Obsahy(1)
Po Inconvenient Truth prichádza režisér Davis Guggenheim s ďalším, pre zmenu hudobným dokumentom. V ňom sa stretli a spolu si zahrali Jimmy Page, The Edge a Jack White ako traja legendárni gitaristi, reprezentujúci tri generácie a tri odlišné štýly, ktorými nemalou mierou obohatili svet hudby. (Filmárik)
Videa (1)
Recenze (52)
Všechny tři hlavní chlapíky mám moc rád, ale Davise Guggenheima nad nimi moc nechápu. Atraktivní téma, zajímavé hudební osobnosti a on z toho vytvoří 100 minutové plkání o ničem, plné lyrických nálad a pomalého vyprávění příběhů bez pointy. Oscarový pán za kamerou měl přece také vykouzlit více, alespoň z té společné sešlosti. A můj oblíbenec Jack White mu v závěrečném sestřihu vypadá jak podivínský kokot, a vlastně ani jedna z legend nedává najevo, že se na setkání extra bavila... :-) 40 % ()
23. ledna 2008 se sešli tři muzikanti, aby diskutovali o elektrické kytaře. Velice inspirující, zajímavá a dobře natočená dokumentární práce s kvalitními muzikanty a skvělou hudbou. Jack White a Jimmy Page si opravdu dokázali notovat a já si to skvěle užíval. Edge, kytarista, který sice hraje velice dobře ale jako osobnost v hudebním světě mi nesedí, to samé ta jeho „přehnaná“ záliba do zvukové aparatury. I přes tenhle menší zádrhel je to dokonalá práce s útržky minulosti a přítomnosti hudebního světa. Není nic lepšího nežli zvuk elektrické kytary, které velí kytarista jako je právě v tomto případě Page a White. ()
Dle mého nezvládnuté. A to těžce. Vážně to působí jako krafání o okurce roztáhlé na sedmadevadesát minut. Když je dokumentarista šikovnej, vytáhne perly vždycky. Tady to táhne jen Jack White, protože je prostě jinej a zvlášní. The Edge je k smrti nudnej a v Pageovi to sice možná je, ale nikdo to z něj nedostane. Divák se nic nového nedozví, hodnota nulová a jedna úžasně krásná scéna hned na úvod to nezachrání. Pak už jen Edge čumí do krajiny a říká, že někdy to jde a někdy to zase nejde. Jack White je točen na několik způsobů drsně. Ale je tam alespoň ten milej nápad s jeho "následovníkem". Nedávno jsem viděl Indie Game: The movie - téma, které mě moc nezajímalo a vznikl nádhernej dokument. Zde zklamání. ()
Takřka perfektní vybraní kytaristi a oslnivá ukázka rozličných technik v takřka perfektním dokumentu, který sráží především občasná zkratkovitost, která jde ruku v ruce s nepříliš obsáhlou délkou. Nechce se mi věřit, že Guggenheim měl k dispozici zajímavého materiálu jen na 97 minut když navíc osobní konfrontace všech tří kytarových es zabírá menší plochu filmu než rozličné náhledy do minulosti a soukromí. Je to škoda, protože fanoušek kytar by na tuhle trojku dokázal koukat i dvakrát déle. 85 % ()
Hodně záleží z jakého pohledu It Might Get Loud člověk uchopí. Pro mě je například elektricka kytará má druhá milenka a od filmu jsem čekal podle traileru zaměření na kytaru jako takovou. Guggenheim si ale spíše všíma kariéry vystupujících kytaristů a interpretuje jejich jednotlivé názory a jejich pŕednosti při hře (Edge - efekty, White - vztah a hodně umělecké pojetí, Page - technika). Přesto se člověk něco dozví, poslechne si pár názoru "K"ytaristů, nahlédne do kuchyně jejich inspirace... S přimhouřeným okem nakonec čtyři hvězdy. Trochu se ale obávám že pro nehráče/fandy(...) to bude snímek úplně o ničem. Wll it might get loud for a moment ()
Reklama