Všichni moji cizinci

Film o trpezlivosti. O tom, kto dlhšie vydrží pozerať a ten, čo vydrží až dokonca, dostane dúhovú stužku, ktorú si môže zavesiť na uzdičku. Lebo v pohode, veď prekrútime predlohu tak, aby to šlo v súlade s modernou dobou, takže kým Japonec v origináli má tajomnú milenku a ide to do hororu, tu je samozrejme najdôležitejšou časťou, že ide o homošov. Čo by nevadilo, keby na sledovanie mnohých scén netrebalo podviazať žalúdok a dať si zo litra vodky so soľou za neustáleho žuvania zázvoru, lebo nevoľnosť sa môže objaviť v každej chvíli a opakovane a zo zážitku, ktoré malo byť kvalitné divadlo sa zase stáva len dávidlo. Čo tam po kvalitnej predlohe, keď najdôležitejšie je ukazovať režisérove chúťky, takže po hladkaní chlpáčov v rozkroku, cez pomalé lízanie prasknutých pier, rozkošné trenie si pánskych stehien jedno o druhé, nežné škrabkania na mnohokrát vyhobľovanom chrbte, krásne hranie na fujare po stiahnutí nohavíc až po slastné zasúvanie do vývodu, odkiaľ padajú len hovná, človek sa už akosi nabaží tej umeleckej potencie a pri vymieňaní kýbla pre prípad ďalších produktov akútnej vomitózy už aj zabúda, o čom ten film vlastne bol. (03.02.2024)

All of Us Strangers ukazují, kam mizí svobodní třicátníci a čtyřicátníci. Sami sobě duchařskými příběhy. Ve svých věžákových klecích vystlaných z přízraků minulosti. Očividně hluboce osobní projekt Andrew Haigha. Mrazivé od první minuty s brutálním závěrečným emoceánem. I’ll protect you from the hooded claw. Keep the vampires from your door. (04.02.2024)

Tak toto malo dve absolútne protichodné polovice. V prvej to začne veľmi sľubne, je to pútavé a má to nábeh na pozitívne hodnotenie, ale to, čo príde v druhej polovice, resp. až ku koncu, je jedno veľké utrpenie. Človek má pocit, že posledných 20 minút je celá stopáž filmu. Nula dialógov, rozťahané scény a proste nuda. Doslova ma išlo roztrhnúť a veľmi málo chýbalo, aby som to predčasne vypol. Asi len zo strachu pred narušením miestneho vysokého hodnotenia nedám 2 hviezdy. (02.02.2024)

Nádhernej a neuvěřitelně silnej film, který mě posledním záběrem odpálil do filmového vesmíru! Wow. Ze startu to působí jako klasická pocitovka, která se postupem času mění v něco tajuplně magického a přetavuje se do orgasmu emocí. Dlouho mě žádný film takhle emočně nerozložil. Naprostej masterpiece, jediný svého druhu. (25.04.2024)

V průběhu sledování tohoto filmu má člověk spoustu otázek. Co to hlavní hrdina přesně dělá? Odehrává se to celé jen v jeho hlavě? Kdy to začalo? Proč až teď? Jak s tím souvisí ten druhý? Proč spolu nejsou častěji? K čemu to všechno povede? A tak jste tu hodinu a třičtvrtě zvědaví, místy napjatí, místy je vám s tím filmem i docela nepříjemně, jak se na vás úplně přenáší ta samota, bolest zejména Adama. Tak procítěný, přitom přirozený výkon se ve filmu hned tak nevidí a podobně přesvědčivý je i můj oblíbenec Paul Mescal jako Harry, ačkoli Andrew Scott (pro mě v podstatě nový objev, asi jsem někde něco dost zaspala) ho tu přece jen podle mě trochu převyšuje (což bude asi i tím, že má mnohem víc prostoru a je hlavní postavou). Sledovat můžete také velmi působivé vkusné intimní scény, poslouchat krásné (retro) písničky, cítit zvláštní křehkost, magii, kouzlo toho příběhu, o kterém až do konce vlastně víte tak málo, ale přesto ho prociťujete s hlavním hrdinou, jeho přítelem, ale např. i v některých silných scénách s jeho rodiči. A pak přijde závěr, ve kterém toho spoustu pochopíte, další věci zůstanou nejasné a vy si říkáte, jestli vám chybí nějaké výraznější osvětlení, výhled do budoucna. Abyste (nebo alespoň já tedy ano) došli k tomu, že vám ta niterná pocitovka sedla přesně takto, jako se postupně rozvinula a nakonec uzavřela. Na pět hvězd bych šla, kdyby mě to dokázalo celé ještě o něco více emočně zasáhnout, i tak jsem ale spokojena. 80 %. (23.02.2024)