Coffee and Cigarettes
Káva a cigarety
Coffee and Cigarettes
Režie:
Jim JarmuschScénář:
Jim JarmuschHrají:
Roberto Benigni, Cate Blanchett, Steve Buscemi, Iggy Pop, Alfred Molina, Bill Murray, Tom Waits, Isaach De Bankolé, Jack White, Meg White, Steve Coogan, The GZA (více)Obsahy(1)
Kafe a cigára je několik krátkých filmů, tvářících se dohromady jako hraný film (nebo obráceně). V každé části vystupuje několik postav, které posedávají, popíjejí kafe, kouří cigarety a debatují o tak různých tématech, jako jsou například nanuky s kofeinem, Abbott & Costello, záhady kolem Elvise, správná příprava čaje, vynálezy Nikoly Tesly, fiktivní rocková kapela SQÜRL, Paříž 20. let a použití nikotinu jako insekticidu... Co se týče obsazení, jedná se o extrémně eklektickou partu výjimečných herců a muzikantů, představující stejně eklektickou sbírku podivínů. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (510)
Když měl v kinech premiéru Paterson, prožíval jsem právě malý biografický absťák a zoufale jsem se rozhlížel, kterým snímkem svůj "hlad" po kinosále ukojím. Hodnocení, komentáře i odborné recenze měl sice skvělé, ale Jarmusch podle mých zkušeností patří ke skupině tvůrců, kde tenhle způsob získávání informací a obrázku o snímku nefunguje, protože režisérův kult kvalifikovanou debatu deformuje. Jarmuschovu tvorbu osobně dělím na dvě skupiny. Do té první patří Mrtvý muž nebo Noc na Zemi, do druhé Přežijí jen milenci. Ta druhá mě nepokrytě nudí a vyvolává lhostejnost; Kafe a cigára řadím spíše do té druhé skupiny. První dvě povídky naladily má očekávání na bod mrazu. Až jsem to chtěl vzdát, ale naštěstí jsem věděl, že přijdou i lepší kousky, jako je dialog sestřenek v půvabné dvojroli Cate Blanchett. Ten je často využívaný jako herecké cvičení na uměleckých školách. Zajímavější povídky jsou nicméně v menšině a nemohou vytáhnout celek do průměru. Jarmusch až příliš často pracuje s banalitou a stereotypem, jenže nijak objevně. Je to spíš únavné, mělké, někdy založené na pouhé přítomnosti celebrity, jindy na jediném fórku, který natažený do několikaminutové stopáže nedokáže prostor zaplnit. Několik povídek, kde lze hovořit o pointě, přináší v podstatě banální sdělení. To, že je Jarmuschův početný fanklub pravděpodobně považuje za objevení Ameriky a podobně je okouzlen i statickou formou založenou na opakování, je už věc jiná. Jarmusch často pracuje s minimalismem, tady už to někdy hraničí s urážkou diváka. Pro mě je na jeho snímku zajímavé snad jen to, že tabákovým kouřem prosycený film natočil v téže době, kdy byl v USA tabák rychle vytlačován z veřejného prostoru. Ať už film Jarmusch zamýšlel jako nostalgické ohlédnutí za minulými časy, nebo umělecký protest nad ztrátou části svobody a určitého prožitku, jeho postoj nesdílím. Celkový dojem: 45 %. ()
