Od jitra do půlnoci

Filmové dějiny umějí být ironické. Stejného roku, kdy byl natočen a pro svá odvážná expresionistická řešení veleben Kabinet doktora Caligariho, byl natočen a pro svá ještě mnohem odvážnější expresionistická řešení odmítnut film Od jitra do půlnoci. ___ Od jitra do půlnoci je přitom jako jeden z mála německých němých filmů otevřeně napojen na výtvarnou i divadelní tradici tohoto avantgardního hnutí, neboť šlo o adaptaci hry výsostně expresionistického dramatika Georga Kaisera v režii výsostně expresionistického režiséra Karlheinze Martina – a s výsostně expresionistickým hercem Ernstem Deutschem v hlavní roli. ___ V čem byl rozdíl? Tvůrci Kabinetu doktora Caligariho se stejně jako tvůrci Od jitra do půlnoci hlásili k ideji filmu jako grafického umění a k odmítání naturalismu. Kabinet doktora Caligariho nicméně vzdor deformacím prostoru, namalovaným kulisám a tanečnímu herectví zůstával věren trojrozměrné reprezentaci fikčního prostoru a jeho obyvatel. Oproti tomu snímek Od jitra do půlnoci nekompromisně usiloval o dvojrozměrný efekt a hereckou cizorodost. Spoléhal na černou a bílou, na potlačování hloubkových vodítek, na pouhé načrtávání interiérových i exteriérových prostorů – a dosahoval toho neobvyklým zapojováním filmových prostředků. ___ Na jedné straně v pěti aktech vypráví tragickou antikapitalistickou odyseu pokladníka, který v okouzlení ženou impulzivně ukradne velký obnos peněz, odmítne své maloměšťáctví… a hledá napříč společenskými třídami skutečnou vášeň. Na druhé straně je (zcela cíleně) skoro nemožné se na tento příběh psychologicky napojit a vnímat kteroukoli z postav coby plynule rozvíjenou individualitu. Dvojrozměrnost se promítá do všech rovin reprezentace a film neustále upozorňuje na svou vykonstruovanost, když podává svědectví o světě způsoby značně vzdálenými nejen našemu světu, ale i obvyklým výrazovým technikám filmového umění. ___ Od jitra do půlnoci tak zůstává jedním z nejambicióznějších narativních děl evropské kinematografie, jež navrhlo natolik alternativní přístup k možnostem filmu jako formy, že se jej lekli už tehdy. Nejenže se tento snímek nikdy nedočkal německé distribuce, ale víme-li, byl nakonec uveden jen v Japonsku. [Napsáno pro katalog LFŠ 2021] (29.08.2021)

Na prelome 10. a 20. rokov mali v Nemecku zvláštne predstavy, čo je triler. Skôr ide o sociálnu drámu. Film je silne štylizovaný, s ohyzdnými kulisami a kostýmami, rovnako ako hlavná postava túžiaca neustále po vášni a majúca halušky. Všetko natáčané v tmavom štúdiu. Expresionistický štýl nebude mojou srdcovkou. (06.09.2018)

Navzdory vážnému ději jsem se musel každou chvíli smát - díky režijním nápadům, výpravě, kostýmům, projevu herců v čele s Ernstem Deutschem v skoro dvojroli a režisérovou manželkou Romou Bahn v pětiroli... Expresionismus v nejryzejším tvaru. O světové premiéře filmu v Německu se prý nic neví - první zaznamenané představení se odehrálo tři roky po vzniku díla v Japonsku. Tam se také v roce 1963 našla jediná dochovaná kopie. (05.09.2021)

Mnohem větší expresionistické orgie než Kabinet dr. Caligariho, ale ten mě zase bavil mnohem více. Z tohoto filmu čpěla dekadence, špína, šílenství, hnus, což byl určitě záměr. Oceňuji kromě geniální výtvarné stránky i skvěle "loutkové" pohyby herců, jejich škleby a šílené úsměvy. Rozhodně to zanechalo velký dojem, ale stačilo jednou vidět. (18.09.2022)

Pokřivený, vnitřně i navenek zbídačený film, se silnou uměleckou vizí. Ve srovnání s tehdy divácky úspěšným a dodnes proslulým "Kabinetem dr. Caligariho" vyznívá "Od jitra do půlnoci" jako jeho příkrý expresionistický opak. Lze ho chápat jako výsostně nezávislé artové dílo, pro vyhraněné a experimentální tvorbě holdující publikum. Náhled klíčovou dírkou do šílené doby, a do choromyslnosti se postupně propadajícího národa. (08.03.2023)