Les Revenants

Neotřelý pohled na problematiku z hrobu se vrátivších nebožtíků. Sežrat mozek vám sice nechtějí, ba naopak, zdají se poměrně hodní a neškodní... ale stejně jsou v podstatě hroudou studeného masa a jejich přítomnost není zrovna nejpříjemnější. Mají v sobě cosi mrazivého. Jak se s tím vypořádají jejich "pozůstalí"? Povedený mysteriózní film, stojí za vidění. Jasnější pointa by ovšem docela bodla. PS: Pokud máte více času, doporučuju na stejné téma nový seriál (dokonce i stejného názvu :-D), také z Francie. (24.02.2013)

Robin Campillo v Les Revenants svojráznym spôsobom spracováva zombi tému. Vlastne sotva by sme našli podobné uchopenie tejto tematiky v kinematografii. Kladie fundamentálnu otázku ako adaptovať oživených mŕtvych, ktorí sa húfne vracajú z cintorínov. Režisér si všíma spoločenský, ale aj veľmi osobný aspekt tejto otázky. V mozaike pochmúrnych príbehov adaptácie živých mŕtvych zachytáva rôzne spôsoby prijatia, ktoré sú neraz bolestnejšie než odchody na druhý svet. Nielen samotní navrátilci, ale aj rodiny, manželia, ktorí si našli nových partnerov alebo deti, ktoré dedili, stoja pred vážnym problémom. A spoločnosť stavia záchytné tábory. Campillovi zombíci majú klasické znaky nemŕtvych, nízku telesnú teplotu a svetloplachosť. Avšak na rozdiel Romerových zombíkov sa v nich neprebudili hlboké primárne inštinkty, ale zostala im inteligencia, spomienky a schopnosť uvažovať. Nie sú krvilační, ale ich samotná prítomnosť je desivá a predstavuje ťažko definovateľnú hrozbu. Zaiste nielen sociálnu. Režisérovi sa darí vytvárať mrazivú atmosféru, plnú úzkosti a naliehavosti. A navyše, akási ostrá nostalgia sa tiahne touto filmovou esejou s prvkami sci-fi a hororu. (24.01.2010)

This people have rights like the rest of us. Co když se mrtví vrátí zpět? Nedotčeni časem, fyzicky v pořádku a se stejnými vazbami ke svým blízkým? Je těžké je přijmout, když ne všechno se zdá být v pořádku? Alternativní, velice zajímavý pohled na zombie fenomén, coby příjemně vykonstruované mrazivé sociální drama o snaze konceptuálního zařazení mrtvých zpět do společnosti, která se postupně kříží nejen s xenofóbním přístupem živého obyvatelstva. Ačkoli to může znít jakkoliv absurdně, ve skutečnosti to funguje. (11.08.2009)

Trochu roztahané, ale přesto se mrazivá atmosféra táhne až do hořkého konce, který alegoricky "pohřbívá" nesmyslné tendence multikulturalismu a politickou korektnost dnešní doby. Drama o neslučitelnosti různých světů, sociálních paradigmatech, i o tom, že "jiní" nás nemusí obohatit, ale naopak poznamenat. (20.04.2014)

reziser to umyselne nezadefinoval ..ale vsetko nasvedcuje tomu ze sa v ziadnom pripade nejedna o zombii material ,,ale o nejaku inu formu existencie /snad mimozemskej / vyuzivajucu telesnu schranku zosnulych ,, prejavy tzv.nemrtvych vo finale tomu jednoznacne nasvedcovali ..ze tato nespecifikovana forma existencie ,, smerovala schranky bytia k dosiahnutiu zatial neznameho nejasneho ciela ,, ,, od tohto momentu vsetky telesne schranky sa spravaju identickym sposobom ... zostup do tunelov bez kauzalno-terminalnej specifikacie ,,, o ceste k tunelom vsak nemrvi vopred tajne medzi sebou komunikovali ,,, likvidaciou sa schranky nemrtvych dimenzionalne rozplynuli ,, telesne schranky nemrvych uz teda nepodliehali fyzikalnym zakonitostiam ... otaznikov je tu ale viac nez dost ,,, reziser /v umysle vyhnut sa gycu/ rozuzlenie nechava bud na nejake to pokracovanie / dufam že to nedopadne ako Coscarelliho Phantasm ,,alebo na bujnu fantaziu toho ktoreho individua,,, keby som vsak v tom videl iba reziserom predostretu fikciu pokusu o adaptaciu a zaradzovanie nemrtvych spatne do spolocenskeho koloritu zivota s tragickym finale ,,dal by som len jednu * (01.11.2010)