Dlouho jsem se tomuto filmu vyhýbal, ani nevím proč. Snad proto, že jsem nikdy nepodlehl tomu mýtu o kafi a cigáru, k němuž se hlásí tolik mých přátel a známých (z nichž ostatně většina hodnotí tento film velmi vysoko, takže to asi úplně náhoda nebude). Ale nechme stranou úvahy o tom, jak moc se k sobě doopravdy hodí káva a cigarety - já na to mám svůj názor, a těžko mi ho někdo vymluví (ne, nehodí). Takže k filmu. Myslím, že je tak nějak pochopitelné, že má jako většina povídkových filmů rozkolísanou úroveň. Některé povídky jsou lepší, jiné slabší, přičemž každému se asi líbí něco jiného. Stejně tak mně se některé líbily víc, některé míň, přičemž ty lepší jsou zde sice početně upozaděny, ale zase jsou tak dobré, že překonají mdlý dojem z těch slabých. Ve výsledku bych to tak nakonec viděl na suverénní 4* - Jarmusch je bez debat klasik, a tenhle zajímavý experiment představuje sympaticky bezstarostnou oddychovku, která nakonec asi opravdu stojí za vidění. ()
Povídky jsou dosti nevyrovnané, některé jsou vyloženě nudné (Hřebíčky do rakve, No problem nebo ty staříci na konci), některé dobré (sourozenci Whiteovi, Benigni s Wrightem nebo Cate Blanchett v dvojroli), některé geniální (Waits a Pop, Molina s Cooganem, Dvojčata a Buscemi nebo RZA, GZA a Murray). Právě za ty geniální nemůžu dát méně než ****. ()
Šachovnice bez figurek. Black and white. Kafe a cigára jsou to jediné, na čem se sejdeme. Povídáme si spolu u jednoho stolu, každý jsme někde jinde. Ale kde? Všichni v jakési nepohodě. V jakémsi nepohodlí. Propasti a bariéry. Tak blízko, vzájemně na dosah. Tak nekonečně daleko. Gravitace a odpor. Shodný náboj odpuzuje. Neslyšíme se. Prozrazením pointy s Nikolou Teslou mě Jarmush naštval. Čím se teď mám chlubit? Tak třeba ty šachy. Po prvé: Výměna identity dvou polomagorů. (Jezdci – skok vždy na jinou barvu.) Po druhé: svářející se černá dvojčata, obtěžující bílý číšník a teorie o Elvisovi. (Černé věže; bílý pěšák uprostřed za nimi není v ohrožení a je tak chráněn i před střelcem; spor o bílého krále.) Po třetí: setkání dvou gigantů; nevědí, o čem mluvit; nevědí, „co tím mylslel“; „silná vůle“. (Králové smějí všemi směry, ale jen o jedno pole a nikdy k sobě.) Po čtvrté: dva staří „fucken“ makaróni ve sporu o kouření a němý junior s japonským hráchem. (Pěšáci: bok po boku, ale každý jen ve své dráze; silní ve vzájemné vazbě, slabí o samotě.) Po páté: „vyrobte si svůj vlastní stojan na motorku“; exkluzivní slečna a přiťáplý pikolík: jak rád by ulíval do jejího šálku; holá nemožnost; „this is not my lunch, ok?“ (Černý pěšák a bílá dáma; nebo je to věž? impozantnost, síla a daleký dosah, ale omezený výhled a záliba ve vyváženosti.) Po šesté: dva frankofonní černí kamarádi: „moc rád tě vidím“; dál není co říci; jestli máš problém, svěř se. (Dva černí střelci: vždy se míjejí, každý může jen po políčkách jedné barvy.) Po sedmé: sestřenice; pravděpodobně má každá tu druhou ráda, ale vzájemně ne; extrémní rozdíl v úrovni a v možnostech je nepřeklenutelný. (Bílá dáma tentokrát s bílým pěšákem; dáma může všemi směry a jakkoli daleko; pěšák jen o políčko dopředu; jeho vysněným cílem je dostat se na políčko poslední; a potom... obě postavy hraje táž žena). Po osmé: tak jo, Jack ukazuje Meg svůj aparát; její očekávání - nepochopena; jeho touha se předvést – nepochopen; nakonec přece jen spojení, výboj, ale po chvíli Jackův aparát zhasíná a on odchází (kuchtík: asi pojistka; Meg: snad byla jiskřiště moc daleko od sebe); uvídíme se zítra na bowlingu. (Bílá věž: pravoúhle; bílý střelec: úhlopříčně; do toho přiskočí a odskočí černý jezdec.) V této scéně s Teslovým transformátorem (který je, zpozorněte, založen na přemněně energie mezi dvěma cívkami) zaznělo (a