Reklama

Reklama

Sadistický rituál

(festivalový název)
  • Brazílie O Ritual dos Sádicos (více)
všechny plakáty

Obsahy(1)

Katolickou duchovní píseň vystřídá frenetický řev, rapidmontáž záběrů satanské tváře Zé Do Caixão se promění v divoké titulky, na pozadí vystupují komiksová políčka. Ty se střídají s detailními záběry narkomanky naturalisticky zabodávající jehlu do kotníku. Kamera nás přenese do těsného bytu plného zfetovaných studentů. Na drogové párty provozují lechtivé hrátky. Chlípní vousáči nespustí oči z kroutící se blondýny, posléze pro ní vybalují bizarní dárek - nočník. Z povzdálí přichází postava proroka (asi Ježíš), který zfetovanou oběť znásilní posvátnou holí. "Můj svět je zvláštní!" hřímá z plátna drzý vousáč v cylindru a direktivně gestikuluje. Zcela nečekaně tento ďábelsky groteskní předvoj uzavírá sugestivní píseň o válce a smutku.

Tak málo stačí pro pouhý začátek bizarního psychedelického koktejlu, v jehož centru stojí doktor Sergio. Jeho experiment s LSD dospěl tak daleko, že získal prostor v rámci seriózního televizního pořadu. Při jeho natáčení, kdy se dovídáme o tom, jak droga mění chování pacientů, asistuje osobně také režisér Mojica Marins. V rámci bizarních stavů způsobených LSD se zamýšlí nad fenoménem uvolněné obraznosti a používá jako příklad postavu, kterou vytvořil - v Brazílii tehdy již velmi populárního hrobníka Zé s obdivuhodným kultovním ohlasem. Halucinogenní vize jsou díky odpoutané kameře silně stylizované, zpočátku sice jen představují neškodné, frivolní obrazy plné sexuálních tužeb, postupně však nabírají alegorický význam, aby se nakonec vyhrotily v drastické násilí plné myzoginistických prvků. Vrcholem celého experimentu je závěrečná asi dvacetiminutová apokalyptická jízda barevně nasnímaným peklem. Použity jsou tu i záběry z předchozích Mojicových hororů, které vystřihli cenzoři. Právě v nich s cynickým smíchem a autoritativním fanatismem vévodí Zé. Marins vysvětluje vznik filmu jako reakci na konkrétní situaci, jíž byl svědkem. Policista mlátil těhotnou prostitutku, na které bylo vidět, že je v drogovém rauši. Událost Mojicu natolik zasáhla, že se ženu pokusil na druhý den vyhledat, ta ale mezitím zmizela. "Nikdy jsme o ní už neslyšeli," vzpomíná.

Koncem 60. let realizovaný snímek byl natolik provokativní, že jej brazilský diktátorský režim okamžitě zakázal. Druhou šanci Mojicův opus dostal až na začátku 90. let. Velký ohlas zaznamenal například na festivalu nezávislých filmů Sundance. - Martin Jiroušek (Letní filmová škola)

(více)

Recenze (10)

darm 

všechny recenze uživatele

Až na prvních dvacet minut, kdy ten film byl opravdu totální výmaz a byl sem z něj hodně nadšenej, je to totální sračka.. Od té doby naprosto sestupná tendence čehokoli, vtipu, napětí, nic ten film neměl.. Jen řadu chaoticky poskládáných a debilně sestříhaných scén, které ještě samy o sobě byly úplně o ničem.. Do toho ještě to prostředí, kdy sem si po patnácti minutách připadal jak ve sprše... Nejlepší na tomhle filmu byl overvoice paní překladatelky.. / war... válka.. war... válka... war... válka... quack, quack.. kvák, kvák... / ()

darkrobyk 

všechny recenze uživatele

Mé třetí setkání s tvorbou brazilského režiséra nedopadlo nejlépe. Z mnou viděné trojice se jedná o nejslabší snímek. První část je sledem krátkých epizod, ve kterých vystupují narkomané. Společným jmenovatelem je pak sex víceméně redukovaný na striptease či zbavení nevinných dívek panenství (většinou si to ale přejí, i když si svůj hřích uvědomují). Druhá část snímku jsou halucinogenní vize čtyř dobrovolníků - narkomanů, co podstoupí experiment s LSD. Ti se noří do snových přeludů pod vlivem soustředění se na postavu Zé do Caixão. Ve své době možná provokativní snímek notně zastaral. I v undergroundové kinematografii 50. a 60.let najdeme daleko zajímavější snímky na dané téma (pro zájemce na http://www.ubu.com/), současně nelze nevzpomenout například surrealistické filmy Luise Buñuela. Osobně jsem čekal větší nápadistost a bizarnost. Pobavily mne snad jen obličeje udělané z nahých lidských pozadí. Jistě, můžu se zde bavit šifrováním rozličných symbolů a metafor, jenže neumělá křečovitost a obrazová bezradnost nakonec nudí....Svět drog přibližuje zajímavěji i český film Pavučina, kdo by pak chtěl vidět slušné halucinogenní peklo, doporučuji vedle celé řady doom a black metalových kapel Jesus Complex- Death's Door - ve videoklipu je použit materiál z mistrových filmů. ()

