Häxan: Čarodějnictví v průběhu věků

Slavný dokument Häxan je bizarním němým filmem, který zkoumá povahu čarodějnictví a ďábelskosti od starověké Persie až do tehdejší moderní současnosti a používá k tomu nejrozličnější filmařské prostředky od statických obrazů, přes hrané scény až po řadu živých dramatických rekonstrukcí z dobových pramenů. Je obtížné film zařadit, neboť překračuje hranice žánrů, především pak dokumentárního filmu, který je počátkem dvacátých let minulého století ještě stále neujasněný a nedefinovaný. Čarodějnictví v průběhu věků je zčásti poctivé vědecké cvičení, které nachází souvislosti mezi starobylým strachem a neporozuměním moderním duševním chorobám, a z části erotický horor. [8/10] (Aljosha, Svensk) (Němý, čb. /// Scénář: Benjamin Christensen podle románu McTeague Franka Norrise /// Kamera: Johan Ankerstjerne /// Hudba: Launy Grøndahl (1922), Emil Reesen (verze z roku 1941)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (10.03.2010)

Pozeral som SEčko, oproti pôvodnej verzii skrátené o nejakých 18 minút a celý film si hovorím, že by to znieslo ešte vystrihnúť minimálne celý úvod, aby v závere (vcelku sofistikovane) dostál ďalšieho významu. Problém mám iba s formou dokumentu s popiskami. Oni vlastne opakovane zosmiešňovali samých seba, keď dookola omielali stredovekú naivitu, pričom scény majúce v svojej strašidelnosti slušnú atmosféru, kostýmy a dobré herecké výkony, tým strácali na pôsobivosti. Ignorovať som to dokázal pri fantasy vložkách s diablom, na metlách, na cintoríne..., a pri týraných (súdny proces), či deformovaných (záver) starenách. To bolo značne nepríjemné. Zážitkovo medzi troma a štyrma hviezdami, historicky bezpochyby významné a odvážne dielo. A keby nič, aspoň zistíte, že koniec po švédsky sa povie slut :) (30.05.2018)

Člověk se až diví, co všechno se mohlo v roce 1922 natočit. Na svou dobu nepochybně odvážný snímek popisující čarodějnické praktiky. Není jistě překvapením, že ono pověstné Kladivo na čarodějnice povětšinou tvoří detailní popis různých sexuálních praktik. Čarodějnictví v průběhu dějin je na svou dobu jistě originální a svěží dílko, jemuž podobné bychom těžko hledali, ale zase tolik mne to nevzalo. (11.05.2009)

Na rok 1922 je Häxan skutečně strhující dílo! Benjamin Christensen, který dokonce sám ztvárnil toho nejvyššího raracha, dal do kupy působivou výpravnou koláž ve které propojil něco málo z historie a jak lidstvo v raných dobách pohlíželo na okultno. Dále něco o čarodějnictví a jejich šílených procesech během kterých plno žen muselo krutě trpět. A v závěru i moderní vědecký posudek - podotýkám na svoji dobu. Nejvíce mě asi oslovila dramatická stránka filmu, protože Häxan se za ryze dokumentární moc považovat nedá. Je to prosté. Čarodějnictví jako takové rozebírá velmi z povrchu a v konečném důsledku na celou problematiku nahlíží spíše pod vědeckým úhlem pohledu. Nejedná se tedy o všestranný pohled pokrývající veškerá tajemství života a nevybízí k otázkám. Reflektuje převážně autorovu vizi na "čarodějnictví v průběhu věků". Každopádně ač tomu nebývá zvykem, tak musím uznat, že mě herecké výkony, kamera a celková výprava opravdu nadchla a ve střední části silně vtáhla do těch krutých dob inkvizice a davového šílenství. Nutno uznat, že ti skuteční šílenci byli představitelé katolické církve a za své činy se doufám navždy smaží v Pekle. V dávných dobách si toho museli lidi opravdu hodně vytrpět, takže je třeba cítit obrovský vděk v jaké žijeme době (i když není vždycky úplně růžová). Häxan na plný počet zkrátka nevidím, ale i tak se jedná o mistrovské Dílo, které dokáže okouzlit i dnes. (16.01.2018)

Tak tohle je opravdu něco! V době, kdy ještě neexistoval žánr "dokument" natočil Benjamin Christensen rovnou mystifikační dokument, v němž si sám zahrál roli ďábla. Prolomil hned několik tabu - natáčel v noci, jako jeden z prvních použil ve filmu stínohru, nechal po nebi létat desítky čarodějnic na košťatech, zobrazil rituály uctívání Satana včetně líbání ďáblovy řitě či šlapání na kříž... Jeho snímek je i na dnešní dobu dost podivný, a to formou i obsahem. Je prodchnut bizarním humorem, u kterého se divák může dohadovat, zda vůbec šlo o humor (zcizovák s herečkou, co si chce na vlastní kůži vyzkoušet mučící nástroje apod.). Vzhledem k tomu, že film nemá děj a je tvořený jen jakýmsi sledem scének, je v dnešní době trochu náročnější ho usledovat (např. hned úvodní pasáž, kde se jen ukazují obrázky čarodějnic, je dost dlouhá). Přesto je ale tenhle lexikon čarodějnic tak bizarním, znepokojivým a raritním filmem, že srdce každého milovníka trochu jiné kinematografie zaplesá. Už jen pro to nezapomenutelné zpodobnění Satana s kmitajícím jazykem! (15.08.2017)