Kedamono no ken
Samurai Gold Seekers
Sword of the Beast
Obsahy(1)
Píše se rok 1857 a v Zemi vycházejícího slunce právě nastává období dešťů. Yuuki Gennosuke, samuraj z klanu Kakegawa Enshu, zabil rádce Yamaoka Kenmotsa, pročež jeho jediná dcera touží po krvavé odplatě. A tak se Gennosuke ve snaze uniknout neúnavným pronásledovatelům vydává na cestu do své rodné provincie. Jenže Misa, dcera zavražděného, se nevzdává a společně se svým snoubencem Toriem Dauzaburem a mistrem klanu Katori Gundayou a jeho učedníky se nelítostně žene za tolik nenáviděným vrahem. (EMIA)
(více)Recenze (14)
Klasicky samurajsky film so vsetkym co k tomu patri! Na to ze ma iba 1 hodinu a 20 minut, stiha toho naozaj dost. Dej je naslapany od prveho zaberu a odmieta polavit. Sermiarske suboje su (beruc do uvahy iba starsie filmy) z tych najlepsich co som videl. Choreografia je vymakana, a nezaznamenal som ani jeden bojovy moment vyznievajuci komicky, ako sa to stane obcas napr. u Kurosawu. Kamera je vynikajuca, a niektore sceny som si musel prehravat viac krat, co ma tak dostali. Napriklad ked Jurotta v rieke prenasleduje troch nepriatelov. Tiez je velmi zaujimave, ze snad ani jedna z hlavnych postav nemoze byt charakterizovana ako kladna ci zaporna. Sword of the Beast si jednoznacne zasluzi vysoke hodnoteniem, ktore tu ma. ()
Podobně jako Leone jednou provždy změnil tvář westernu, tak Goša tímto jednou provždy změnil tvář chanbara samurajáren. A ne nepodobně způsobu jakým toho docílil ve stejné době právě i Leone. Sice Goša odklon od klasického pojetí ctnostných bushido ctících asketických samurajů nakousl již ve své prvotině, ale až zde svůj podvratný přístup k žánru dovádí k naprosté cynické dokonalosti. Účel světí prostředky a to tu platí v každém okamžiku jak pro klan(y), tak především pro veškeré postavy, které svede dohromady zlatonosná řeka. Ve výsledku je jedno, zda to budete brát jako nastavování zrcadel společnosti (a o to Gošovi nesporně šlo) či čistou žánrovku bez přesahu. Dokonalé je to v obou polohách. Navíc je to celé vyšperkované vypiplanou režií a neskutečným citem pro kontrastní černobílou kompozici plnou nádherných exteriérových výjevů, hrátek s úhly kamery i vypiplaných soubojů, ve kterých se střídají dlouhé pasáže na jeden záběr s rychlými prostřihy z pohledu hlavního hrdiny. Prostě (nejen) žánrový klenot. ()
O maličko slabší než předchozí Gošův počin. I tak mi ale tímto filmem dokázal, že opravdu umí a osobně jsem si ho zařadil vedle Kurosawy (myšleno v daném žánru). Začínám také rozpoznávat Gošovy typické motivy: Nedůvěru ke společenskému systému, demaskování ušlechtilých ideálů a odcházejícího samuraje. Tím vším představuje jistou obdobu amerického anti-westernu. Ovšem ve vynalézavější podobě. (Nemůžu nezmínit opět excelentní Cušimův hudební doprovod) ()
Gošo? Proč mi nikdo neřekl, že existují tak skvělé filmy tebou natočené? Pochybuji, že by mé hodnocení bylo zkreslené tím, že je toto první film, který jsem od Goši viděl (což si sem de facto píši pro své vlastní účely). Jedním slovem - strhující, více slovy - skvělé, podmanivé, s opravdu dokonalou kamerou, dobře napsaným scénářem s úderně zvolenými dialogy, velmi příjemnou choreografií, velmi uvěřitelnými charaktery, které naštěstí nikdo nelobotomizoval a tak jsou příjemně nejednoznačně šedé (aneb žádný klaďas na scéně, ale zároveň tak, abych každému nepřál co nejbolestivější konec, ideální kombinace). Ještě k té kameře, ta černá a bílá, ten kontrast, kompozice (nebo cože to vlastně je)... Prostě skvostné, stejně jako celý film ()
Sword of the Beast je kritický film o vykořisťování samurajů v klanech a vlivu zlata na pokřivení čistých principů samurajské filosofie. Na prostoru příběhu, jež by knižně vydal spíše na povídku, je zde vrstevnatě vykreslena společnost zkažená mamonem a to především očima obětí na těch nejnižších stupních společenského řádu. Scénář je propracovaný, zejména coby kritický popis hierarchického fungování v nejen klanech ale i vůbec stavu společnosti. Režijně i herecky téměř bezchybná záležitost se skvělou atmosférou, které však k dokonalosti přeci jen něco chybí. Možná větší herecké charsima, nevím. ()