Reklama

Astaroth12 

všechny recenze uživatele

Môj svet je divný, ale je dôstojný ku každému, ktorí ho chcú prijať. A nikdy sa neskazí tak, ako sa ho snažia niektorí vyliečiť. Je to tak môj priateľ, cudzí ľudia hoci nikto z nich nie je viac cudzí ako ty. Tento film mi pripadal ako výkrik nedoceneného režiséra, ktorý rezignoval a povedal si, že keď chcete kontroverznosť, dám vám kontroverznosť. A tak vznikol film, ktorý sa mi v niektorých momentoch zdal ako dokument o sebe samom. A aj keď sa tu viackrát spomínal Zé Do Caixão, tentokrát to bol len alter ego samotného Marinsa. Bolo to tu aj viackrát naznačované a ten súdny proces v tv to len potvrdzoval. Nielenže obžalovaného nazývali Zé, ale v jeho osobe tam zaznelo aj Marinsovo meno. A zazneli tam aj mená oceňovaných a slávnych Brazílskych režisérov ako bol Anselmo Duarte alebo Glauber Rocha. Vo filme bola aj jedna scéna z filmu Dnes v noci sa vtelím do tvojej mŕtvoly a tak si myslím, že sa vzdal toho, že mu za jeho výtvor dá niekto uznanie, tak chcel šokovať ešte viac, ako v minulosti. Ako celok to nie je súdržné, tých výjavov, halucinácii je tu toľko, že aj keď by niečo chcel režisér týmto filmom povedat, ťažko to niekto zachytí. A tak  ako to už vo filme zaznelo je to " Poézia Morbidity". Je to za silné 3*. ()

sibskyn 

všechny recenze uživatele

Ze začátku je to spletenec scén obsahující drogy a sexuální zvrhlosti, poté se to zlomí, od televizního rozhovoru s Zé Do Caixão(pro mě jednoznačně nejlepší scéna ve filmu), na tripový, halucinogení výlet do neřestného světa Zé Do Caixão. Divím se i sám sobě, ale nakonec se mi to i líbilo. Doporučuji všem, co si chtějí dopřát řádný šálek ujetostí a halucinací. ()

Bluntman 

všechny recenze uživatele

Neoficiální třetí díl trilogie s hrobníkem Zé Do Caixã, který se na rozdíl od druhého dílu This Night I Will Possess Your Corpse nesnaží lacině šokovat sexuálními a násilnými výjevy, je skutečné umělecké dílo primitiva, který dokazuje, že nihilizmus sahající za všechny možné myslitelné a nemyslitelné hranice může být dostatečně tvůrčí a k užitku. Od "dvojky" se líší i tím, že zatímco u ní se člověk může bavit její nepovedeností ve stylu Eda Wooda a být tak pasivní divák, zde je nutné se aktivně zapojit a opravdu přemýšlet na plné obrátky, protože vyprávěcí struktura je zde velice komplikovaná a důmyslná (v podstatě se jedná o film o natáčení filmu, který ještě nevzniknul). (http://us.imdb.com/title/tt0062690/dvd - v US je brán Sadistický rituál jako třetí díl Coffin Joe Trilogy a já osobně ho beru jako součást jednoho universa stvořeného Mojicem, obdobně jako to má Kevin Smith se svou NJ sérií, takže mi srovnání nepřijde nevhodné a blábolivé.)_____ Pokud by divák náhodou nepochopil metafory v úvodu se sexuálními orgiemi a Ježíšem s holí, zabořující se do pohlavního ústrojí mladinké dívenky (či darovaný nočník), tak je mu symbolizmus filmu na konci předžvýkán, obrazové metafory s prostřihy při scéně ucházení se o roli jsou také dost návodné. V tomto ohledu si nelze nevzpomenout na Pasoliniho Saló aneb 120 dnů sodomy, což byla taktéž kritika konzumní kapitalistické společnosti (tan nočník!), na jeho Vepřinec, v němž jsou shazovány mocnářské autority (ty prostřihy na zvířata při konkursu o roli), a na Jodorowského díla (Santa Sangre, např.), kdy sex pozbývá svého prapůvodního významu, tedy plození dětí._____ Prostřihy na televizní debatu (kterou lze interpretovat jako soud) s Mojicem, na němž se k Mojicovi vyjadřují různí lidé (včetně známého brazilského tvůrce Glaubera Rochy, který o něm prohlásil výše zmíněnou tezi o "primitivovi, který je ale umělec"), dávají dostatečnou možnost zaujmout vlastní stanovisko k tomuto filmaři. Já bych si dovolil souhlasit s Rochou. :)_____ A mimochodem, ten film není mizogynní, protože závěr s týranými ženštinami se odehrává v semeništi zla, pekle, a akt bičování nahých dívek je natolik nadsazen, že ho nelze brát vážně. ()

Zajímavosti (1)

  • Podle režiséra José Mojici Marinse pomohli dostat film do produkce kolegové filmaři tím, že mu darovali neexponovaný film. (hladass)

Reklama

Reklama