Obsahy(1)
Bilanční dokument k osmdesátinám bubeníka, textaře, zpěváka, spisovatele, dramatika, principála, malíře, ale také neukázněného katolíka F. R. Čecha... František „Ringo“ Čech je typickým příkladem renesanční osobnosti, a to se všemi pozitivními i negativními konotacemi, které toto sousloví přináší. Pražský rodák, jenž pochází z rodiny vídeňských Čechů, zasáhl do životů nás všech, aniž bychom si to uvědomovali. Ať už svými uměleckým počiny, nebo politickými názory. Ty bývají nezřídka označovány za kontroverzní. F. R. Čech je člověk, který pro svůj naturel nemůže být nikomu lhostejný. Jedna část společnosti ho obdivuje, ta druhá zatracuje. Dokumentární film Jakuba Slomianyho a Petry Všelichové si nedává za úkol na této bipolaritě nic měnit. Umělci, na rozdíl od politiků, si mohou dovolit společnost rozdělovat. A přiznejme si, že Ringo je víc umělec než politik. Také proto ho v roce 2015 prezident České republiky Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy o stát v oblasti umění. Desatero podle Ringa ovšem není pouhým bilančním dokumentem o populárním umělci. Kromě obecně známých fakt z Čechova života a jeho veřejně proklamovaných názorů přináší dokument i nezvykle emotivní momenty. Na sklonku života totiž Ringo přivádí diváky do jihočeského Římova, kde prožil bezstarostné dětství, a dává nahlédnout do hlubin své duše, byť svým typicky svérázným způsobem... (Česká televize)
(více)Recenze (13)
F. R. Čech nám bez servítek demonstruje, koho všechno dokázal za život nasrat. Všechny členy kapely Olympic, Národní galerii, fanouškovskou základnu pražské Sparty, svoji manželku a značnou část obyčejného obyvatelstva republiky České. Ringo je zkrátka a jednoduše unikát, ale jeho odvaha, flegmatičnost a smysl pro humor v jakémkoliv podání se musí uznat. Stejně tak jako jeho obraz zvířat obdivujících piču. ()
František Ringo Čech ani v závěru života a ve svém dokumentu nedokáže být vážný a stále si hřeje image s kterou ho známe, ale také mnoho lidí dráždí. Svůdník žen, který se za nevěru nestydí, ale naopak se jí chlubí. Malíř, jež doslova popudil půlku národa, když o sobě rozšířil, že si NG koupila jeho obraz. Herec, který zase tolik nehraje a také politik. V této funkci poznal, jak moc se dá mezi politickými dinosaury změnit a udělat. Mluví o sobě bez skromnosti a s neskrývanou pýchou. Jenže jen ti, co ho dobře znají ví, že se musí brát s nadhledem. A je s podivem, že to stále nedokáží a pořád si myslí, že všechno, co říká myslí vážně. Ani mě moc nepřekvapilo, že se nevyhýbá ani on ani jiní kontroverzím, kterých se kolem jeho života událo dost. A tak mi snad jako jediné, oproti jiným podobným dokumentům, chybí konfrontace s přáteli nebo rodinou. ()
O většině témat bych si rád od Franty poslouchal mnohonásobně delší dobu. Navíc i v osmdesáti je pořád zábavný. A naštěstí se dokument i slušně vypořádal s přijetím bývalého režimu. ()
Karel Šíp v bilančním medailonku o oslavenci říká doslova: „Prostě do čeho se pustí, tak nějakou kvalitu to udělá“. Vidím to podobně. Můžete si o tomhle „brouku pytlíku“ tuzemské kultury myslet cokoliv. Nemusí vám sedět jeho humor, jeho náklonost k bývalému prezidentu, jeho projev, jeho vztah k ženám, jeho zvířátka obdivující piču, barva košile……ale za Františkem „Ringo“ Čechem něco zůstane. A teď určitě na něco zapomenu, ale jsou to knihy, divadelní hry, stopa v politice, obrazy, hudba…..a nakonec možná i ta kontroverze. Navíc to, alespoň pro mne, byl vždycky pro ucho líbivý vypravěč. Je to ten typ člověka, s kterým nemusíte souhlasit, můžete kroutit hlavou nad jeho slovy, ale stejnak ho rád posloucháte…..a stejně, tak mi bylo příjemné sledovat jeho, o nepožádáš manželky bližního svého, oproštěné desatero. ()
Reklama