bylo zdůrazněno) něco velmi důležitého: neuskutečněná idea „Země jako vodič akustické resonance“: to je to médium, které chybí; kafe a cigára jsou jen pokusem o nouzové polovodiče. Po deváté: cože? čaj? tak tedy fanynka bez tváře místo obsluhy; k věci: jasně, mohu tě milovat, neznámý příbuzný, jen ať se s tebou nemusím stýkat; jak v určitých situacích nemáme odvahu k prostému „ano-ano“, „ne-ne“; a jak je těžké říci „ne“, aby to znělo jako „ano“; a jak se může karta obrátit; takže: kdo to nakonec „už musí jít“? (Pěšák, který sotva opustil základní pozici s pěšákem, který dosáhl posledního pole; v průběhu hry se ale ukáže, že teprve stojí před ním, zatímco ten první na něj mezitím dokráčel a odbíhá.) Po desáté: pomalu mi to začíná docházet; čaj versus kafe, bylinky a canabis versus tabák; ono to jde postupně někam; ale kam? delirium; ale čí? přijde ghost? sotva, když tady jako strašidlo obchází krotitel duchů; dáme šachy? jsem velmi zvědav, co přinese poslední scénka. (Dva černí jezdci jako jasný protipól úvodních jezdců bílých, s explicitními odkazy; stojí na svých pozicích, vzájemně kryti před novým bílým jezdcem.) Po jedenácté: Návrat ke kafi (které ovšem za nic nestojí). A je to tady: Země jako vodič akustické resonance; zároveň však zbrojnice, o pauze dvě minuty před smrtí. Číšník byl nedávno nahrazen fanynkou, po níž přišel krotitel duchů; teď už jen uklízečka v pozadí vytírá podlahu. Ani jsme si nestihli nic říct. (Pat – král není v ohrožení, ale nelze nijak táhnout. Partie končí bez vítěze; na obou stranách remízy pachuť porážky. Jdu si dát šluka.) Rozličné poznámky: I. jeden z mála filmů, jehož součástí jsou závěrečné titulky. A ty z něj dělají velmi příjemnou záležitost „pro kámoše“. II. Snad je to tím, že jsem Evropan a ne Američan: ty kavárny mi většinou nijak útulné nepřipadaly a hlavně jsem cítil silný diskomfort z těch bezcharakterních šálků, z nichž se popíjelo. A ťukání kafem? Tak to jsem vůbec nežral... /// Komentáře: Radko, Ony. () (méně) (více)
Skutečně nevyrovnaný mix (epizoda s Cooganem a Molinou jednoznačně vede) za účasti několika mých oblíbených hereckých es, minimalistická filmařina, místy notně pokulhávající, bez vizuálního nápadu - mimochodem nekouřím a dávám přednost čaji!! Je třeba ale vzpomenout si na řadu situací, kdy si (ať už na kterýchkoliv místech) taky povídáme vlastně "o ničem"!! ()
Galerie (18)
Zajímavosti (15)
- Ve scénce Dvojčata, říká Steve Buscemi Elvisovu větu: "Jedinou věc, kterou pro mě negři můžou udělat je koupit si moji desku a vyčistit mi boty". Elvisova rodina popírá, že to někdy řekl, přestože se to velmi traduje. (Kulmon)
- Jediná časť, v ktorej nepadla ani zmienka o káve a ani sa káva nepila, bola "Cousins?" s Alfredom Molinom (Alfred) a Stevom Cooganom (Steve). (nirvana91)
- Steve Coogan říká Alfredu Molinovi, že se mu líbil v seriálu, který byl zrušen. Může mít na mysli buď Bram and Alice (2002), který měl pouze 4 epizody, nebo Ladies Man (1999), který skončil po první sérii. (Kulmon)
Související novinky
Hvězdně obsazená zombie komedie
Jim Jarmusch rozhodně ví, jak na svůj příští počin přilákat pozornost. Režisér snímků Kafe a cigára nebo Mrtvý muž totiž čerstvě oznámil, že chystá novou zombie komedii, ve které se objeví ty… (více)
Reklama