Svatá hora

Byl jsem plný očekávání a nyní jsem plný dojmů. Začnu tím, že je to nemilosrdný klenot, který je nějak natočen a je moc dobře, že si jej režisér prosadil a nedělal kompromisy. Film je bezesporu plný symbolik a metafor. Spoustu z nich lidskému oku a mysli unikne, ale to hlavní je zřejmé. Všechny ty znechucující, dekadentní, bizarní a explicitní scény rádoby chorého mozku, který se zastavil v hodně špatném tripu uprostřed vuvuzelových kmenů, je vlastně velmi silnou kritikou lidského snažení a nezastavitelného růstu. Dává nám poznat naši vlastní medicínu, ale zároveň nás nabádá k prozření. Nabádá nás, abychom nepřivírali oko nad následky našeho komfortu, abychom ze sebe strhli naše břemena, soustředili se na sebedisciplínu a jasná morální stanoviska, jakýsi morální kompas - kodex, jenž je nad zlato. Je to ale i věc, která nám nutí zamyslet se nad našemi neduhy, které nás spalují. Alkohol, porno, jídlo, konzum, patologický vztah se svými rodičemi, každý máme svoje a každý to svoje ve filmu objeví. Je to zkrátka velká odysea poznání, stoupání na nebeskou horu, jejíchž vrchol nejenže nevidíme, ale on dost možná ani není, přesto je naší povinností stoupat výše a výše, protože prostě cesta je cíl, jsme zde náhodou, realita realitou být nemusí, nic jiného nám nezbývá a samo o sobě to, že má člověk důvod tu být a jiným neškodit, ba naopak jim pomáhat a vzděláváat - to je enough. Bál jsem se, přežil jsem, v kině jsme byli dva, takže mám nového kámoše - má zhýralost? S tím budu ještě chvíli bojovat. Jsem Ondra z planety Země. (30.05.2023)

Lázeň absurdních obrazů a výjevů, o kterých si můžete myslet cokoliv...a to je právě to důležité u surrealistických filmů...myslet...když je záměr a myšlenka autora zamlžená a nejasná, donutí vás přemýšlet, co tím chtěl autor říci a jelikož se jeho myšlenek pravděpodobně nedopátráte, zůstanete u vlastních interpretací, které, když se nad tím zamyslíte, vám mohou leccos napovědět o vás samotných, o vašem způsobu nazírání na různé problematiky...... "Žádám od filmu to, co většina Severoameričanů žádá od psychedelických drog." - Alejandro Jorodowsky...... Takže tomu, kdo již psychedelickou drogu zkusil musí být jasné, co mají jeho filmy s těmito látkami společného...Když ještě tyto dva katalyzátory myšlenek zkombinujete, zážitek může být opravdu silný...v dobrém i špatném slova smyslu...Mimochodem kdo by nevydržel první "nesmyslné" záběry doporučuju počkat...film pomalu začíná nabírat i jisté kontury příběhu no a konec je zkrátka geniální, ten vás prostě dojebe. (16.03.2011)

OK-po dvou letech jsem do toho skočil znova a musím svůj původní postoj trochu poupravit(tozn. přepsat koment.).. Holy Mountain je extrémně ambiciózní a myšlenkově náročný projekt, který ale Jodorowsky neukočíroval a vzhledem k rozsahu bych řekl, že ani nemohl. Sám Jodorowsky někde řekl, že HM je jakýsi záznam jeho vlastní cesty za "poznáním" skrze všemožné teorie, systémy a praktiky. Údajně byl toho všeho tak plný a tak zapálený, že vážně doufal, že tenhle film se staně jakousi svatou univerzální příručkou k osvícení. Tahle ambice však v průběhu natáčení padla, protože Alejandro došel k názoru, že systémy vedoucí k osvícení jsou chybné a zavádějící. A právě tenhle názorový rozkol je ve filmu citelný a značně jej tříští. Nakonec je to sice pořád fascinující cesta za poznáním, ale je to znatelně nesourodé, roztahané a divák má pocit, že je nehezky tahán za nos. Navíc Alejandro velmi osobitě a svobodně(to já cením) patlá jeden obrazový symbol vedle druhého podle nějákého svého vnitřního vzorce, ale ve výsledku aby se pak čert vyznal.. Nakonec jsem to teda pobral lépe než před lety a vlastně se mi to líbilo, ale ty tři rudé tam nechám, jsou to tentokát sice hodně silné 3 pošilhávající po přírustku, ale vzhledem k mnohem silnějšímu a povedenějšímu El Topu a perfektnímu Santa Sangre musím na třech zůstat. Edit= Né tak nemusím... Tentokrát jsem si to pustil tak trochu jako background a až mě udivilo kolik nových věcí mi stihlo docvaknout, kolik nových vtipů jsem pochopil, kolik myšlenek zachytil.. Pořád jsou tam hluchá místa ale to je spíše v nevyvážené dynamice než obsahu.. Čím víc toho člověk rozklíčuje, tím více se oťukají a ohladí některé rušivé hrany. Stává se mi z toho taková hra a jsem zvědavý jestli to pro mě jednoho dne bude čitelné v celé své hloubce a já budu moct přidat i tu pátou hvězdu. (22.02.2011)

Dlouho jsem měl ze Svaté hory strach a projekci odkládal, a o to víc mě překvapilo, jak mě to hned od prvních momentů chytlo. Čekal jsem nezáživnej surrealistickej mišmaš, ale přestože to je výsostně symbolický film, oproti očekávání ty obrazy vůbec nejsou beze smyslu, ale naopak je ve většině případů naprosto jasný, co se chce říct, a interpretovat to byl sakra skvělej zážitek. Krom vizuálních orgií a hravé symboliky mě taky překvapil místy až brutální humor, protože Jodorowsky se s tím nesere a dává tu na prdel všemu od náboženství po kapitalismus. Kdyby se to neslo ve stejným duchu až do konce, určitě bych to zařadil do svých top filmů. O to větší škoda, že se tohle boží dílo cca v polovině zlomí a většina toho, co mě bavilo, ustane a je to jak kdyby začal jinej film. Kromě scény v Pantheon Baru byla druhá půlka bohužel výrazně slabší. I tak se mi to jako celek líbilo a nechalo silnej dojem. Mezi všema, kdo se na téhle vizuální orgii podíleli, pak zvláštní poklonu zaslouží ti kteří ty desítky ropuch a ještěrek oblíkali do těch malých kostýmků. (04.01.2021)

Alejandro Jodorowsky je patrně psychopat, kříženec mezi markýzem de Sade a Ivem A. Bendou. Obrněné žáby, ukřižovaná jehňata, zmrzačení trpaslíci a šukající krávy patří mezi ty normálnější věci, které jsou zde k vidění. Přestože to má skoro dvě hodiny a nevšiml jsem si ničeho, čemu by se dalo říkat děj, díky neustálému přívalu bizarností jsem se vůbec nenudil. Film je taky docela legrační, i díky mizerné špangličtině všech zúčastněných a montypythonovskému konci. Dalo by se říci, že se mi to jistým perverzním způsobem líbilo, asi bych se měl nechat vyšetřit. K plnému docenění tohoto svatého díla bych ale asi potřeboval mít v těle víc drog... (29.03.2005)