연애소설
Lover's Concerto
Režie:
Han LeeObsahy(1)
Ji-hwan se před léty setkal s dívkou Gyung-hee a její kamarádkou Soo-in, která ho okouzlila natolik, že ji téměř ihned vyznal lásku. Přestože je odmítnut, chce být alespoň kamarád obou dívek. Všichni tři pak prožívají krásné přátelství až do okamžiku, kdy začne přerůstat v hlubší cit, díky kterému vstupuje do příběhu zmatení. Ačkoli obě dívky tíhnou k Ji-hwan, jedna z nich se ho snaží vzdát, ale vše se poněkud zvrtne a koncert srdcí umlkne. Po pěti letech Ji-hwan začne dostávat poštou fotografie a ty ho upomenou na obě dívky, na věci které spolu prožili a vydává se hledat to, co se zdálo ztracené. (Mantis)
(více)Recenze (104)
Scénář: Han Lee .. II. Absolutně nepopsatelná krása lásky. Jednoznačně to nejplnější hodnocení, protože tento koncert lásky z ingrediencemi vyrovnaně pozitivně krásného pocitu a smutného prožitku zároveň, kde hlavně konec je city a emocemi příjemně přeplněn si opravdu nic nižšího nezaslouží!! Příběh je skládaný z několika časových rovin a někdy chvíli trvá orientace, přesto matoucí to není. Sladký trojúhelník – mladík a dvě krásné kamarádky - vedený v osudovém setkání tak jemném a dojemném, až se tají dech. Spousta překrásných a nezapomenutelných scén, kde není třeba líbání či sexu k naplnění obsahu! Zde jsem poprvé objevil perlu asijského herectví Ye-jin Son. Její postava zde nebyla ještě tak výrazná, jako v pozdějších filmech, ale mé srdce si získala na první pohled (zajímavá parafráze k obsahu filmu). Tak rád bych někdy také posunul ručičku hodin dozadu. .. 100%. ()
Opravdu nádherná romance, a o to víc mě těší, že jsem byl v tom správném naladění a náladě, abych si ji dokázal užít a zasáhla mě vší silou... (a možná to bude i tím, že jako stále ne dospělý mám radši ty fáze poznávání se a sbližování.. :) Co mě jen mírně mátlo, je poměrně neohraničené prolínání časových rovin, takže jsem občas nevěděl "který rok je" :) ()
Protože jsem pár jihokorejských filmů už viděl, řekl jsem si, že tentokrát mě nedostanou. Bohužel, film si mě získal už po půl hodině a dřív než zkončili titulky mě totálně rozsekal.. je zde tolik originálních nápadů, ostatně jako ve většině JK filmů, že se až divím, kde to pořád berou.. smutné scény které vás rozbrečí konstrastují s těmi úsměvnými, až po okamžiky kdy budete mít ústa od ucha k uchu.. nejvíc mě pobavila scéna jak ji-hwan močí do pole :) jako menší minus bych dal trochu zmatený a možná přiliš komplikovaný závěr, časové prolínání které tomu taky moc nepomůže, na konci jsem se už pomalu ztrácel kdo je vlastně kdo.. Jinak, jasná 5 //Nejdřív, jak šel čas,myslel jsem na ně stokrát za den, pak devětadevadesátkrát, osmadevadesátkrát, sedmadevadesátkrát, a pak jsem zapomněl počítat...nebyl jsem si jistý, jestli měly černé nebo hnědé vlasy...nebo jestli jsem je měl opravdu rád... nebo jestli jsme se vůbec potkali. ()
Bez umírání není romantika. V Koreji. Jižní. Ačkoli mě to většinou dost štve, zde nejobvyklejší korejské klišé fungovalo. Posledních dvacet minut. Třikrát žel, první hodinu dvacet pět se především připravovala půda pro hezké vyústění. Což jsem takřka nevydržel a skoro vypnul, přes mé oblíbené herce. Jsem si skoro jist, že napodruhé, se znalostí konce, by se mi koukalo na začátek mnohem lépe. Nevím, možná to svědčí něco o mně jako neschopném divákovi. Ale já tu jsem jen jako pasivní element: Spíš je na vině ten, kdo mě měl zaujmout, tedy režisér. Subjektivně hodně selhal. ()
Čekám zuřivou bitku srdcí a bůhví čeho ještě a - ejhle, ono to kálí na hlavu divákovu. Korejská kinematografie má u mě status pozitivní, jenže tam, kde nic není, ani Smrt nebere. Byl to suchej strom uprostřed pole, bez vody a energie. To diktátorský kázání: breč! bilo do očí fest, ale když máte pro určitý životní uzle slabost, máte nutkání jet do cíle. Já dojel, ale překážek tam bylo víc, než moje gumy dokázaly zvládnout. To jsem si zas dal... ()
Reklama