Trio z Belleville

Hodně, opravdu hodně podivný animák, který pod jednoduchým příběhem rozehrává smršť podivných a skoro až nepochopitlených výjevů. Množství dialogů je srovnatelné s "Krtečkem", takže si asi 98% filmu vystačí jen s obrazovým vyprávěním ale překvapivě to docela funguje. Popravdě jsem vůbec nevěděl do čeho jdu a byl jsem celým děním docela vyplašen a některé části stejně jako specifická animace mi nepříjemně lezly na nervy. Film v sobě skrývá něco vyjímečného ale na mě bylo té poetiky a podivných výjevů až moc a párkrát jsem se dostal do fáze, že jsem nevěděl o čem, že ten film vlastně je. (17.07.2010)

Převelice francouzské a převelice nápadité, originální a především divné. Veliký vybroušený originál opravdu každým coulem. Ať už je řeč o vývoji příběhu, nebo velmi zajímavé animaci. Kdo je vášnivým milovníkem kuriozit a neprobádaných tvůrčích filmových cest, ten by mohl pociťovat určité šimrání v místech, která se ve slušné společnosti nosí zahalená. Moje hodnocení je úměrné faktu, že jakkoli byl film netradiční, tak to nebyl můj šálek kávy a až do konce jsem si v něm nedovedl najít zalíbení. Celou stopáž jsem žasl nad originálností motivů a divnosti celého díla, než že bych jej jakkoli obdivoval. Proto "jen" 3 kousky pro Trio Z Belleville. (11.12.2019)

TRIO Z BELLEVILLE je myšlenkově hluboké, zábavné, humorné a groteskní... a navíc je zcela oprávněně vychvalované a opěvované. Troufnu si tvrdit, že v případě tohoto Chometova opusu jde (více/méně) o záležitost ryze dospěláckou. Nechci teda nijak odrazovat od shlédnutí děti, ale myslím, že tento příběh je stavěn především pro dospělejší část populace. Dějové/obsahové souvislosti jsou mnohdy vysvětleny nezřetelně - tak, že by tento snímek imho většinu nedospěláků neoslovil (ba v horším případě odradil). Snímek oplývá kopou geniálních vtípků, náznaků, narážek, hříček a vychytávek, které z něho dělají dílo svěží a na několik shlédnutí. Shrnuto a podtrženo: Viděl jsem, kochal jsem se... a rád si jednou za čas tento filmový zážitek zopakuji. (02.02.2004)

Úžasne štýlový animák, ba niekedy až príliš nasilu. Ale treba uznať originalutu mu nemožno zaprieť. Animák pre dospelých s perfektnou hudbou, len škoda, že jej nebolo viac. Takmer úplne bez slov sa bizarné postavičky synka cyklistu drejúceho doslova ako kôň, starostlivej babičky trénerky a hráčky na cyklistický tam tam a veľa iných vás ponesú pomerne jednoduchým príbehom no oto starostlivejšie vyšperkovaným "špinavým" vizuálom, tak neobvyklým v súčastnej animovanej tvorbe, naozaj originálna a príkladuhodná odpoveď na 3D animáciu. 3.5* (29.01.2007)

Opět mám tu nemilou povinnost obléci se do kostýmu rebela. Pro někoho možná skvost animované tvorby, pro mě ale záležitost s dvěma zásadními chybami. ___ Tou první je neosobní a na ploše pětasedmdesáti minut rozvleklý děj, který by dle mě uspěl tak akorát jako krátký předfilm, nehledě na to, že na tak vysoce honorované dílo bych čekal rozhodně propracovanější příběh než stokrát přežvýkanou záchranářskou misi. Je to prostě jen jakýsi obal, který si pohladíte, strhnete a následně zahodíte do koše. Pokud si pan režisér zkoušel své schopnosti na poli celovečerního filmu, měl by možná moje částečné pochopení, nicméně na základě této zkušenosti bych zůstal radši u solidních miniatur typu "Stará dáma a holubi". Souhlasím s golfistou v tom, že jednou z pých animovaného filmu by měl být příběh. ___ Další chyba - nevyváženost karikatury. Ano, jsou zde drobné reflexe jiných minorit (byť ten domácí mazlíček mi zde přijde trochu zbytečný), nicméně to hlavní by se dalo shrnout do jedné věty, a to, že Američané jsou "obézní militantní hamouni" (přitom minimálně dvě ze tří věcí nejsou v podstatě hodné jakékoholi sarkasmu). Nejsem suchar a ve svých starších komentářích jsem si své k tématu řekl, nicméně tenhle zvolený způsob je de facto mlácením prázdné slámy - toho, co očekávám, se například v oblasti hraného filmu dočkáte v Allenových "Banánech", komedii "Myš, která řvala" nebo v tvorbě Jacquese Tatiho (například "Jour de fete", které shodou okolností hudební trio sleduje před spaním), kde zesměšněné stereotypy či manýry se trefují co nejblíže středu pomyslného terče (pokud bych se měl vrátit třeba k poslednímu jmenovanému filmu, tak snaha být co nejmodernější nebo co nejakčnější je emperický fakt). I díky tomu se zabraňuje vzniku nadčasovosti a divákova opětovného vracení se k dílu, jelikož se zde nedá mluvit o jakési aktuálnosti jako třeba u zmíněných padesát let starých (!) Tatiho filmů. ___ Co se zde často zmiňované nápaditosti týče, líbí se mi experimentování s francouzským národním pozlátkem surrealismem, přece jen musím ocenit, že se Chomet pokusil v 21.století o takto laděný film, nicméně podobně jako u té výše zmíněné humorné stránky je to věc, která by se měla nechat zasklená ve vitríně a nerecyklovat. Positivem je také kvalitní výtvarná stránka a hudební doprovod, které vytahují tento film na slabší dvě hvězdy, ačkoli musím přiznat, že se po nějakém čase zase jednalo o kousek, který pohnul svým způsobem s mými emocemi. I přesto dám šanci i Chometově dalšímu počinu "Iluzionistovi", ale to jen proto, že je podle scénáře zde několikrát zmíněného J.Tatiho... (Shlédnuto v rámci školní výuky.) (02.06.2010)