Červený balónek

Famácká nutnost vidět. Kdysi mi připadal film docela - ne úplně - zajímavý, i když mi ten kluk šel na nervy od začátku a červený balonek časem taky. Po letech viděno znovu a ten nepříjemný pocit se jen prohloubil. Oceňuji záběry Paříže 50. let, ta už taková nikdy nebude, ale jinak je to strašně černobílé - kluk najde balonek (kdo ho asi na tu lucernu uvázal?) a setkává se s výjimkou školníka se samými zkostnatělými a závistivými lidmi, kteří mu balonek = fantazii závidějí. Až odletí asi do toho světa fantazie. Nějak mi prostě chybělo něco víc. Hravé schovávání balonku pod deštníky kolemjdoucích mi po chvilce už tak hravé nepřišlo, tu poetiku tady z velké části kradou uličky Paříže, a tak nějak mi chybí něco hlubšího - třeba rozvedení holčičky s modrým balonkem nebo proč zrovna tenhle kluk, a jestli za tím nestojí nějaký balonkový pohádkář...). Takhle to vyznívá jako neučte se, nechoďte do škol, šlehněte si nějakou drogu a lítejte. Vlastně mi teď přijde, že poetice, fantazii a svobodě tenhle film dělá jen medvědí službu. (09.08.2020)

Jeden z nejkrásnějších středometrážních filmů, které kdy byly natočeny. Toto dílko zobrazující kontrast jak v barvách, tak především v lidských povahách je mistrovským zobrazením nevinné dětské duše, které se střetává s velkoměstem tváří v tvář a především krásnou ukázkou lásky člověka k dětem. Dnes po letech od vzniku tohoto klenotu máme jedinečnou možnost vidět zakonzervovaný svět a vzhled tehdejší Paříže. Města tehdy ještě neokupovaného turisty. Přestože film chvílemi skutrečně působí jako němý svým významem a dopadem na diváká promlouvá každým filmovým záběrem. Červený balónek se stal pro Tarkovského nedostižným ideálem a jen díky tomu se režisér rozhodl natočit Ivanovo dětství jako poctu svému vzoru. Albert Lamorisse byl za svůj počit oceněn oscarem za původní scénář, roli malého Pascala ve skutečnosti zahrál jeho vlastní syn. (05.03.2009)

Snaží-li se člověk popsat něco natolik poetckého, obvykle narazí a problém nepopsatelnosti. I kdybych se pokusil popsat veškeré pocity, které ve mě film vyvolal, nepodařilo by se mi v nikom z vás ani vykreslit, ani podtrhnout jeho genialitu a brilantnost. Jako malý kluk jsem měl knihu, která obsahovala prakticky jen screenshoty z tohoto filmu a text popisující děj, napsaný velkými písmenky. Doteď si živě pamatuji ten magický efekt, který mi přivodilo její otevření a pohled na první z poskytnutých scenérií, stejně jako prakticky jakýkoliv jiný moment s tímto filmem. Hned, co jsem trochu povyrostl a začal sbírat filmy, snažil jsem se marně sehnat i tento - povedlo se to až po několika letech a já i teď vidím, jak ho přebírám a trávím zbytek pracovního dne v nedočkavosti, jak ho doma zasouvám do mechaniky a po vší té době ho pouštím. Pamatuji si, jaké bylo počasí a jak voněl vzduch, když jsem se na něj koukal s přítelkyní a jsem si jistý, že tenhle film bude mezi několika málo věcmi, co se mi před očima promítnou než zemřu a že mne všechny tyhle vzpomínky na něj budou těšit po celý zbytek života - a to je něco, za co je "jen" dát pět hvězdiček doopravdy málo. (12.08.2005)

:::::::::::::::::::::::::::: Je až skoro zarážející, jak režisér Albert Lamorisse dokázál i prostému balónku vdechnout duši a život. Na konci jsem se cítil štastně, ale trošku i posmutněle. Zvláštní a krásné dílo, které je už více jak půl století staré a pořád dokáže diváka zaujmout ! ::::::::::::::::::::::::::::::::::::::: (27.04.2009)

Poetika Červeného bálónku mě dostihla teprve až na konci snímku, nicméně si tohoto filmu cením zejména kvůli výbornému zachycení "atmosfér" Paříže a obyčejného života v ulicích, uličkách a zákoutích. Asi budu vypadat jako pěkný barbar, ale občas mi film (v tom nejlepším smyslu) připomínal (tím jak v nás vyvolával naivní dětinskost) krátký film Krteček a koberec a nebo (kvůli výrazné barevnosti) reklamu na televizní obrazovky Sony Bravia. Psát o tomto filmu by bylo zbytečné plýtvání slovy, když už to přede mnou udělal někdo a líp. (10.03.2009)