Moderní doba

Díla, který vznikala na přelomu němé a zvukové éry jsou převážně podivnými, obtížně koukatelnými hybridy. Kvalita i takových snímků jako je Vrah mezi námi je podrývána mizernou prací se zvukovou stopou a rozdělením mluvených a nezvučených částí, které je ne nepodobné předpokládanému nasycení vesmíru hmotou. Moderní doba je vlastně podobným křížencem, ale díky tomu, že vznikla v době kdy se němé snímky už dávno netočily, je křížencem poučeným. Byť je na dialogy skoupá a většina se jich odehrává v mezititulcích, Chaplin pro ni zkomponoval vynikající doprovodnou zvukovou stopu, která se skládá z diegetických hluků a nediegetické hudby. Neméně podstatné je, že je nafutrovaná vynikajícími gagy (zfetovaný tulák v base, prezentace jídelního stroje...), které nepůsobí dojmem stokrát opakovaného. Velmi čitelný se jeví i sociální komentář, který se promítá i do nekonaného happy endu (byť se takový přímo nabízel). Z hlediska vyprávění obrazem se pak jedná o Chaplinovo opus magnum. Gejzír vizuálních nápadů v továrně na začátku filmu, mluví za vše. (23.09.2011)

Pro mě osobně trochu hůře stravitelné. Méně konzistentní než The Kid, občas jsem si uvědomoval naivitu tehdejší sociální kritiky, v některých okamžicích jsem si říkal, že je Chaplinova "nešikovnost" v nových zaměstnáních přehnaná (pokud to ale budu chápat jako sled groteskních scének, pak ok). Tolik negativa. Na druhou stranu geniální scény člověka ve stroji, člověka krmeného automatem, bruslení v obchoďáku nebo chaplinův zpěv. Také závěr, který film poněkud zvedl a Paulette Goddard, která dokázala být Chaplinovi rovnoceným partnerem. Některými lidmi kritizované prvky němé éry mi v tomto filmu vůbec nevadily. (17.07.2011)

Internet je plný Chaplinových citátů. Některé jsou moudré, jiné vtipné, většina z nich oboje dohromady. Vzpomínám si na jeden, který jsem v nich nenašla. Bylo to konstatování, že film a zvuk se navzájem nesnesou. Ano, Chaplin nebyl až takový vizionář, měl své limity. Jeho zaujetí němým fimem nám ale mohlo přinést tento parádní kousek, v době, kdy se němé filmy vozily na zpracování do fabrik s celuloidem, kde z nich vyráběli hřebeny a jiné užitečné předměty. Tento soubor gagů, jen ledabyle spojeným příběhem tuláka a chudé dívky, si přesto dodnes udržel své fanoušky. Pro studium němých gagů ho používal i Louis de Funès a další. Fascinující je rytmus, akce, malá pausa na vydechnutí a další akce, aby se měl divák zase čemu zasmát. A dostatek podnětů, aby měl po filmu nad čím přemýšlet. I dnes se máme od Chaplina co učit. (03.01.2016)

Moderní doba je velmi slavný a bezvýhradně chválený film, takový, u jakého se očekává, že jen splníte kvótu a bez řečí mu dáte plné hodnocení. To nemůžu udělat, protože je na můj vkus přeplácaná. Mnoho scén patří k ikonickým symbolům filmové historie, mnohé jsou nadto opravdu vtipné. Ale nemůžu se zbavit dojmu, že víc než o obsah šlo tentokrát Chaplinovi o sdělení: "Říkáte, že nepřežiju nástup zvukového filmu? Tak koukejte, jak z toho vybruslím." a ve značně nesouvislé sérii lepších, horších i výtečných skečů to předvádí. Třeba jedna scéna je na pohled jako z němé éry, protože se v ní nemluví, zato v ní hraje důležitou roli zvukový efekt kručení v břiše. V neméně slavné scéně se ztracenými manžetami Charlie inovuje svou postavu zpěvem. Nebo jednoduše nechá mluvit jiné a sám (vzdorovitě?) mlčí. Umím si představit, že v době, kdy se film utrhl ze řetězu a bonus zvukové stopy ho přivedl k extrémní ukecanosti, Moderní doba dojala nejednoho pamětníka. A že její okázalou symboličnost budou ještě sto let ze všech stran ohlodávat nadšení kritici. Ale není dokonalá a vyrovnaná. 80% (19.09.2006)

Varovanie pred studeno zmechanizovaným svetom, požadujúcim stále vyšší výkon bez ohľadu na prirodzenosť človeka, dominuje prvej polovici mixu sociálnej drámy s groteskou. Druhú tvorí opakovaná neúspešná snaha biedneho páru usadiť sa a nájsť zamestnanie. Gagy sú na úrovni, ale akoby vytiahnuté z množstva Chaplinových krátkych filmov. Ozvláštnenie predstavuje použitie zvuku: film využíva postupy nemých filmov - dominuje hudba zložená Chaplinom, hlasy vydávajú výlučne reprodukčné prístroje, prirodzené dialógy obstarávajú medzititulky (okrem pesničky v závere). Striedanie zobrazenia medzivojnovej reality zmietanej vlnou nezamestnanosti a štrajkov s humornými scénami sa vydarilo a film svižne odsýpa striedajúc tragiku a komiku života. Hoci z hľadiska tvorivého námetu film nepriniesol veľa nového - zmechanizované mesto pod drobnohľadom továrnika ukázal Fritz Lang v Metropolise, pásovú výrobu žánrovo obdobne spracoval Clair v komédii Nech žije sloboda! - stal sa divácky vyhľadávaným, populárnym a scény z neho všeobecne známymi. 70% (24.10.2005)