Metallica: Some kind of monster

Zde je pro mě bez debaty 5* jasná volba. Dokument o oblíbené kapele, o jejich ''skoro'' rozpadu a následném sjednocení, a o jednotlivých vztazích mezi ostatními členy, do kterých vás to okamžitě vtáhne a jen tak rychle nepustí. Je to snad jediný film, u kterého mě zajímalo, jestli skončí happyendem a opravdu tak skončil viz. alba St. Anger a Death Magnetic. Jediná škoda je pouze absence sól v zmiňovaném St. Anger :). A nezapomenu ještě dodat, že po zkouknutí opravdu Metallicu poznáte. (09.02.2010)

Skoda, ze podobne dokumenty nema vic a zajimavejsich skupin. Some Kind Of Monster jde do hloubky, interne a emocionalne to rozebira jednotlive cleny skupiny, analyzuje proces tvorby alba St. Anger (mimochodem dost hrozne album) i mezilidske vztahy. Je to (nebo se to alespon tvari) uprimne a neboji se ukazat, ze tohle je v podstate banda alkoholiku. Dokument jako takovy tedy funguje dobre, skoda jen, ze se zameruje na skupinu, ktera svou nesympaticnosti atakuje maximum. Sebezamereny odboj Metallicy proti digitalni revoluci a free culture je proste jedna z tech veci, ktere se nezapominaji, neodpousteji a jenz z teto ctverice udelal navzdy bandu hamiznych debilu. 7/10 (06.09.2010)

Album St.Anger nepatří mezi mé oblíbené. Přesto si nemyslím, že je vysloveně špatné (pořád dokola si ho ale také nepouštím). Metallica měla už i horší. Napadá mě taková kacířská myšlenka. Možná je lepší sledovat v tomto dokumentu jak St. Anger vznikal, než ho poslouchat. Mě osobně nikdy nezajímaly pozadí jednotlivých skupin. Mě stačilo slyšet jejich hudbu. Proto mě překvapilo, jek zajímavý dokáže být pohled do soukromí jedné skupiny. Pár podobných dokumentů už jsem viděl (třeba ten o Iron Maiden, Flight 666). Většinou se všichni ujišťujou, jak jsou skvělí, jaká je s nima zábava a jací jsou pohodáři. Tento dokument naproti tomu ukazuje tři osobnosti, normální skutečné osoby, které mají své vady, své problémy, své horší dny a své lepší dny. (19.12.2010)

Metallica samozřejmě je srdeční záležitostí, což ale neznamená, že je bezmezně nutné ji slepě milovat. A přesně to se dělá dost špatně po zhlédnutí tohoto (bezpochyby skvělého) dokumentu. V této sondě, která jde kapele často až na dřeň, totiž člověk zjistí, že Metallica může být jednou z největších kapel všech dob, ale to neznamená, že uvnitř je vše růžové a květinkové. Ono to taky jde dost obtížně, když dva kohouti na jednom smetišti jsou moc. Lars je exbicionistický egoista, který udělá cokoliv pro slávu (ale zároveň mu jde hodně o dobro kapely) a Hetfield je přecitlivělý idiot, který si všechno bere neskutečně osobně, a s Larsem nesouhlasí vůbec v ničem. K tomu Hammett, kterého to nebaví poslouchat, a šel by si radši brnkat na kytaru. Nemít film tak šíleně přepálenou stopáž (dvě hodiny by bohatě stačily), je to za pět. Alespoň že to kompenzují některé velmi silné momenty - závěr na jevišti, hádky mezi Larsem a Hetfieldem, přijímání Trujilla do kapely (ten člověk je bůh!), a především pak rozhovory s Newstedem a Mustainem. Jason, dost možná nejnormálnější člen kapely, bohužel nejvíc odskákal Hetfieldovu zaslepenost vlastním úspěchem. V prostoru jemu daném je skoro nemožné s ním necítit. Rozhovor Larse s Mustainem je pak ještě drsnější. Sice Mustaina nemusím, Megadeth mi úplně nesedí, ale fakt je, že v tomhle případě mi ho opravdu bylo hodně líto. // Po zhlédnutí se nemůžu rozhodnout, jestli u mě Metallica stoupla nebo klesla. Vážně ne. (23.02.2017)

To čo sa dozviete o Metallice z tohto filmu sa o nej nedozviete nikde inde. Tie najemociálnejšie momenty zachytené kamerami, tie najzaujímavejšie momenty z nahrávania St.Anger a tie najhlbšie rozhovory a najintímnejšie informácie o členoch kapely. Všetky ´thanx´ sveta za tento film a za to čo nám ukázal a samozrejme veľký obdiv pre našich chlapcov, ktorí to nemali také jednoduché ako sme si to mysleli my. (05.07.2009)