Hans Staden

,,Jídlo přichází!''  --- Po šílené Válečnici jsem si potřeboval spravit chuť (no to není úplně dobrý příměr u filmu o kmeni kanibalů .-) a tak jsem si dal tuhle cestopisně-dokumentární klasiku. Na filmové zpracování jsem byl velice zvědav, protože knihu jsem četl a byl jsem z ní doslova paf. Sbírám staré cestopisy a i když Hanzelku se Zikmundem si rád přečtu, baví mne zejména ty staré psané před několika staletími. Jeden čas vycházely v Mladé Frontě knihy jako Tragické námořní příběhy (i s nádhernými rytinami) o ztroskotání portugalských plachetnic a vše se to také odehrálo kolem půlky šestnáctého století tuším u pobřeží Afriky. Stejně tak tohle se Stadenovi všechno skutečně stalo a Hans Staden své vzpomínky sepsal po svém návratu v knize Dvě cesty do Brazílie. Musel to mít asi s Bohem hodně dobré, protože domorodce kmene Tupinambá lehce děsil tím jak se pořád modlí a také důsledky svého modlení. Nejednou to totiž vypadalo, že opravdu komunikuje se svým mocným Bohem což na pověrčivé domorodce účinkovalo dvojnásobně. Jemu to zachránilo život a jen díky tomu se nestal jídlem, což bohužel potkalo mnoho jiných. Ač je ve filmu kanibalská hostina jen jedna, v knize toho popisuje více. Včetně přípravy a porcování masa... No já být zajat kmenem lidožroutů, tak se asi modlím neustále. Tady jsme navíc hluboko v šestnáctém století, kdy víra v Boha asi byla pro takovéto cesty přes celý svět nezbytná. Staden si nic nevymýšlí, vše popisuje věcně, jasně a stručně. Popisuje to však takovým způsobem, že z jeho díla mají dodnes radost etnografové a dokonce jsem kdesi četl, že to je jeden z nejstarších a nejskvělejších popisů života domorodých kmenů Brazílie. Film je natočen parádně, není to žádný halywůd, ale klade se důraz na autenticitu prostředí. Domorodé vesnice jsou udělány perfektně, stejně tak jsou skvěle ukázány i domorodé kmeny se svými obřady, tanci a zpěvy. Vůbec celé to gestikulování a pokřiky.. Prostě super. Zajímavé bylo vidět i to jak jsou bojovníci veselí a mají rádi humor, případně jak umí i zakalit a pořádně se opít domácím alkoholem. Válečníci i jejich ženy byli ztvárněni dokonale, malování, ozdoby z peří, mušliček a korálků... Prostě paráda.  Samozřejmě všichni téměř nazí, včetně žen... Ne jako ve Válečnici ženské v podprsenkách, kraťasech a vůbec komplet v bavlně... :-). Chlapi všichni udělaní jak bych od válečníků živící lovem celou vesnici a chránící ji před nepřáteli očekával. Komentující Yardak má trochu pravdu v tom, že to mohlo být napínavěší. Kniha napínavá je i když čtenář ví, že se Staden vrátil, páč by to jináč těžko sepsal že... :-). Přesto pokaždé když jej vezli na hostinu (jako čerstvé maso), napětím jsem ani nedýchal... Stejně tak mne fascinoval fakt, že se jej coby domnělého Portugalce nesnažili francouští obchodníci nějak z toho pekla dostat. A to ani když je prosil ve jménu Boha jako křesťany. Holt když spolu válčí dvě různé koruny, musí se to respektovat i v džunglích na konci světa... Každopádně takhle má vypadat historický film. A zase točeno v devadesátkách... Překvapí dneska dneska někdo něčím takovým?  Asi těžko.  Dávám za 5 zrcátek. * * * * * (13.05.2023) (méně) (více)