Světla velkoměsta

Tento film je, zdá se mi, trochu neprávem ve stínu jiných slavných Chaplinových děl: humanistického Kida či protifašistického Diktátora. Světla velkoměsta za nimi v žádném směru nezaostávají. Od první scénky, v níž se Tulák probudí na právě odhalované soše až po úplný závěr nabízí velmi vyrovnanou kvalitní podívanou. (Tato vyrovnanost mi trochu chyběla u Moderní doby, kde je rozjezd tak geniální, že zbytek filmu pak zklamal náhlým příklonem k průměru.) Světla velkoměsta taková nejsou: Vyprávějí samozřejmě o našem starém známem Tulákovi, ubožákovi bez domova a bez peněz, který přežívá díky svému specifickému daru "vybruslit", trochu poctivě a trochu nepoctivě, z každé problematické situace. Tulák tentokrát potkává bytost - samozřejmě ženu, jejíž situace se mu jeví ještě neutěšenější. Mimo svou chudobu je totiž ještě slepá. Ona dívka považuje Chaplina, samozřejmě v důsledku blaznivého sledu okolností, za boháče. A on, sám zcela bez prostředků, se snaží dál pro její radost a potěšení, své bohatství předstírat. Jde o melodrama a proto svou náklanost k dotyčné ženě přivede k maximální oběti. - Při tomhle filmu diváci v kinech jistě velmi slzeli, ovšem jen místy to bylo dojetím... Film totiž zároveň obsahuje celou řadu z těch nejvydařenějších Chaplinových gegů: od úvodního odhalování sochy, přes scénu placení -neplacení v restauraci, až po legendární boxérské vystoupení v ringu. Zkrátka Světla velkoměsta jsou výborný a, jak jsem již řekla, neprávem přehlížený film, který má své místo mezi těmi nejlepšími. Začíná se mi zdát, že Chaplin prostě neuměl natočit nic slabšího. (15.06.2005)

Ihned na začátku se přiznám, že dosti podobný Cirkus se mi líbil o něco více, ale tím rozhodně nechci ubírat na kráse a blyštivosti Světel velkoměsta. Ve výsledku to není až zase tolik komický film jako jeho (již výše zmíněný) předchůdce, ale u "opilecké scény v restauraci" či u "píšťalkové scény" jsem se vážně od srdce pobavil. Vedle humorných peripetií se zde paralelně objevuje vážná linie, která se více či méně točí kolem slepé květinářky a vztahu Tuláka k ní. No a když to všechno dopadlo, tak jak to nakonec dopadlo, tak mi bylo Tuláka opravdu líto. Zkrátka vysoce kvalitní (a stále ještě němý) Chaplinův film, kterému by se sice dalo něco vytknout, ale ve výsledku jde o slušnou podívanou. (17.10.2011)

V jádru docela prostý příběh o lásce mezi Tulákem a slepou dívkou, ale v Chaplinově podání samozřejmě jako vždy prodchnutý množstvím povedených gagů. Některé byly obzvlášť nápadité a mistrně vyvedené. Třeba první scénka v baru při tancovačce a podávání špaget. A už vůbec ten nápad vytvořit postavu alkoholického boháče, který si pamatuje svého největšího "kámoše" Tuláka jen v opilosti, ale za střízliva ho nezná... Když se zamyslíme nad tím, jak náročné v té době muselo být natáčení podobných grotesek (aby všechno vyšlo co nejpřesněji a bylo navíc i beze slov zřejmé, jaké mají postavy záměry...), tak musíme před Chaplinovým umem smeknout klobouk. A to právě i přesto, že z dnešního pohledu nám některé věci třeba přijdou nedokonalé. Tenhle film ale rozhodně v rámci podobných filmů nasadil laťku hodně vysoko. ~(4,1★)~ (17.01.2021)

Světla velkoměsta na mě zafungovala daleko více jako série groteskních scének, které občas nedrží až tak dobře pohromadě, než že by mě zaujala svým příběhem jako takovým.. ovšem vzhledem k tomu, že je většina těch scének opravdu zábavná, tak jsem vlastně spokojen (na rozdíl třeba od Moderní doby).. trochu slabší 4* ... P.S.: toto je jednoznačně nejlepší boxerský zápas všech dob :) (12.11.2013)

Přepsáno v listopadu 2019. Film Světla velkoměsta je velkolepé představení energií nabitého cirkusového klauna. Charlie Chaplin se tvrdošíjně postavil nástupu mluveného filmu usilovnou prací, zdokonalil a s důmyslnou pečlivostí pozměnil svá vlastní dřívější estrádní vystoupení i melodramatické toky pro záchvěvy emocí, aby sám sobě dokázal, že je stále schopen dosáhnout filmového úspěchu s pantomimickou zběsilostí cirkusového klauna. A Charlie Chaplin sklidil zasloužený potlesk. Cirkusový klaun je stále sarkasticky kousavý, přesto sociální kontrasty slouží především k efektnímu nasvícení jevištního parketu a k citovému zdůraznění shledání pro úplný závěr doznění. Cirkusový klaun je v dobré fyzické kondici, předkládá rozpustilost ve složených obrazcích dokonalé koordinace a taneční choreografie čar pohybů. Ta artistická zvukomalebnost našla estetický soulad řádu, vynalézavost s přizpůsobivostí jsou vhodnými společníky k dosažení stavu upřímné radosti ze života. Cirkusový klaun se vyznává z přebytku něhy a rozdává rozkvetlé košíky z lásky. Středem rozvášněně žádostivých hrátek je Charlie, toulající se nerozvážně v životních touhách. Je nuzným básníkem na bujarých hostinách smetánky, je i nestandardním manuálním pracovníkem, je soucitným dobrodincem, je ušlechtilým ochráncem a rozněžnělým romantikem. Cirkusový klaun se odrazil ke svému životnímu výkonu a v soustředěném transu předvádí dokonalé tvary piruet a poetické zákruty pocitů. Důležitou postavou je mladá květinářka (zajímavá Virginia Cherrill), slepá dívka s křehkým úsměvem čisté nevinnosti. Romantické vzplanutí ctí povznášející romantické ideály a nevznáší žádné osobní nároky. Radost ze života je odzbrojující. Významně kontrastní postavou je bohatec (zajímavý Harry Myers), čerstvě opuštěný nevěrnou manželkou. Alkoholické zatmění mysli je bezstarostně otevřené a vděčné svému zachránci života, leč střízlivost si potrpí na důstojné ceremoniály a třídní realitu. Z dalších rolí: stará a dobrotivá babička slepé dívky (Florence Lee), spolehlivý sluha bohatého pána James (Al Ernest Garcia), Charlieho urputný protivník za boxerskou slávou (Hank Mann), ctihodně důstojný starosta města v řečnickém projevu (Henry Bergman), párek loupeživých zlodějů (Joe Van Meter a Albert Austin, též v roli metaře a Charlieho spolupracovníka), chviličku vítězství užívající si boxer (Tony Stabenau), neúčinně pověrčivý černošský rohovník (Victor Alexander), s Charliem nespokojený vedoucí metařů (James Donnelly). původní Charlieho soupeř za boxerskou odměnou (Eddie McAuliffe), či trpělivý rozhodčí boxerského zápasu (Eddie Baker). Světla velkoměsta jsou k dokonalosti dovedným estrádním výstupem cirkusového klauna v choreografické souhře pohybu, v neutuchající touze po životě a také v něžnosti překypující melancholické poezii života. Obdivuhodný filmový výtvor v klaunské neposednosti snění! (30.07.2010)