Le Retour à la raison
Return to Reason
Obsahy(1)
První film avantgardního režiséra Mana Raye je zároveň i prvním přiznaně dadaistickým filmem v historii kinematografie. Ironicky se jeho název překládá jako „Návrat k rozumu". Role hlavního dadaistického přístupu - náhody - se projevila i při samotné tvorbě filmu. Vůdce dadaistické skupiny Tristan Tzara totiž řekl Rayovi teprve den před promítáním, že by byl rád, kdyby režisér film dodal do programu. Man Ray zkombinoval narychlo několik hraných pasáží a svých „rayogramů" a snímek se skutečně promítal na posledním velkém dadaistickém večírku („Večírek vousatého srdce") 7. července 1923. Večírek pak skončil neslavně výtržnostmi z publika, které vyvolával Tzarův sok André Breton.
Narativní osu film nemá. Je kombinací živě natáčených pasáží (noční osvětlení na kolotočích, záběry nahého ženského těla) s „rayogramy" (nekamerové pasáže vzniklé osvitem drobných předmětů položených přímo na filmový pás).
(Hwaelos)
Recenze (23)
Dadaismus na plátně. Avantgardní anti-film. Nemá smysl něco psát o nesmyslu. Želva, hrnek, auto. Mutující radiátor, milující jeho pantofli, se snaží o prolomení hříchu v neúporném sále plném trpaslíků. Pardon, nechal jsem se unést. Ve své podstatě je to celé hra. Hra s kontrastem a pohybem. S klavírní hudbou, která si hraje jen tak pro sebe. S erotikou i hřebíky. S rotujícím papírem. S divákem. S náhodou. S nesmyslem. Škoda jen, že z toho nečiší ani kapka nihilismu. ()
Hmmm, takže oficiálne to všetko začalo s touto snímkou ? Dadaizmus a Avant garda kinematografií. Miešanie snového oparu je tu na prvý počin pomerne slušne spracovaný. Miešanie bielej a čiernej farby v epileptickom ošiali som teda nečakal. Až na pár takých nemastných-neslaných momentov je to špica. A ten koniec... na ten rok nevídaný počin ktorý trvá dlhšie ako krátky moment a je hlavne detaile, Ktorý robí to čaro. ()
Myslím, že název bude spíše recese. Snímek úplně postrádá logiku, ale to je pro milovníky dadaismu a podobných uměleckých směrů to pravé. V druhé části filmečku se pořád něco točí, takže se z toho občas zatočí i hlava :o) Na úplném konci se takto otáčí i horní polovina ženského těla, neustále se noří do tmy a poté zase vynořuje. Tady se na to dá kouknout: http://www.youtube.com/watch?v=aVMb9Wuno08&mode=related&search= ()
La Retour a la raison můžeme považovat za jeden z prvních francouzských avantgardních filmů, které vycházejí z tradice dadaismu. Sám autor, americký fotograf Man Ray, tíhnul svými výtvory (alespoň ze začátku) právě k tomuto hnutí. Návrat k rozumu, jak zní český překlad, je skotačivou vizuální symfonií. Sice krátkou, ale působivou. Děj je zde zcela potlačen, hlavním elementem tohoto experimentu je "hra". Kmitání geometrických obrazců, hřebíků a jiných tvarů vytváří působivý černobílý kontrast. Závěrečná vizuální hra s ňadry odkazuje na erotismus - tolik vlastní právě nonkonformním směrům prvních let dvacátého století. ()
Man Ray prostě přemejšlel, co dál, co dál s fotkou, co dál s fotkama, jsou to průkopnické experimenty, hry, hledání něčeho zajímavého, nového, skryté krásy, vytváření nové krásy, vytváření nové estetiky, osvobození ducha_samozřejmě, že je na tom znát, že to bylo trochu narychlo, nějaká ta stínohra s otáčivym předmětem mě moc nenadchla, ale má to svůj význam v oblasti kynetickýho, světelnýho umění, asi nebyl první, ale jeden z prvních, kolotoč - abstrahovaná realita, bere si z něho jen ta světýlka, nejsou to zrovna závratně kreativní postupy, jsou to věci, ale působí to celkově dost čistě (já teda osobně Raye až tolik nežeru, čisté až sterilní a najednou jsme v reklamě...ikdyž většina jsou naštěst zajímavé struktury, které až kupodivu nezestárly..asociovat to může různé makrosvěty...)...je tam i spousta věcí, které měla řadu tvůrců po ruce a šahali po nich dost často, ale zase jde o ten způsob uvažování - vidění světa, je to také poezie, ale trochu jiná, těžko zkousnutelné pro většinu lidí, většina filmů taková není,,lidé potřebují, aby to bylo součástí něčeho, čeho se můžou chytnot, mají strach z neznáma, na jednu stranu nerozumí spoustě věcem, řekněme, že pokud nevíte k čemu je taková a taková součástka, je to pro vás v podstatě abstrakce, věc, které nerozumíme se nám může líbit a vkus se různí, ikdyž mnoho máme nějak zakódovaného, vnímáme ladnost, dynamiku, eleganci..prostě estetické cítění....většina produkce je řemeslná, líbivá až kýčovitá, umělci se mnohdy snažili hledat krásu i tam, kde by jí jiní nehledali, někdy se významy mohli i proházet, ošklivé se mohlo stát hezkým, hezké se může zprotivit, těžko se to vysvětluje. Design, estetika nás provází uplně všude, spousta věcí je na ozdobu, jejich tvar někdo určil ve většině případech, protože cítil, že to tak má být....člověk je tvor estetický, někdo více, někdo méně...umělce ženě potřeba tvořit, diváky si to našlo. Já nevim, umělci mají smysl pro abstrakci v sobě zakódovaný (a zálibu pro tajemství), ale jistě, pro mnohé je to tak trošku berlička, samozřejmě i tady se dá hodnotit originalita, kreativita atd. Většině lidem se tohle nevysvětlí, je to dost těžké, dává všechno na světě smysl? Hodně lidí si marně namlouvá, jak jsou racionální od rána do večera, no a zakončil bych to tim: nechápu, co proč tu nad tim kroutíte hlavou, hledáte smysl, když většina té vaší oblíbené hollywoodské produkce jsou vyložené nesmysly, co se tváří, že smysl mají, jistě pobavit, ale myslím všechny ty možné zápletky a tak......to raději něco svobodnějšího... ()
Zajímavosti (1)
- Při premiéře filmu na literárním čtení proběhla rvačka, do které museli zasahovat i policisté. (Teodorik)
Reklama