Ve jménu cti

// A takhle se psaly dějiny, rukama mužů, kteří si pletli pošramocené ego se ctí. Po nových Mušketýrech se ke mně letos z Francie už podruhé dostalo naprosto strhující dobové drama, které vypráví o různých formách maskulinity, feminismu, i hrdosti, zatímco přitom stíhá vypadat skvěle, napínat intenzivními souboji na kordy, a ještě přitom něžně bavit. Navíc se závěrem, který mě emocionálně po dlouhé době zase kompletně zboural. 9/10 (04.07.2023)

Kvůli zdejšímu vysokému hodnocení jsem přeci jenom doufal, že půjde o něco víc, než jen o dnes tolik populární woke agitku, pouze zasazenou do 19. století (kdy měl samozřejmě zdravý feminismus smysl). Ale bohužel dočkal jsem se jen zčásti. Takže na jedné straně retardovaný polopatický příběh o spravedlivém boji multietnických feministických pokrokářů s bílými šovinistickými zpátečníky (v lepším případě latentními homosexuály), boji za spravedlivější zítřky. Ale zároveň lze ocenit dobovou výpravu, hlavně kostýmy, nebo zajímavý pohled do světa tehdejších duelů. (27.05.2024)

[KVIFF 2023] Absolutní pecka první den pokračuje. Film kombinující drama, napětí i nějaké moderní prvky ve starším kabátu. Dokonale natočené, nervy drásající, občas už asi trochu generické, že se vše řeší na stejné brdo, ale i tak se drží atmosféra velice dobrým způsobem. Zaslouženě nejoblíbenější film z festivalu. (10.07.2023)

Tomuhle dílu nemám co vytknout. Výborně natočený historický kus s přesahem, kde je feminismus přirozenou součástí a není uměle našroubovaný, aby se jakože neřeklo, protože je zrovna v módě, ale je plnohodnotnou složkou příběhu. Kdo by to čekal ve filmu o duelech. Výborné herectví, výborná kamera, nasvícení filmu je skvělé, režie, souboje, emoce, to všechno funguje na jedničku. Velmi profesionální a zároveň velmi civilní a přirozený. Bez zbytečného balastu a hluchých míst. V jednu chvíli mi film připomněl 'Poslední souboj' od Scotta. Ne snad svou pompézností, ale řemeslnou zručností. A přiznávám, že tohle jsem si užil ještě víc. Zem se pro tuhle roli narodil. Perez jako cholerický mstivý narcistický plukovník perfektní. (30.11.2023)

Precizní asalto složené z přesně načasovaných výpadů a elegantních feministických odseků, který žánr "chlapácké filmu o soubojích" posílá bez zbytečného násilí do víru současných debat o empowermentu. Lakonický Lacaze v podání Roschdyho Zema je zřejmě největší hrdina-sympaťák roku. Peréz je překvapivě zručný vypravěč a akční scény, které film rytmizují, se mohou v klidu měřit s Posledním soubojem. Prazvláštní kombinace aktuálnosti a staromilství dala vzniknout filmu, u kterého se člověk může cítit zároveň dospěle i na dvanáct, aniž by to bylo v nějakém konfliktu. Touché! (06.07.2023)