Paříž, Texas

100 % - Láska má mnoho podob, ale často není láska tím, za co ji lidi vydávají, resp. o čem se domnívají, že je. Tenhle film je o lásce. Hlavní hrdina je schopen se vzdát toho, co miluje, protože ví, že jedině to bude k dobru věci. Toto je láska. Vše ostatní je egoismus. Dál no comment, film mě dostal podobně, jako Wimovi andělé... (27.04.2010)

Celý život se učíme, jak zvládat překážky a těžkosti, co když nás ale nikdo nepřipravil na nesnesitelnou lehkost štěstí? Začneme utíkat. Odpíráme si to, po čem nejvíc toužíme. Bezcílně putujeme světem, abychom se vrátili tam, odkud jsme vyšli. Proč? Protože láska si nevybírá, neptá se, jestli o ni stojíme, prostě je. (24.06.2011)

Dokonalé poetické road movie drama, které sice může na někoho působit neskutečně utahaně, ale když se vám povede dostat do té pomalé atmosféry, taky vás ten film vtáhne a už nepustí. Právě naopak, bude minutu co minutu silnější a když přijde na závěr, tak je to taková síla, že vás ten film zasáhne natolik, jak jste možná ani nečekali. No, a tohle byl přesně můj případ. Paříž, Texas je naprosto skvělý film se skvělou kamerou, úžasnou hudbou (která mi připomněla tu z Příběhu Alvina Straighta), skvělými herci, a opravdu neskutečně silným příběhem. A to jsem si původně myslel, že mě filmy Wima Wenderse nebudou vůbec bavit, když jsem od něj jako první viděl Summer in the city a Million Dollar Hotel. No, a pak jsem viděl Nebe nad Berlínem, Wendersův segment v Dalších deseti minutách a teď Paříž, Texas. Jsem zvědavý, jak na mě zapůsobí jeho další filmy, tenhle byl úžasný. Naposledy mě takhle silně dostala Feliniho Silnice. Btw, jedná se o jediný, naprosto jediný film, u kterého jsem kdy brečel. A to asi 10 minut. Hádejte, při jaké scéně? Pokud tipujete rozhovor v té kabince, uhádli jste to naprosto správně. Jeden z nejsilnějších filmů, jaké jsem kdy v životě viděl. 5* (27.08.2019)

Komentář bude obsahovat SPOILERY! Paříž, Texas je u mě pomyslně rozdělen do tří úrovní: Začátek (nalezení a cesta domů s bráchou) byl zbytečně dlouhý, střed (sbližování se se synem, cesta za matkou) byl skvělý a tady bych klidně přidal ještě 10 minut a konečně závěr (nalezení matky, rozhovor po telefonu a závěrečné objetí matky se synem) bych klidně prodloužil i o půl hodiny. Protože tolik emocí najednou, to se jen tak nevidí. Určitě si tento film zopakuji a to dokonce rád, protože už budu vědět, do čeho jdu. Pěkné 4 hvězdy. P. S. A bod k dobru přidávám stanici Nova Cinema, která vykročila dobrým směrem a tento film pustila v originálním znění s titulky. Snad v tomto trendu bude pokračovat. P. S. 2. A pokud fakt POMOva bývalá vypadala jako Nastassja, tak to jen tiše závidím... :-) (19.08.2009)

Pomalé a poetické. Harry Dean Stanton je v postave Travisa perfektný. Film uteká veľmi pomaly, bez výraznejšej dramatickej scény. Stavia na emóciach, ktoré sa neukazujú hneď a explicitne, ale ktorých prítomnosť vieme vytušiť vo väčšine scén. Film je pútavým skĺbením filmových obrazov a až divadelných dialógov( veď Sam Shepard) v dokonalej symbióze medzi týmito dvoma umeleckými druhmi. Wenders je režisér, ktorý skúma, ktorý experimentuje, posúva hranice svojich výrazových prostriedkov a možností krajiny z ktorej vzišiel a pripojil sa filmami ako Nebo nad Berlínom a týmto krásnym kúskom k filmárskej špičke s vlastným rukopisom a vlastnou poetikou. Finále s Nastassjou je tak čarosmutné, až to vháňa slzy do očí. Krásny film. (17.09.2017)