Touha Veroniky Vossové

Osaměle a ztraceně bloudí okolo tramvajové zastávky Geiselgasteig nedaleko Bavaria-Studios žena děštěm. Fascinován jejím elegantním zjevem zavede ji sportovní reportér Robert Krohn (Hilmar Thate) do města a den nato ji vezme do nobl kavárny, kde si ona od něj půjčí 300 marek. Reportér ještě netuší, kým tato diva vlastně je: Veronikou Voss (Rosel Zech) - bývalou Ufa-star. Rolí již nedostává, ale starší dámy ji ještě drží v paměti - ve foyer kavárny dokonce visí její obraz... Pozdní dílo Rainera Wernera Fassbindera tvoří prostředník mezi filmy Die Ehe der Maria Braun a Lola a je součástí grandiózní trilogie, jež se vypořádává s kulturním a politickým dědictvím nacistického Německa. Film je vlastně založen na skutečném osudu herečky Sybille Schmitz a svojí černobílou formou je ostrou alegorií vůči všem těm melodramatům, jež tak hojně vznikala za Třetí říše. Do německých kin se film dostal jen čtyři měsíce před smrtí svého autora. (26.05.2005)

Drahý bože, to je podivný film! A to už se mi dlouho nestalo, že bych si tohle řekla, mám velkou radost. A dalo by se říci, že jsem příliš vyděšená na to, abych prošla tmavým bytem do své postele. Sama už tři dny dýchám jako hlavní čarodějnice Helena Marcusová ze Suspirie, spánek se mi vyhýbá a takovéhle věci nadměrně podporují moji představivost. Sehnsucht je myslím mnohem obsažnější slovo než česká touha. (05.02.2015)

Z mého pohledu spíš průměrnější drama R. W. Fassbindera, které napodobuje tradiční melodramata produkovaná německými ateliéry UFA z období německé Třetí říše. Režisérovi slouží tragický osud filmové divy závislé na opiátech k nenápadnému připomenutí nacistické minulosti mnoha německých umělců. Zajímavý je motiv drog - sám Fassbinder jich nemálo vyzkoušel a konec konců se těsně po dokončení filmu nešťastně předávkoval. Celkový dojem: 55 %. Na můj vkus trochu pomalé tempo a tradicionalistické filmové podání. (08.08.2009)

Toto drama s nádechem krimi, je natočeno tradičnějším způsobem, než jsem u Fasbindera zvyklý. U tohoto věčného experimentátora, však film, který nejde vlastní cestou, jako experiment působí. Přeci jen se zde ale fanoušci fanoušci hříček dočkají. Skvěle je například vymyšlen úvod do filmu. Veronika Vossová sedí v kině a sleduje film, ve kterém hraje hlavní roli. Scéna, jenž pozoruje na plátně je však její život. To však divákovi docvakne až někdy v polovině filmu. Jinak se film vyznačuje skvělými hereckými výkony. Krom hlavních představitelů stojí za zmínku například postava amerického černošského vojáka, která filmem bez nějakého hlubšího významu proplouvá a kterou jsme mohli za stejných okolností vidět i ve snímku Lola. Zajímavá je i dvojice starých lidí, kteří jsou nepřirozeně veselí. Když se však divák dozví příčinu jejich štěstí, až z toho zamrazí. A to je asi největší klad tohoto filmu, režisér nám zde předhazuje různé absurdní výjevy, jenž se pak v průběhu snímku stávají zcela logickými. Jedná se o skvělé dílo, bohužel je však ve stínu starší Fassbinderovy tvorby. (15.06.2009)

Výtečný film, oplývající množstvím ryzích filmařských kvalit. Byť jsem se musel zpočátku do toho dost nutit, protože úvod na mě působil zmateným a nepříjemným dojmem (a samotná titulní postava mi byla extrémně nesympatická). Inspirace filmem Sunset Boulevard je zde nepřehlédnutelná, ale Fassbinder si jde zcela svou cestou - podle mě například pro něj není tak důležitá věrnost v zobrazení historických reálií (podobný dojem jsem už měl z jeho předchozích historických filmů - všechny na mě působily velmi současně, jako by se odehrávaly v době, kdy byly natočeny, nikoli v době, do které byl děj zasazený), jako spíše jiné aspekty - jako např. způsob nasvícení a snímání každé scény (samotná Veronika Voss v jedné scéně pronáší: "Světlo a stín. To je tajemství filmu. Víte to?"), a vedení herců (všichni do jednoho jsou zde naprosto výborní). Film se postupně přehoupne až do jakési detektivky, kde je samotná titulní postava částečně odsunuta do pozadí, a pozornost se soustředí na postavu sportovního reportéra, který usiluje odhalit pravdu - což je změna, která se mi osobně líbila, a která celý děj přivede až k velmi působivému zakončení. Nebýt jakéhosi zvláštního hektického dojmu, kterým na mě ten film působil, asi bych za sebe neměl problém jít na maximální hodnocení - můj oblíbený Fassbinder mě zde opět zcela dostal. (18.06.2017)