Lidský úděl 3.: Hrozba války

Kvalitativně nezůstává druhý díl předchozímu nic dlužen, Kobayashiho dokonalá filmařina a Nakadaiovy unikátní herecké schopnosti tu přímo bijí do očí, značně přituhuje dějově. V této části má krásnou roli Kunie Tanaka. I když má celé dílo v součtu přes 10 hodin, není v něm jediné(!!) hluché místo. Jeden z filmových zážitků, ze kterých se vnímavý divák dlouho vzpamatovává... (04.03.2009)

Název a rozsah našeptává, že by mohlo jít o další několikagenerační ságu, ale to je jen zdání. Ve skutečnosti celá (více než)devítihodinová trojfilmovka (nebo šestifilmovka, chcete-li) mapuje “pouhých“ cca 5let jednoho člověka.... V první třetině se seznámíme s mladým a idealistickým Kajim, který se snaží razit rudý humanismus ve vedení zajateckého, pracovního tábora. Dějově je to sice zajímavé protože divák sleduje drama ze zajateckého tábora (pro změnu) z druhé strany, ale je i nutno dodat, že Nakadai svého mladého idealistu místy dost přehrává a ani Kobayashi ještě není tak zručný a některé (i zásadní) situace vyznívají více než podivně... Druhá třetina více než co jiného napovídá odkud čerpal Kubrick pro svou Olověnou vestu, protože hardcore drill armádního výcviku je úplně stejně syrový a některé scény a dějové zvraty jsou téměř totožné. Ke konci dojde i na válečnou scénu, která byla ve své době možná vrcholem řemesla, ale dnes to už tak prostě nepůsobí.. Z Kajiho už ale běh věcí ten nejnaivnější idealismus doslova vytloukl a tak se i Nakadai ve svém hereckém projevu dostává do uvěřitelnějších rovin.. Poslední třetina je rozhodně nejsyrovější, nejintenzivnější a tím pádem i nejlepší.. Kruh se uzavírá. Kaji dostává lekci rudého humanismu z první ruky a jeho strastiplná pouť má potenciál ubíjet i diváka sedícího v pohodlí gauče... Docela Síla..... Jako celek je to (z mého pohledu) projekt značně nevyrovnaný, ale svou výpovědní a uměleckou hodnotu jistě má. (30.01.2016)

Druhá část Lidského údělu je hodně kritickým pohledem do řad japonské armády v době vojenského výcviku. Pro Kajiho to znamená velký pád a ztrátu humanistických iluzí, když zjišťuje, že tupou lidskou krutost lze nalézt téměř všude, bez ohledu na národnost či vyznání. Vojíni při výcviku absolvují nesmyslně dlouhé a brutálně vyčerpávající pochody a po návratu na kasárna pak šikanu a ponižování. Tento vojenský svět je zde popsán tak, že je z toho člověku úzko, protože zde není místo pro lidskou důstojnost, naopak navrch má bezohlednost primitivů. Dlouhá stopáž dává trochu zabrat, na druhou stranu jsem neměl pocit, že by nějaké scéna byla ve filmu navíc, každý dialog měl smysl, byť třeba až pro finální část. (01.07.2013)

Ľudský údel sa mi teoreticky pozdáva ako možný seriálový formát. Predsa, vychádza z časovej a epickej konštrukcii, zaznamenáva v ňom veľké množstvo hercov (i keď trojka ho kvôli emocionálne spriaznenosti vhodne zužuje) a poukazuje na dlhočíznosť a bezmocnosť vojnového stavu v pracovných a zajateckých táboroch. Ak by ho natočil "japonský Spielberg", dovolím si tvrdiť, že by ho vyobrazil ako chudáčikov okupantov v mandžuskom, t.j. čínskom zajatí. Kobajaši je ale realista, nemá v úmysle hrať na strunu a tento kontrast bezcitnosti opisuje systematicky a k čím väčším právomociam sa dostanú oní generáli, tým nervóznejšie a ostrejšie svoje pudy patrične vybíjajú. Ohne na planinách sú viac súvzťažne prepojené s prírodou a pokušením diabolskej zeme, čím sa estetické a nadčasové kvality prikláňajú viac na jej stranu. Nič to ale nemení na fakte, že ide o mimoriadne poctivú čistú anti-militaristickú filmárčinu. Nakadai dokáže s očami to, čo len málokto a to nie je vyslovene len sympatický. (19.08.2015)

Přesun z pracovního tábora do výcvikového tábora japonské armády Kaiovi moc nepomohl, jak se dalo očekávat vzhledem k jeho povaze a všeobecně známe vojenské „logice“, ale kvalita snímku zůstala na stejné úrovni, mě se dokonce ta vojenská kulisa zamlouvala více. Karty jsou ale rozdány v podstatě stejně, Kai se opět bije za slabší a za spravedlnost v boji proti šikanujícím sadistickým velitelům, zatímco velící důstojník se snaží z toho vytěžit co nejvíce ke svému prospěchu. Přesto je tahle Kaiova „válka“ už trochu odlišná. Na prvním místě pro něj stále zůstávají jeho ideály, ale nově se do toho v důsledky hrozby poslání na frontu mísí i přirozený pud zachovat si vlastní život, třeba i za cenu nabízejícího se útěku. Čtvrtý díl je připomínkou krátké sovětsko-japonské války v srpnu 1945. Bojové scény jsou slušně zpracované, zapojí se i tanky, převaha sovětské armády je evidentní. Konec je na můj vkus moc ukřičený, ale konečně i Kaiovým spolubojovníkům začíná docházet nesmyslnost války, kterou Japonsko vedlo, a převažuje touha vrátit se ve zdraví domů. (27.12.2013)