoď klepat na dveře se snaží být něčím podobným, jako bylo Paříž, Texas, ten film to totiž dost připomene. Ale jeho sílu to nemá. Taky mi vadilo to, že se nedozvíme některé důležité věci, třeba vůbec nevím, kdo byla ta máma té blondýny a jestli ten Howard vůbec byl její otec nebo ne. I tak se jedná o dost dobré drama s několika skvělými scénámi, které nenudí ani na moment a rozhodně stojí za to ji vidět. 4* (14.03.2020)

Film kazí předvídatelný scénář, občas malinko šroubované dialogy, nezvládnuté scény velkých emocí a nepřesvědčivý výkon Gabriela Manna. Škoda, protože režijní styl Wima Wenderse mám moc rád (jen ty vypjaté scény mu tedy moc nejdou) a Sam Shepard, Jessica Lange a především Sarah Polley hrají famózně. Perlou je scéna z natáčeného westernu. (25.01.2010)

Sice dost jednoduchej, ale příjemnej, hezky barevnej film. Vadilo mi jen, že v některých situacích se postavy chovaly debilně. To, že hlavnímu hrdinovi jebne a rozhodne se prchnout uprostřed natáčení svýho novýho filmu napravovat průsery, který dokázal vyprodukovat během svýho nespoutanýho řádění v minulosti, by ještě šlo. To, že cestou ničí svoje kreditky a zahazuje mobily už mě trochu vytáčí a vrcholem bylo setkání s jeho synem, kterej chytne amok a začne lítat po městě jako magor, z okna svýho bytu vyhází veškerej jeho obsah včetně gauče, na kterým pak střídavě přímo na silnici vegetujou skoro všechny hlavní postavy filmu a ještě na tatínka startuje se zaťatejma pěstičkama... no úlet. Já s tím teda nemám zkušenost, ale kdybych ve dvaceti jako poloviční sirotek zjistil, že můj fotřík žije (což se mu matka vlastně snažila v minulosti říct, ale nějak jí moc neposlouchal) a vyhledal mě, choval bych se trochu jinak, aspoň teda myslím. (22.09.2010)