Neexistuje tu žiadny výsostne kladný alebo záporný hrdina. Režisér Hideo Goša sa ani nesnaží robiť arbitra medzi postavami, uprieť sa mu však nedá kritickosť v popisnosti drsnej hierarchii v klanoch. ()
Některé momenty jsou trochu křečovité, ale nenudil jsem se ani chvíli. Příjemné vybočení z žánru; nezvykle svižné je i tempo filmu, přesto si nelze stěžovat na nedostatek obsahu. Příjemné překvapení... ()
Rok po svojí prvotině Three Outlaw Samurai přichází Gosha s tímhle skvělým filmem. Sledujeme příběh samuraje, který zavraždil svého pána a teď utíká před pomstou klanu. Spolu se svým sluhou se dostanou do hor, kde chtějí načerno těžit zlato patřící šogunátu. Tyhle temný samurajský řežby mě prostě baví - pochmurná atmosféra a antihrdina, který si nebere žádné servítky, ale zároveň je v podstatě čestnej (další taková variace na Yojimba). Dále Gosha ukazuje samuraje, kteří mají k těm pravým ideálům hodně daleko a jde jim vlastně jenom o to zlato. Příběh by se klidně mohl objevit i v nějakém westernu. ()
Samurajský film zasadený v zaujímavom horskom prostredí. Príbeh je tiež zaujímavý. Zaujmú ale hlavne akčné súboje, ktoré sú veľmi dobre zvládnuté, tiež nejaké tie pikantnejšie veci, v ktorých si ako to vidím Goša "libuje". Ale k tým lesom, horám a rieke sa oveľa hodí farba, bohužiaľ tá tu nie je. Hodnotenie: 80% ()
Po všech stránkách naprosto dokonalý film. Sympatický hlavní hrdina si prochází pořádnou dávkou desiluze skomírajícího šógunátu a Hideo Gosha toto vystřízlivění mistrně zprostředkovává divákům. Populární přesah na tehdy z poválečné krize se probouzející Japonsko zde samozřejmě také nechybí. Ostatně tato paralela byla hlavním motorem jidaigeki 50. a 60. let. To co dělá ale film dokonalým je způsob jakým je hlavní hrdina konfrontován s krutou realitou a nástrahami jeho neplánovaného výletu do divočiny. Tam kde jiné snímky podobné rýpání do autorit budují na neobratném moralizovaní či ohánění se ctností Sword of the Beast hlavním postavám hází pod nohy jedno morální dilema za druhým v krásně syrové podobě bez zbytečných okolků. Díky tomu Sword of the Beast mistrovsky přirozeným způsobem vtáhne diváka do děje. Perfektně zahrané a precizně natočené bez nuceného "artu" okolo. Nádherné horské prostředí se ostatně o luxusní vzhled postará samo. Aby toho nebylo málo, tak Sword of the Beast musí dozajista být jedním z top samurajských filmů i co se týče kvality akčních scén. ()
Ronin (Mikijirô Hira) prchající před svými pronásledovateli do hor, samuraj (Go Kato) rýžující ve stejných horách zlato pro svůj klan, jeho manželka (Shima Iwashita), tři prachsprostí lupiči a hory, zakázané, protože všechno zlato co v nich leží, patří šogunovi. Skvělá kombinace pro film, při jehož sledování se nenudíte ani chvíli. ()
Je pouze mě na škodu, že jsem ´bestii´ viděl až po Gošově prvotině -ta na mě zapůsobila až magicky- takže jeho druhý film je jen výborný. Stejně ale, vizuelně se svým starším bráchou srovnatelný ..některé kompozice doslova berou dech. ()
Temný příběh, jakási japonská noir, o nesmyslnosti samurajské cti, kterou dodržují idealisté, ale okolní svět se podle ní rozhodně neřídí a i ti zatvrzelí uctívači kodexu nakonec prohlédnou, že se život nedá jednodušše nalinkovat. "K čertu se jménem a hrdostí, budu utíkat a nikdy se nezastavím" ()
Surové, drsné dobové souboje (kde je jich zde v poměru k příběhu přesně tak akorát - tzn. celkem hodně), hodnoty, kodexy a hierarchie klanů, která je překvapivě v tomto snímku podána srozumitelně a příběh se odhaluje přiměřeně postupně s jakýmsi klidným napětím. Srozumitelné - to možná i proto, že se zde nevyskytuje zase až tak moc jmen a hlavních postav s - pro Evropana - nepochopitelnými jmény a příjmeními. Pro fanoušky oldschool samurajských filmů naprostá povinnost se všemy svými klasickými plus - ať už jde o samurajskou čest a slávu, o které zde budete díky antihrdinovi celkem dost slušně pochybovat, ženskou lstivost a zrady, nástrahy a pasti, ale hlavně - hlavně všichni milujeme ty souboje! Rychlé, svižné, film odsýpá a vůbec - vše je tak, jak to máme všichni rádi. Ou jé! ()