Jak sladký byl můj Francouz

Príbeh námorníka, ktorého zajmú domorodci z kmeňa Tupinamba a keďže ho považujú za Portugalca, rozhodnú sa ho zjesť. Tento film zobrazuje domorodcov ako úplných magorov a keďže som pred ním videl novšie, lepšie spracovanie (Hans Staden), zachraňuje ho len tá džungľa (teda to, čo z nej v dobe natáčania zostalo), nahé indiánky a fakt, že mám rád filmy s domorodcami. (08.02.2012)

Hodně kazil můj dojem z filmu simultánní dabing. Proč tam radši nedali titulky? Ovšem na počátek 70. let to byl i bez toho šíleného dabingu docela amatérsky natočený film. Jedna hvězdička je za ochotu a odvahu indiánů udělat ze sebe idioty a jedna za politickou nekorektnost. A ta poslední za odvahu producentů jít do takového projektu. (18.11.2008)

Byl chutný, ten můj Francouz (Como era gostoso o meu Frances) aka How Tasty Was My Little Frenchman*** (Brazílie 1971)*** Scénář a režie: Nelson Pereira dos Santos*** Kamera: Dib Lufti*** Hudba: Guilherme Magalhães Vaz, José Rodrix*** Střih: Carlos Alberto Camuyrano*** Hrají: Gabriel Araújo, Gabriel Archanjo (Mbiratata), Ana Batista, João Amaro Batista, Arduíno Colassanti (Francouz), Manfredo Colassanti (obchodník), Hélio Fernando, Eduardo Imbassahy Filho*** Jazyk: Portugalština/jazyk Tupi/Francouzština*** 84 min*** Konec 16. století. Francouzský námořník považovaný za Portugalce je zajat indiány a je mu oznámeno, že bude sněden. Před tím ho ale čeká osm idylických měsíců v ráji. Pokouší se uprchnout, ale nakonec skončí tak, jak mu bylo řečeno. Syrové filmařské postupy a prokládání příběhu citáty dodává filmu až dokumentární ráz. (23.01.2008)

Film s Indiány, který není westernem. Který se neodehrává v na prériích Severní Ameriky, ale v pralese Jižní. Děj je z století šestnáctého a ne devatenáctého. Tak trochu je to inspirováno Hansem Stadenem, a jeho knihou - bestsellerem ,,Pravdivá historie a popis země nahých a strašlivých lidožroutských divochů, nalézající se v novém světě Americe" nicméně s Francouzem, který měl jiná štěstí i neštěstí. Zase na druhou stranu některá prokletí vyjdou. (21.02.2022)

Stát se otrokem indiánů s vyhlídkou na to být sněden není žádná výhra. A přeci zajatý Francouz jen neúpí, nýbrž si také užívá. Dostane manželku, s níž tráví idylické chvíle o samotě, procházkami, laškováním, ve vodě (skoro jako v Modré laguně) a při tom myslí na útěk. A když se mu naskytne možnost vyloupit hrob, odstranit soka a ukrýt poklad, aby jej při nejbližší příležitosti vyzvednul, zdá se, že jeho štěstí už nic nezabrání. Jenže co na to náčelník, jehož je otrokem? Z části dokument o indiánech, jejich práci i zábavě, nechybí ani válečný střet s jiným kmenem. A v momentě, kdy se i Francouz zbaví oděvu, nikoho oblečeného už neuvidíte. Ale je to jako sledovat dokument ze života naturistů. Jen jsem měl pocit, že skutečných indiánů ve filmu zas tolik nebylo... K původním třem * přidávám po drahných letech ještě jednu za prales a scény ze života domorodců. Jen z té jejich hudby mi chvílemi pískalo v uších. (02.05.2022)