Podpis čtyř
The Sign of Four
Sherlock Holmes: Podpis štyroch
Obsahy(1)
Dveře zamčené zevnitř, okna zavřená na petlici, krbová mříž příliš malá, než aby se jí kdokoli protáhl, za stolem mrtvý muž v podivně ztuhlé pozici, napovídající požití nějakého účinného jedu – a zmizení klenotů obrovské ceny. Sherlock Holmes už za svůj život rozluštil nejednu záhadu, ta, před kterou jej osud postavil nyní, však skutečně vypadá neřešitelně. Normální smrtelník by to nepochybně vzdal. Holmes se však odjakživa řídí zásadou, že vyloučí-li se nemožné, to, co zůstane – byť to vypadá šíleně – musí být pravda. A k odhalení pravdy je Holmes ochoten použít jakýkoliv způsob. Třeba i zaměstnání svého netradičního příležitostného pomocného sboru. (Česká televize)
(více)Recenze (54)
Ujeté postavy, překombinovaný případ, napínavé, přesto místy dost humorné, ale Poirot to není. Zamrzela mne snad jen poslední třetina, která byla celá jen retrospektivně odvyprávěná, byť to bylo dobrodrůžo. Čekal jsem na závěr nějaké překvápko, např. jed či otrávenou šipku v dřevěné noze, ale nedočkal se. Škoda. Jinak moc fajn. ()
Jeremy Brett/ Sherlock Holmes... Tak to prostě je, poněvadž málokde seženete tak skvělého herce. :) Každopádně TENHLE Holmes je možná ještě nelidštější, než ten knižní. V knize se totiž alespoň někdy (!!!) usmál a pobavil na cizí účet, zavtipkoval nebo doslova vybuchl smíchy. Byl (Téměř vždy) gentleman snad úplně ke všem. Tady nesundá z obličeje ten arogantní výraz a tváří se pořád jako kdyby mu uletěly včely (Jaká náhoda, když ve stáří ty včely pěstoval). Pomýšlí na vraždu pokaždé, když paní Hudsonová vstoupí do jeho bytu a z Watsona dělá totálního idiota. Nicméně... Občas to všechno dokáže velmi pobavit. :D :D ()
Velmi přesné zpracování teprve druhého Doylova románu s Holmesem. Kromě tradičního Bretta baví Ronald Lacey v roli bratrů Sholtových a také Jamesův Jones. Na té epizodě mám nejraději to prostředí Temže a "honičku" na parních člunech. V románu si Watson Mary vzal a ačkoli je to tady zamlčené, v televizním zpracování je náhlé vzplanutí citů starého mládence zcela pochopitelné. ()
Můj asi nejoblíbenější celovečerní díl s Jeremy Brettem, možná ještě lepší než Pes baskervillský. Jestliže jsem dříve napsala, že některé Doylovy příběhy založené na tragické zahraniční minulosti nebývají vždy dobré, v tomto případě to rozhodně neplatí. Kombinace temného zločinu v koloniích, magické Indie a ukrytého pokladu vytváří velmi lákavou zápletku. Nechybí tu vůbec nic: zločinecké spiknutí, tajemná vražda, záhada zamčeného pokoje, pověstné londýnské doky a přístaviště (zde oceňuji zejména tu úžasnou všudypřítomnou špínu), impozantní staré sídlo, ,, irregulars“, jeden z Holmesových perfektních převleků i jeho houslové číslo, honička jako v každé správné detektivce (tentokrát originálně na roztomilých parníčcích) i lehký nádech romantiky. Sherlock je navíc v té nejlepší formě, dedukuje ostošest, střílí si z inspektora i Watsona, leze po střechách a pronásleduje pachatele na souši i na vodě. Vedlejší role jsou obsazeny zcela v souladu s literárním popisem a zahrány bezchybně, ať již jde o hloupého a samolibého Jonese, Jonathana Smalla či pana Sholtoa, jehož poněkud bizarní zjev vytváří z jeho mrtvoly obraz vskutku morbidní. Skvělý je rovněž výběr Mary Morstenové, budoucí choti Johna Watsona, z níž vyzařuje přesně táž oduševnělost a charakter jako v textu. Těžko si představit mladou dámu, která by se k němu hodila lépe. Mezi oběma je zároveň cítit jemná vzájemná sympatie, která činí tento vztah uvěřitelným, byť tvůrci poněkud přibrzdili a některé detaily ohledně vzrůstající náklonnosti páru z důvodu krácení snímku vypustili. Ještě pár odlišností ve zcela nepodstatných detailech, zkrácení některých rozhovorů (chybí zejména některé Holmesovy filozofické úvahy, na které skutečně nebyl prostor), avšak 98 % zůstalo a jako obvykle se s předlohou shoduje do puntíku, co do příběhu, popisů míst, chování postav i všech dialogů. Připadá-li přitom někomu Holmes málo excentrický, nechť shlédne film znovu (válení se ve špinavém převleku v přístavu či lezení po střechách mi na anglického gentlemana připadá excentrické až až). Komu se zdá příliš arogantní, vážný a protivný k Watsonovi, tomu doporučuji nenechat se odradit a shlédnout celý seriál (Brettův Holmes se směje či usmívá dost často, jen ne tolik v tomto díle, a s doktorem je pojí skutečné přátelství). A pokud má někdo výhrady k příběhu, nechť je adresuje zesnulému siru Arthurovi, který to takto prostě napsal. Atmosféra zde rovněž funguje stejně jako napětí, film neuhání zběsilým tempem ani není utahaný, nýbrž pěkně odsýpá, nenudí a osobně mi utekl až moc rychle. To ostatně platí i pro Smallovo vyprávění, které není přehnaně dlouhé. Delší stopáž je pak dána délkou originálního textu, film nebyl na rozdíl od Posledního upíra a Svobodného mládence nijak uměle nastavován (povídky, podle nichž byly natočeny krátké díly seriálu, mají obvykle 8–12 stran, Znamení čtyř jich má 49). Vytknout tak lze snímku snad jen přílišnou Holmesovu počáteční ostrost vůči klientce, která je nicméně omezena na jednu větu, a trochu zamrzí absence jeho dedukce ohledně doktorových hodinek a Watsonova nabídka sňatku. Vše ostatní je jako vždy perfektní, včetně hudební složky s tóny navozujícími exotické dálavy a moře i občasného humorného prvku, a proto nelze než jako už tolikrát předtím udělit maximální hodnocení. () (méně) (více)
Znáte ten druh zívnutí, kdy máte strach, že si vymknete čelist? Tenhle příběh je přesně takový a přesně toto vám u něj hrozí. Nezáživná historka o pokladu, zašmodrchaná a vytahaná jako guma u tepláků. A protože vás film nemilosrdně přecpává teatrálně přepjatými výstupy všech zúčastněných, fyzikální zákon velí, že brzy cosi rupne. Buď ta guma nebo vy. ()
Reklama