Reklama

Reklama

Obsahy(1)

31. srpen 1939. Ze školy SS přijíždí šest polských Němců do Gleiwitz, aby se setkali s mužem jménem Helmut Naujocks (Hannjo Hasse). Stejného dne v Berlíně, okolo 12:40, vydává Adolf Hitler rozkaz číslo 1: útok proti Polsku proběhne zítra ve 4:45 podle plánu Fall Weiß. Ve své gleiwitzské vile se rovněž kolem poledního rozhoduje SS-Hauptsturmführer a významná postava Gestapa Naujocks jít do kina. Díky SS-Führeru Müllerovi (Herwart Grosse) je dobře zpraven o událostech následujících hodin. Nikterak se neznepokojuje. Naproti tomu se značně znepokojuje bezejmenný vězeň v jistém koncentračním táboře, když pojídá svoji polévku. Je příliš dobrá. Tuší v ní své poslední jídlo. Poté je také podle rozkazu Birke převezen a 1. září poslouží jako mrtvý důkaz "polské provokace". 1. září 1939, 4:45. Polští vojáci (přílušníci SS v polských uniformách) zaútočí na vysílač Gleiwitz. Pro německou armádu povel k překročení polských hranic. Druhá světová válka může začít... Objektivní a ničím nezatížený snímek, který byl ihned po svém natočení obviněn z ohavného naturalismu a perversního formalismu, byl stažen z kin a uložen do tresoru. (Pohrobek)

(více)

Recenze (17)

woody 

všechny recenze uživatele

Podle mnohých nejlepší východoněmecký film všech dob (ostatně, jak už to tak bývá, skončil krátce po premiéře v trezoru). Cenit si jej musíme o to více, že s nacistickou sebereflexí to nebylo v sovětském satelitu tak žhavé jako u západních bratrů. Východním Němcům se tvrdilo, že oni byli ti dobří, komunisti, že za válku mohli imperialisti ze západní zóny. Der Fall Gleiwitz tuto představu zásadním způsobem naboural, protože nedělá rozdíly mezi východními nebo západními Němci. Vlastně se nevyjadřuje vůbec k ničemu - syrovým a mnohdy až nepříjemným stylem (příprava falešného polského vojáka netečnými nácky) pozorujeme pečlivou práci esesáckých plánovačů, vykonávajících úkoly s pedantským odhodláním a prušáckou pílí. Diváka upoutá zejména obrazotvornost českého kameramana Jana Čuříka - nezvyklé úhly, nasvícení, detaily. A ta hudba, za tu by se nemusel stydět lecjaký dnešní film. ... Skutečně nezvykle silný zážitek od skopčáckých soudruhů, škoda jen, že ho nikdo nezná. ()

NJD 

všechny recenze uživatele

Poměrně zdařilá rekonstrukce události, která stála na začátku 2. světové války. Strašně mě ale štvalo, že i přes hodně krátkou stopáž (ve skutečnosti pouze 62 minut i s titulky - nevím proč je v informacích napsáno 70 minut) nebyl film nabitý "akcí", ale naopak divák musí strávit desítky minut nudných záběrů ukazujících jak si SSák váže kravatu, jak je další SSák v kině, atd. Chápu, že takové záběry mají dokreslovat dobovou atmosféru, ale přece to nemůže zabrat zhruba polovinu z 60 minutového filmu. Ale jinak, pokud vás alespoň trochu zajímá historie, film za zkouknutí stojí :) ()

Reklama

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Nic než holá skutečnost. Ani náznak humoru, odlehčení, sympatií či čehokoliv lidského. Chladné přípravy, chladně provedená akce. Podivuhodná práce s detaily - nacistické obličeje snímané zespoda, příslušníci SS střílející do Einsteinovy fotografie. Neuvěřitelně perfekcionalistické momenty - zálibné a pečlivé rozbíjení vázy. Žádná kladná postava - jen jedna zcela anonymní obět. Odvážná moderní vážná hudba - někdy až nesnesitelně disharmonická, ale geniálně fungující. Nacisté jako bezchybné stroje, ať při zavazování kravaty, podávání smrtící injekce nebo střelby do oběti v bezvědomí. ()

evapetra 

všechny recenze uživatele

Brilantně sehraná a natočená akce. A já zjišťuji, že nevím nic o začátku Druhé světové války, protože jsem vůbec netušila, že Němci měli potřebu své přepadení Polska před světem nějak oficiálně vysvětlit a zdůvodnit. Zkrátka i tady zahrála roli jejich preciznost, důkladnost a připravenost. Viděno v rámci Challenge Tour 2015:30 dní se světovou kinematografií. ()

Brejlil 

všechny recenze uživatele

Nemůžu souhlasit s Pohrobkem, že by ve filmu nebyl ani náznak humoru. Absurdně působící dialog při čajovém dýchánku na terase i Naujocksova úzkostlivá snaha nerozbít majetek říšského rozhlasu přeci jen vyvolají trochu hysterický smích. Film jinak působí velmi chladně, všechno, co Naujocks dělá, se dá chápat jako vysoce stylizovaný rituál oběti za úspěšnou válku. Tvůrci se vůbec nezabývají morálkou, vinou, historickými okolnostmi, "jen" zobrazují. Činí tak ale velice nekonvenční metodou, a za působivost filmu může především kamera Jana Čuříka. Hudba, moderní, pracující ovšem s náznaky známých melodií, a to nejenom německé hymny, vyvolává svými disharmoniemi velmi nepříjemné pocity. Výsledkem je film, pohybující se na samé hraně experimentu, který ovšem není příliš divácký a vyžaduje jisté naladění. ()

Galerie (15)

Reklama

Reklama