Zvířecí zuřivost

Primal rage je klasika z konce osmdesátých let, která si v žádném případě na nic nehraje a celkem solidně baví. Odlehčená zábava s ultra jednoduchým dějem začíná u kousnutí roztomilé opičky a následným přenosem infekce zuřivosti na člověka. Samozřejmě zanedlouho ona infikovaná osoba pohryže další a ta zase další... A to už tu máme celkem pěknou skupinku tuze moc nasraných lidiček. Jak jsem říkal. Jednoduchá zábava bez větších kopanců s únosnosnou mezí nelogičnosti, ucházejícími akčními momenty, s celkem povedeným makeupem nakažených, samozřejmě tu najdeme i mladý ječící puberťáky a taková ta dobrá nálada starších béček, na kterou prostě nedám dopustit je cítit každou minutou. Jako oddychovku mohu jen doporučit. (05.05.2010)

Italské horory pokud člověk nehledá, tak se k nim málo kdy dostane, ale jsou docela lehce sehnatelné a kolikrát kvalitnější jak americké. Námět mě nepřekvapil vůbec a není něčím extra zajímavý. Opice v laboratoři pokouše studenta a ten získá zuřivost a kouše se dále a dále. Naštěstí je film natočen celkem v pohodě natočen, tak se to i užít. 50% (27.07.2014)

Na VHS jako Zvířecí zuřivost. Novinář se vloupe do laboratoře, kde ho pokouše rozběsnělá opice a nakazí ho zuřivostí. Ten pak ještě kousne studentku a ta zas pokouše partičku grázlů. Takže všichni pak běhají a zabíjejí...mě se zrovna tenhle horor docela líbil, lepší než béčka co se natáčí dnes. Pěkně zpracované. (19.06.2006)

I tahle zapomenutá osmdesátka kolovala v našich půjčovnách, tehdy jako Zvířecí zuřivost. V ní laboratorní pavián pokouše zvídavého mladíka, kterého nakazí smrtelnou nemocí. Jeho rána mokvá, kůže se mění k nepoznání a zvyšuje se jeho animální agrese. Každá podrásaná nebo pokousaná oběť se navíc mění ve stejnou zuřivou bestii... Není to však žádné terno. Teen ksichty jsou koukatelný a děj odsejpá celkem svižně, masky jsou na tom ale znatelně hůř, a pokud budete čekat závěrečný masakr na školním plese, nedočkáte se. Takže spíš průměr. Režie: Vittorio Rambaldi. (27.07.2014)

Typická osmdesátková záležitost se všemi znaky nejen italského hororu - dlouhovlasé děvečky, ale nahota kupodivu chybí, hudba, kdy vedle průměrné středního proudu zazní i metal, a samozřejmě klasika od Simonettiho, krev a kupa znetvořených mrtvol. Stačí jedno kousnutí infikovanou opicí a chudáka ovládnou nekontrolovatelná zuřivost a síla. Ta má blíže ke vzteklině, než zombie filmům. Oběť se ale pomalu mění v monstrum, kdy nechybí trhající se kůže na obličeji doprovázená rudými výstřiky. Samozřejmě speciální efekty, jež měl na svědomí mistr Carlo Rambaldi, a krvavé masky jsou tím nejlepším. Ale i příběh má smysl, a jakmile se rozjede, nezastaví se až do rozkošného konce se zavlažovacím rozstřikovačem. Za pozornost stojí také bizarní a nápadité masky účastníků halloweenského večírku a jejich vtipné využití během mordů - oběšenec či postava s obličeji a vodovodními kohoutky vyloženě potěšili. Děkuji Ratchetce za tip na titulky. p.s. jen ve filmu hráli jiní herci, než jsou uvedeni zde v přehledu. (07.04.2023)