Ve jménu cti

Kvůli zdejšímu vysokému hodnocení jsem přeci jenom doufal, že půjde o něco víc, než jen o dnes tolik populární woke agitku, pouze zasazenou do 19. století (kdy měl samozřejmě zdravý feminismus smysl). Ale bohužel dočkal jsem se jen zčásti. Takže na jedné straně retardovaný polopatický příběh o spravedlivém boji multietnických feministických pokrokářů s bílými šovinistickými zpátečníky (v lepším případě latentními homosexuály), boji za spravedlivější zítřky. Ale zároveň lze ocenit dobovou výpravu, hlavně kostýmy, nebo zajímavý pohled do světa tehdejších duelů. (27.05.2024)

57. KVIFF - Ultimátní historická záležitost, u které by se ve zkratce mohlo říct, že je o soubojích (a jejich konci) typických pro Francii let minulých a o emancipaci s nimi spojené. Jenže reálně je to všechno daleko složitější. Kolem roku 1887 nejen, že končilo to, pro co byla Francie historicky tak specifická, ona se na to navíc nabalovala emancipace, která tu reálně dokazuje, že historie se neustále opakuje. Jinak řečeno - ne, že je emancipace dnes téma a tak to naseru do každého filmu, ale že je emancipace dnes opět téma a tak o ní pojďme zase mluvit. Vincent Perez si dal tu práci a vytvořil do detailu propracované historické drama, které je precizní v soubojích, ale které mě uchvátilo i svými hereckými výkony, kde si ultimátum vyslouží Roschdy Zem a Doria TIllier, a kde mě vlastně uchvátil i samotný závěr. Historický film srovnatelný svojí kvalitou s Posledním soubojem Ridleye Scotta. A to už je co říct, protože podobných kvalitních historických filmů s přesahem dnes už bohužel tolik nevzniká. (03.07.2023)

Zbytočne nadhodnotené tými, čo si rýchlo napísali, že boli v Karlovych Varoch a preto nedokážu dať iné než plné hodnotenie a ospevujú tu priemerný film ako "ultimátnu historickú záležitosť"... Pritom všade je film hodnotený okolo 60%. Má svoje pozitíva: tvorcovia si dali záležať na tom, aby stvárnili dobu, kostýmy i samotné postavy verne histórii - je za tým reálne štúdium zdrojov z konca 19. storočia. V tom chválim. Na druhej strane je to len taká šermovačka bez D'artagnana a strieľačka bez Buffalo Billa. Plus je tu samozrejme feminizmus, ktorý v tom čase začal rásť - a dobre že sa ženy začali dvíhať, len si ten feminizmus nemusel brať od mužov tie najhoršie príklady, pretože tradícia duelov je asi najstupídnejšia vec, akú kedy mohol muž, alebo v modernom ponímaní "osoba s penisom", vôbec vymyslieť. Inak zaujímavosťou je, že prvou, ktorá duely zakazovala, bola stredoveká tmárska a zaostalá cirkev (1215, 4. Lateránsky koncil), to by novodobý pokrokár nepovedal. Napriek tomu v Uruguaji boli duely povolené až do roku 1992. Film je tak poctou či skôr spomienkou na duelovú dobu, dnes buďme radi, že chodí Duel len na RTVS, avšak film zároveň nepokrýva osobnosť Marie-Rose Astié de Valsayre úplne spravodlivo. Bola omnoho viac než len nejakou duelantkou a šermiarkou, jej feminizmus bol kultivovanejší a nie tak obmedzený, išlo jej o vzdelanie, o volebné právo, právo na rovnaký plat. A samozrejme, bola v skutočnosti neporovnateľne šerednejšia než je herecky stvárnená, ale to už tak býva. Celkovo film hodnotím ako prudko priemerný aj s ohľadom na to, že mu unikajú historické kontexty a súvislosti, tempo je pomalé, postavy málo zaujímavé a všetko sa len utápa v nekonečných súbojoch. (28.05.2024)

// A takhle se psaly dějiny, rukama mužů, kteří si pletli pošramocené ego se ctí. Po nových Mušketýrech se ke mně letos z Francie už podruhé dostalo naprosto strhující dobové drama, které vypráví o různých formách maskulinity, feminismu, i hrdosti, zatímco přitom stíhá vypadat skvěle, napínat intenzivními souboji na kordy, a ještě přitom něžně bavit. Navíc se závěrem, který mě emocionálně po dlouhé době zase kompletně zboural. 9/10 (04.07.2023)

Precizní asalto složené z přesně načasovaných výpadů a elegantních feministických odseků, který žánr "chlapácké filmu o soubojích" posílá bez zbytečného násilí do víru současných debat o empowermentu. Lakonický Lacaze v podání Roschdyho Zema je zřejmě největší hrdina-sympaťák roku. Peréz je překvapivě zručný vypravěč a akční scény, které film rytmizují, se mohou v klidu měřit s Posledním soubojem. Prazvláštní kombinace aktuálnosti a staromilství dala vzniknout filmu, u kterého se člověk může cítit zároveň dospěle i na dvanáct, aniž by to bylo v nějakém konfliktu. Touché! (06.07.2023)