Pražský student

Skvělý herecký výkon předvedla herečka v roli té mladičké cikánky, která se celým filmem proplétá a doslova pro nás vypátrává děj. Zatímco všechno ostatní je ve filmu celkem odhadnutelné (a tím chci jen říct, že film je dobrý, že jeho tempo i atmosféra funguje - odhadnutelnost je tu vlastně důležitým principem, který pomáhá budovat ono tísnivé vědomí, že drama spěje ke zlému konci), ona v něm představuje nesmírně rafinovaný přesah, kontrapunkt, prvek vtipně i nezbytně zakomponovaný do každé scény - působí téměř až komiksově - pořád máte tendenci prozkoumávat okénka a objevovat, kde se ten šotek skrývá tentokrát. přitom má zároveń funkci jak osudového katalyzátoru příběhu, tak i na vypravěčské rovině - podprahově vnímáte, že bez ní, bez její přítomnosti, byste se vlastně možná nic nedozvěděli, nemohli na nic dívat, ona je kukátkem, zdrojem, svědkem, díky němuž se příběh zachová k vyprávění. A to děvče bylo v té roli fenomenální, jak šplhala po zdi, tančila s mladíky před hospodou jako frejířka i na zámku jako nějaká salonní umělkyně, jak sváděla, jak donášela či se přikrádala..., mohla jsem na ní oči nechat. *** *** *** *** *** *** *** *** *** Nedá mi to, a tentokrát ještě zvěčním svoji poznámku k promítání - Goethe Institut si vybral jako živý hudební doprovod Kazety, které měly přijít s "originálním soundtrackem" - to se bohužel nedá popřít, "originální soundtrack" to byl, co se ale odehrálo, byla katastrofa, která stojí za zveřejnění, už proto, aby Kazety případně nebyly připuštěny k ničení dalších projekcí - živá hudba umí být k filmu nesmírně citlivá a zažila jsem několikrát strhující kombinace při promítání němých filmů, ale Kazety bych už nikdy nikam nezvala. *** Cituju: "Film byl skvělý, škoda že pozornost pořád rušila úplně nezávislá, neurvalá a vůči dění na plátně naprosto ignorantská performance Kazet - co tam předváděli, bylo normální kinematografické vandalství. V první řadě uprostřed vedle mě seděla dvojice, a jen co film začal, odlepili z jejího klína všechny svoje zpocené ruce a otevřeli sáček s křupkami a pak už jenom chřupali a chřupali - ale i to jejich chřupání dávalo aspoň nějaký smysl a nerušilo představení tak, jako zvuková produkce Kazet. Když se na plátně vystřídají tři dějiště a odlišné scény a dokonce přijde i předělové tmavé okno mezi akty a vy pořád slyšíte totéž nezměněné brnkání, zvyknete si na to aspoň jako na šum a odladíte to, ale když pak uprostřed jízdy kočárem nebo záběru na veselici najednou hudba bezdůvodně zahřmí a trojnásobně zesílí, už vás napadne, že to snad dělají schválně a jen pořád hledají, jak vás na chvíli ukolébat a potom ze sledování brutálně vytrhnout. Po filmu jsme se s různými lidmi vtipně shodli, že se Kazety trefily do filmového dění jednou jedinkrát - až úplně před koncem, když k mrtvému studentovi vejde tanečním krokem šarlatán. JInak celou dobu předvádějí, jak přesně filmová hudba nemá a nesmí vypadat - pokud by se to mělo ještě někdy zopakovat, brala bych na ně studenty filmové vědy jako na odstrašující příklad. Příště bych raději třeba i zaplatila vstupné, pokud by se tím získal kvalitní hudební doprovod, který filmu rozměr přidá, nikoli ubere." (16.12.2013) (méně) (více)