Věra Angiová

Při sledování filmu mě neustále udivovala hrdinčina naivita. Její jednání, které běžnému člověku přijde úplně nelogické s ohledem na vlastní pocity a emoce, však Věra myslí naprosto upřímně a vede ji jakési svědomí vůči straně, pocit spravedlnosti, snad i správnosti, kvůli kterému činí tak, jak činí. Avšak někdy je potřeba se zamyslet, zda je správné a upřímné vůči něčemu (v tomto případě se jedná o socialismus) skutečně správné, nebo zda s vírou ve spravedlivost strany nebudeme upřímností činit naprosto zle. (26.12.2016)

Film jsem, bohužel, neviděl, ale určitě byl velmi kvalitní, protože ho před řadou let ještě za minulého režimu v Rudém právu podrobil značné kritice Jaroslav Kojzar. Tento člověk, když v RP něco ve svém komentáři tvrdil, vždy bylo nutno myslet si pravý opak. Takže jeho záporná kritika jasně svědčí o výjimečné kvalitě. Nestačil jsem na film zajít, asi pak už byl trvale stažen. (01.02.2005)

Vera Angi je náhľad do duše mladej a naivnej socialistky, ktorá si idealizuje svet, a to aj za cenu vlastného poníženia. Tvorcovia sa snažili ukázať komunistické Maďarsko 50. rokov a ponurú atmosféru myslím celkom vystihli. Niektoré veci však idú príliš cez hranu, iné zasa nudia. Spomenúť musím scénu vo verejnej sprche, pri ktorej si príde na svoje každý milovník prirodzenej ženskej krásy, vrátane hlavnej hrdinky, dnes už nebohej Very Pap, ktorá bola vtedy fakt kus. (21.03.2019)

Film o jedné maďarské idealistce, která narazí na tvrdou realitu maďarského socialismu. Poté co mladá hrdinka si dovolí otevřeně zakritizovat vedení nemocnice, ve které pracuje, je převelena do jakéhosi "internačního tábora" na socialistickou převýchovu. Film není plný vzletných socialistických gest a póz, je spíše prodchnut onou tísnivou atmosférou beznaděje tehdejšího Maďarska. Snímek nemá ambice agitovat proti straně, spíš vše ukazuje v jakémsi dokumentárním duchu a nevyhýbá se i problematice vztahů a citů. Tímto dostáva film další rozměr, který jsem velice rád přivítal. Tvůrci nakonec nastavují ono "zrcadlo" tehdejšímu režimu velice zručně, ale bohužel mu chybí onen náboj, který by diváka strhnul, což tím nechci říct, že by se na to špatně koukalo. (03.12.2006)

Jojo, taky jsem motivaci jednání hlavní hrdinky nechápal. Byla tak naivní? Nejpravděpodobnější se mi zdá, že ji k jednání nutil jakýsi pocit upřímnosti, pravdivosti či správnosti. Ovšem kritérium správného jednání nelze určovat nijak objektivně. A subjektivní chápání správnosti činů pak může být značně pokřivené a může škodit! Nejhorší je, že takové jednání se může změnit v udavačství, které sice strana ocení, ale jinak bude takový člověk v duchu pravdy páchat zlo! Podobným příkladem byl Pavlík Morozov. Zajímavý postřeh: To co bylo v době vzniku na filmu kontroverzní a nepřijatelné na mě dnes působilo jako velmi realistické zobrazení oné doby. Toto vidění mi asi nejvíc připomnělo Formanovy české filmy nebo vidění Milana Kundery. Zřejmě proto nepřijatelné zobrazení, protože realistické, neboť neodpovídalo oficiálním představám, jak by situace měla být viděna (z hlediska komunistické strany). (30.11.2006)